Úvodní strana
Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  

Čech Svatopluk (1846-1908)

Narodil se v Ostředku u Benešova v rodině národního vlastence. Po gymnáziu začal studovat práva. Od roku 1869 pracoval jako advokátní koncipient. Od roku 1878 redigoval Květy. Mnoho času však strávil literární činností. Svatopluk Čech patřil do generace ruchovců, které rovněž reprezentovala např. Eliška Krásnohorská. Psal básně lyrické i epické. Lyrika: Jitřní písně, Nové písně, Písně otroka. Epické básně: Husita na Baltu, Adamité, Evropa, Slávie, Lešetínský kovář, Ve stínu lípy, Dagmar, Václav z Michalovi. Satirické básně: Hanuman, Petrklíče, Kratochvilné historie o ptáku Velikánu Velikánoviči. V próze, již reprezentují i drobné povídky a črty – Jestřáb contra Hrdlička, Jabloň – je autorem tzv. broučkiád: Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století. Jestřáb contra Hrdlička – děj povídky se odehrává na Supovském zámku, dále v neznámém městě v blíže neurčené době – pravděpodobně se jedná o druhou polovinu 19. století. Začátkem příběhu se musí rodina Hrdličků odstěhovat ze Supova, protože sem přichází původní vlastník. Předtím si uvykli bezstarostnému, zahálčivému životu. Nyní se ocitají v obyčejném měšťanském bytu, a proto si hledají něco lepšího. Stále však žijí nad poměry, až je pan Hrdlička nucen dojít si k panu Jestřábovi pro finanční půjčku. Rodina však stále rozhazuje, a proto se půjčky opakují. Jediná Julie Hrdličková si přivydělává šitím. Navíc jí posílá peníze chlapec Vladimír, který pracuje v Rusku. Hrdlička má ještě dceru Irenu a syna Jaroslava. Jednou k Hrdličkům přijíždí doktor Volný se zprávou, že Vladimír zemřel v dole. Podle Vladimírova přání se má Julie za Volného provdat. Volný chce zaplatit všechny Hrdličkovy dluhy, ale ten se mezitím zastřelil. Autor zde podal obraz měšťanské společnosti. Hrdlička představuje českého nerozhodného a nesmělého človíčka – Jestřáb jeho opak. Alegorií jsou již samotná jména. Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – hrdinou Čechových broučkiád je vlažný, bezcharakterní a vypočítavý měšťan Matěj Brouček. Jednoho dne opět popíjí ve své oblíbené pražské hospůdce Na Vikárce. Zůstává zde však poněkud déle, až je hospůdka úplně prázdná. Tu se najednou Broučkovi zdá, že se propadá do tajemné podzemní chodby plné pokladů. Poznává, že je v klenotnici Václava IV. Tajným východem v obraze vychází ven do noční Prahy. Není to však jeho 19. století, ale rok 1420, jak se později dozvídá od Janka Domšíka, zvaného Janek od zvonu. Ten jej pozve k sobě domů a půjčí mu dobový šat. Brouček se chvástá svými činy a udatností, ale když se ocitá v boji, zbaběle utíká. Tak se vyhnul slavné bitvě na Vítkově. Doma u Domšíků se opět převléká do svého šatu. Je však chycen, zajat a hrozí mu smrt upálením. Náhle se však probouzí s sudu, ve kterém Na Vikárce večer opilý usnul. Autor na podlém a zbabělém počínání Broučka ukázal, jak udatní byli husité proti měšťákům. Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – příběh o panu Broučkovi začíná jeho pozdním odchodem z hradčanské hospůdky Na Vikárce. Brouček se za jasné noci ještě toulal Prahou a učarovala mu noční obloha, na níž v celé své kráse zářil Měsíc. Brouček se vyšplhal až na střechu jednoho z domů, aby mu byl co nejblíže. Ale tu najednou upadl, avšak místo aby letěl dolů, vznášel se nahoru k Měsíci. Když se probral z mrákot, uvědomil si, že je v jakémsi skalním kráteru. Brzy poznal, že se nachází na Měsíci. V tom jej utvrdilo i setkání s prvním Měsíčňanem. Jeho postava se vznášela ve vzduchu na okřídleném koni. Zpod vavřínového věnce mu volně splývaly vlasy na ramena. Celý byl jemný, bledý, snivě stříbrný jako svit luny. Představil se Broučkovi jako Hvězdomír Blankytný. Měsíčňané také hovořili češtinou, avšak obyčejná slova nahradili půvabnějšími termíny, nebo je všelijak opisovali. Brouček poznal i jiné Měsíčňany: Čaroskvoucího, Oblačného a Ethereu, která se do něho měsíční láskou zamilovala. Broučkovi se vzdušný měsíční život rychle přestal líbit a uprchl na Pegasovi zpět na Zem. Spíše se m však dopadl, neboť cestou je potkal meteorit a Pegasovi zlomil jedno křídlo. Probudil se až doma v posteli. Od jedné ženy se dozvěděl, že jej ráno našla na Starých zámeckých schodech. Odtud byl donesen na komisařství. Zde tituloval strážníka panem Blankytným. Také tento satiricky laděný román je útokem na povahu měšťana. Ve stínu lípy – ve veršovaných povídkách se básník vrací do svého rodného kraje, který jej váže mnohými vzpomínkami. Zavádí čtenáře do okruhu venkovanů scházejících se pod košatou lípou. Zde si v neděli odpoledne vyprávěli různé příhody a životní osudy. V knize je celkem osm vyprávění. Bohabojný soused vypráví příběh syna, který se nepohodl se svým otcem a odchází do Ameriky. Ani zde se mu však nevede lépe, a proto se vrací domů. Udělá tím velkou radost své slepé matce, která ale brzy umírá. Zanedlouho do společného hrobu uložili i syna. Krejčí vypráví příběh, jak kdysi chodil za svou dívkou. Jejich lásce stál v cestě dívčin strýc. Jednou, když jeho milá dělala obrovský dort, přišel strýc. Ukryla tedy svého chlapce do vnitra dortu. Zde usnul a procitl až na slavnosti, kde každý blahopřál otci. Vylezl ven v domnění, že je na křtinách. Brzy ale poznal, že se zúčastnil narozenin starého mnicha. Další vyprávění: učitele, vysloužilého vojáka, hostinské, pana pojezdného, šumaře a mlynáře. Svatopluk Čech opěvuje český venkov, dobrosrdečnou povahu a upřímnou lásku venkovského lidu. Knížka má předzpěv, v němž básník vzpomíná na dávné doby. Prolíná se sem nedávná smrt jeho otce. V textu najdeme mnoho metafor, personifikací a epitet. Řeč mlynáře zakončuje výzva českému národu.
  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.001 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz