Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
|
|
|
|
|
Villon Francois (1431-1463)
Se jménem Francoise Villona, vlastním jménem F. Montcorbiera, se setkáváme v souvislosti s prokletými básníky. Právem bývá označován za jejich předchůdce či literárního „otce“. Vedl rušný, bohémský život a plně se mu oddával. V Paříži na univerzitě vystudoval svobodná umění. Nevyhnul se ani konfliktům se zákony a několikrát se ocitl před soudem. K jeho dílu patří zejména Odkaz a Závěť – neboli také Malý testament a Velký testament.
Malý testament, Velký testament – působí poněkud protikladně. Autor také obě svá díla psal v odlišné životní situaci – jednou jako revoltující mladík, podruhé již jako uvědomělý, dospělý muž. V Malém testamentu básník proklíná společnost, vysmívá se jí, nešetří narážkami, ironií i kritikou. Zlehčuje uznávané mravy, nedbá žádných hodnot a napadá významné osobnosti. Velký testament usmiřuje Villona se světem. Bohémský život, lehkomyslné počínání a neuvážená slova autor přičítá mládí. Nyní dochází ponaučení, uvědomění a zúčtovává s minulostí. I přesto však trpce pohlíží na všechny, kteří se k němu nezachovali dobře nebo mu ublížili. Vzpomíná i na své lásky a přátele. Nezáleží na tom, zda mezi ně patřili alkoholici, nevěstky, tuláci či pobudové. Villonovy básně vyjadřují jeho duševní pochody, vnitřní emoce, nálady, dojmy a soukromé názory:
„Kdybych si myslil, že mým skonem
se krapet dobra vykoná,
já k smrti odsoudím se honem,
jako bych bestie byl zlá.
Mnou nikdo křivdy nedozná,
Pěšky si choď či v truhle nes se.
Však chudák zemře-li jak já,
Hora se věru nezatřese.“ (Závěť)
|
|
|
| | |
|
