Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
|
|
|
|
|
Breton André (1896-1966)
Breton je francouzský básník, esejista a prozaik. Studium neuropsychologie, vliv Sigmunda Freuda a Henri Bergsona přivedly Bretona s surrealismu, jehož se později stal mluvčím. Během druhé světové války pobýval v USA, ale roku 1966 zemřel v Paříži. Sbírka Zastavárna dokládá Bretonovy dadaistické počátky, které však zcela pohltil zájem o surrealismus: Bělovlasý revolver, Bláznivý láska, Vzduch vody, Arcan 17, Fata Morgana, Básně, Óda na Charlese Fouriera. Se Soupaltem napsal básně Magické pole a s Charem a Eduardem Neposkvrněné početí. Kromě poezie se věnoval i próze – Nadja, Hvězdný zámek, Rozednění. Velkou část své činnosti zasvětil také teoretickým pracím a surrealistickým manifestům: Co je surrealismus?, Spojité nádoby, Surrealismus a malířství, Rozmluvy, Politické postavení surrealismu, Surrealismus v službách revoluce, Lampa v orloji atd.
Nadja – je to Brechtova vrcholná próza a dělí se do dvou částí. V první části se Breton zabývá surrealismem, jeho uměleckými hodnotami a teoretickými základy. Pokládá si jednu ze základních filosofických otázek: Kdo jsem?, kterou si snaží zodpovědět. Pak přemýšlí nad vztahem mezi mužem a ženou, rozdíly mezi subjektivním a objektivním a zdůrazňuje roli lidského podvědomí a snů. Druhá část podává příběh formou deníku. Jedná se o náhodné setkání dne 4. 10. 1926 vypravěče a mladé dívky Nadji. Autor popisuje vztah, který mezi nimi vznikl. Nevyvarovali se ani hádek, neporozumění, nenaplnění sexuálních tužeb a nakonec i rozchodu. Nadja byla pro autora zajímavá tím, že se často poddávala snům, halucinacím a vizím, a tak se dostávala do světa mrtvých. Z její poněkud duševně slabé mysli vyvěrali právě tyto neobvyklé schopnosti. Na vztahu s Nadjou se Breton pokusil postihnout chování mezi mužem a ženou a vzájemné pouto, které je přitahuje.
|
|
|
| | |
|
