Úvodní strana
Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  

Březina Otokar (1868-1929)

Otokar Březina , vlastním jménem Václav Ignác Jebavý, se narodil v rodině obuvníka v Počátkách na Moravě. Roku 1886 otiskl pod pseudonymem V. Danšovský svou první báseň. Publikoval v různých časopisech (Orel, Orlice, Niva), ale po maturitě působil celý život jako učitel. Pod pseudonymem O. Březina vystupoval od roku 1892. Přátelil se s básníkem Jakubem Demlem, s F. X. Šaldou, sochařem Bílkem a také prezidentem T. G. Masarykem. Kromě poezie se pokusil také o realistickou prózu – Román Eduarda Brunnera. Považujeme-li F. X. Šaldu ta tvůrce kritického eseje, je Březina bezesporu autorem eseje básnického. Z díla: Tajemné dálky, Svítání na západě, Větry od pólů, Stavitelé chrámů, Ruce, Hudba pramenů, Skryté dějiny. Básně – Březina se nechal silně ovlivnit symbolisty, např. Charlesem Baudelairem. Velmi na něho také zapůsobila stať F. X. Šaldy – Syntetizmus v moderním umění. Český symbolismus našel po Březinovi další nástupce: A. Sova, S. K. Neumann, K. Hlaváček a P. Bezruč. Symbol Březina užívá jako náznak – nepřímé pojmenování skutečnosti. Právě symbolem se jí chce co nejvíce přiblížit. Ve svých básních zobrazuje rozpolcené stavy nitra – citové prožitky, intimní zpovědi (matice, příteli, uplynulému mládí). Svůj niterný zážitek zobecňuje a uvádí do souvislostí. Dekadentně glorifikuje oběť a smrt. Velký význam má v jeho básních sepětí s Bohem. Proto se ve verších objevují liturgická lexika a náboženské motivy – chrámová vůně atd. Vyjadřuje lásku k trpícím a veliký obdiv umění. Symbolizace vede k absolutizaci umění. Hudba pramenů a jiné eseje – Jedním ze základních rysů eseje je jeho vědomá subjektivita. Ta se projevuje v celé výstavbě textů, ale také v použití specifických autorových lexikálních prostředků. Esej byl často považován za dialog se sebou samým, neboť autor rozmlouval sám se sebou, kladl si otázky, zamýšlel se nad nimi a pokoušel se najít odpověď. Březina napsal dvě známé esejistické knihy – Hudba pramenů a Skryté dějiny. V obou knížkách se věnuje především umění a estetice. Skryté dějiny se však již ubírají trochu jiným směrem – zabývají se více životem než teorií. Úvodním esejem Hudby pramenů je Tajemné v umění. Zde Březina vyslovil názor, že základním předpokladem k porozumění umění je intuice, jakési vycítění a existence tzv. druhého znaku. Pouze za předpokladu, že umělec pochopí rozdíl mezi reálným světem a světem umění, dostává se do vyšších rovin. Vyslovil myšlenku o existenci tzv. nejvyšší spravedlnosti, kterou však umělec nemusí pochopit, a proto se u něho tak často objeví pochybnosti a deziluze. Umělec musí stále usilovat o lepší, čistší svět. Dalším Březinovým názorem je ten, že člověk nemá ustávat v hledání krásy, která je naplněním života (esej Zasvěcení života). Nakonec básník dodává, že nejvyššími lidskými hodnotami, jichž lze dosáhnout, jsou pokora, svoboda a láska (esej Věčná touha). Ruce – představují soubor dvaceti lyricky laděných básní. Tato sbírka znamení konečný stav z přerodu básníka pesimisty, zamračeného, zadumaného, osamělého a nevěřícího člověka v básníka s lepší vidinou budoucnosti. Světlo nových dnů spatřuje ve sblížení se, sepětí lidí jednoho s druhým. Dokazují to verše jeho básní, ve kterých vidí spojení lidstva v jediného člověka vykoupeného. Ruce mají vytvořit nekonečný řetězec chvějící se proudem bratrské síly. Takovými, a mnohými dalšími verši Březina dokázal, že jeho pesimismus pominul, překonal dosavadní strach, trýzeň, stesk a bolesti. Z básní: Ruce, Čas, Zpívaly hořící hvězdy, Šílenci, Zpívaly vody, Jarní noc, Dithyramb světů, Hudba slepců atd.
  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.001 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz