Úvodní strana
Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  

Drda Jan (1915-1970)

Jan Drda pocházel z Příbrami. Přesto však byl člověkem spíše venkovským než městským. Se svým domovem je citově svázán, podobně jako vzpomínkami na otce a matku, která zemřela i s narozeným dítětem. Na vysoké škole se zabýval studiem klasické a slovanské filologie. Je znám jako publicista, prozaik a dramatik. Psal romány (Městečko na dlani, Putování Petra Sedmilháře, Živá voda), dramata (Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert, Hrátky s čertem), pohádky (České pohádky) a povídky (Němá barikáda). Ve své tvorbě mísil reálné a pohádkové prvky. Městečko na dlani – román z roku 1940 oplývá vírou v budoucnost, lidovou moudrostí a českou dobrou povahou, což se zdálo v době na začátku okupace velmi potřebné. Děj se odehrává před první světovou válkou ve městečku na dlani – Rukapáni. Rukapáň si autor vysnil ve své fantazii a zasadil ji do středních Čech – krajiny bohaté na zajímavé typy lidí. Hlavní postavou je starosta Buzek. Tolik propadl omamné chuti červeného vína, až se mu v opilém stavu zjevil anděl. Tomu Buzek píše dopis, že už denně vypije maximálně tři skleničky. Městečko je plné podobných komických, zajímavých a veselých postav řešících své současné problémy. Ať už je to v milostném životě (syn bohatého měšťáka Václav Tratinec a jeho milá Ančka) nebo v každodenních záležitostech. Všichni obyvatelé Rukapáně svůj osud přijímají takový, jaký je. V tom tkví příčina jejich klidu a dobré pohody. V tomto románu se Drdovi povedlo zachytit svůj charakteristický, osobitý styl. Němá barikáda – povídky Drda dopisoval ještě za druhé světové války. Vyšly roku 1946 a nazývají se podle poslední z jedenácti povídek. Jejich děj se odehrává v době druhé světové války. Autor podává její obraz za Květnového povstání v Praze na barikádách a během následujícího osvobození. Povídky Včelař, Vyšší princip, Hlídač dynamitu a Zákeřník jsou příkladem moderního povídkového útvaru. Autor zde zachytil vývoj postavy až po její odhodlání k akci. Podává tím svědectví o hrdinské lidské povaze, která se stává v jisté situaci samozřejmostí, i když by vlastně samozřejmá být nemusela. Vyšší princip – tak přezdívají studenti komického profesora latiny na gymnáziu. Při jeho hodině jsou odvolání žáci Moučka, Ryšánek a Havelka. Kvůli jejich souhlasu s atentátem na říšského protektora přišli o život popravou. Profesor latiny má třídě vysvětlit, co se stalo. Získává obdiv všech po slovech: Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyrana není zločinem. Hrdina Včelaře bránil život ostatních na úkor vlastního nebezpečí. Řídící Havlík skrýval tři parašutisty. Němci jeho pomoc ale odhalili a usmrtili jej. V posledních chvílích života ochraňuje rukou včelí královnu. Hrdina Hlídače dynamitu – nevýrazný a bázlivý František Milec – obětuje život své ženy i svůj, aby pomohl při boji proti tyranům. Nechal vybouchnout hrnec s dynamitem, který všechny zabil. V dalších Drdových povídkách Vesnická historie, Nenávist, Padlý beze jména, Pancéřová pěst, Zákeřník, Až vstanou mrtví, Němá barikáda, Třetí fronta – vystupují obyčejní čeští lidé. Havíři, dělníci, kovář, tramvajáci, učitelé, zámečnický učeň a účetní – všichni se v pravou chvíli odhodlali k rozhodujícímu činu. Některé povídky Němé barikády, spojené s osudem českého národa od roku 1939 do roku 1945, se dočkaly i své filmové podoby. Vypovídají o lidském hrdinství v boji proti fašismu, o obětavé povaze a vlastenectví. Drdovi hrdinové se jasně dělí na dobré a špatné. Podobně černobíle autor líčí také válečné postavy. Děj je plný událostí, rozhodujících okamžiků a často tragického konce. Způsobem záběru má Drdův styl blízko filmovému vidění. Prostým jazykem se zase autor více přiblížil k lidu.
  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.002 sekund
© 2000-2006