Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
|
|
|
|
|
Erben Karel Jaromír (1811-1870)
Po studiu filosofie a práv v Praze pracoval Erben v Královské společnosti nauk jako sekretář Českého muzea, od roku 1851 byl archivářem města Prahy a po boku Františka Palackého hájil na Slovanském sjezdu myšlenky austroslavismu. Celý život organizoval veřejný kulturní život, připravoval starší české památky k vydání, sbíral lidovou poezii a sám psal. Jedinou Erbenovou původní prací je Kytice z roku 1853. Napsal dále Písně národní v Čechách, Prostonárodní české písně a říkadla, Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních.
Kytice z pověstí národních – po Čelakovského Ohlasech přišel Erben se svou Kyticí, a tak obohatil českou literaturu o třináct lyricko-epických balad. Jedenáct z nich vyšlo už před rokem 1853 časopisecky. Název pochází z první stejnojmenné básně.
Kytice – na hrobě své zemřelé matky, jejíž duše se převtělí v kvítek mateřídoušky, truchlí sirotci. Pouze však ti, co milují vlast, mohou najít cestu ke květině, a tedy i k matce.
Poklad – na Velký pátek jdou lidé do kostela na mši. Za nimi jde matka s dítětem. Tam, kde dříve býval kámen, stojí skála s otevřeným vchodem. Matka vchází dovnitř a zaslepena stříbrem, zlatem zapomíná na své dítě. Odloží jej, aby mohla poklady lépe odnášet. Ty se jí ale doma přemění v kamení, jeskyně zmizí a matka je bez dítěte. Po roce utrpení a pokání se s ním na Velký pátek opět shledává na stejném místě.
Svatební košile – dávka, která již tři roky čeká na návrat svého milého z vojny, vyhrožuje sebevraždou, jestli se jí hoch nevrátí brzy. Milý přichází, ale mrtvý. To ale ona pozná až na hřbitově, kam ji dovedl. Zachraňuje ji pouze pokání a modlitby.
Polednice – matka přivolala v hněvu na zlobivé dítě Polednici. Ta přišla, ale matka ve strachu dítě udusila.
Zlatý kolovrat – pohádkový příběh o hodné Dorničce, kterou matka se sestrou zabijí, když si ji chce vzít za ženu král. V lese však Dorničku uzdraví čarovný dědeček. Její končetiny a oči vymění za kouzelný kolovrátek, který nakonec zazpívá celou pravdu. Král poznává situaci a za ženu si bere Dorničku.
Štědrý den – popisuje zvyky lidí na tento sváteční den. Sestry Marie a Hana chtějí poznat osud, a vysekají proto díru do jezera. Hana vidí svou svatbu a Marie pohřeb. To se také vyplní, z čehož vyplývá, že člověk by neměl chtít znát, co mu není určeno.
Holoubek – mladá žena zabije svého manžela a za tři dny chystá novou svatbu. Myslí si, že mrtvý nic neví. Ten se však vrací v podobě holoubka a žalostně zpívá. Žena to nevydrží a utopí se.
Záhořovo lože – mladý hoch odchází do pekla a po cestě potkává zločince Záhoře. Poutníka pustí dál pouze pod podmínkou, že mu pak poví vše o peklu. Ten svému slibu dostál. Záhoře se zmocnil strach z pekelných trestů a slibuje pokání. Po devadesáti letech došel odpuštění. Hlavní je však myšlenka, že i nenapravitelné činy mohou získat odpuštění, je-li zasloužené.
Vodník – dcera jde i přes zákaz matky k potoku. Tady ji chytí vodník a učiní svou ženou. Dívka mu porodí chlapce, ale stýská se jí po domovu. Vodník ji pouští pod podmínkou, že se večer vrátí. Kvůli matce tak ale neučiní a vodník ji trestá smrtí syna.
Vrba – manžel chce vyléčit ženu z bezduchého spánku. Pokácí vrbu, se kterou žena sdílí svůj život. Tak obě zahubí a ze syna udělá sirotka.
Lilie – na hrobu mrtvé dívky vyroste bílá lilie. Pán si ji odnáší domů a z květiny se stává dívka, která však nesmí na světlo. Po pánově odjezdu ji ale jeho matka neuhlídá a dívka se opět změní v uvadlou lilii.
Dceřina kletba – rozmluva matky s dcerou, která zabila své dítě. Vinu však přikládá i matce a manželovi.
Věštkyně – v nešťastných chvílích přináší národu naději v lepší časy. Vyvozuje tak z nebeských a přírodních zákonitostí.
Kytice obsahuje třináct balad, z nichž se ještě každá většinou rozpadá do kapitol. Příběh bývá zádumčivý, s pohádkovými motivy a postavami a často má špatný konec. Lidé jej přijímají smířlivě, protože si ho zaslouží jako následek neposlušnosti, nedobré povahy, svých prohřešků či vzdorování osudu. Nad nadpřirozenými mocnostmi vítězí rozum a opravdová láska. Autorův jazyk je blízký lidovému, objevují se v něm metafory, personifikace, popisy osob a přírody.
|
|
|
| | |
|
