Úvodní strana
Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  

Villon Francois (1431-1463)

Se jménem Francoise Villona, vlastním jménem F. Montcorbiera, se setkáváme v souvislosti s prokletými básníky. Právem bývá označován za jejich předchůdce či literárního „otce“. Vedl rušný, bohémský život a plně se mu oddával. V Paříži na univerzitě vystudoval svobodná umění. Nevyhnul se ani konfliktům se zákony a několikrát se ocitl před soudem. K jeho dílu patří zejména Odkaz a Závěť – neboli také Malý testament a Velký testament. Malý testament, Velký testament – působí poněkud protikladně. Autor také obě svá díla psal v odlišné životní situaci – jednou jako revoltující mladík, podruhé již jako uvědomělý, dospělý muž. V Malém testamentu básník proklíná společnost, vysmívá se jí, nešetří narážkami, ironií i kritikou. Zlehčuje uznávané mravy, nedbá žádných hodnot a napadá významné osobnosti. Velký testament usmiřuje Villona se světem. Bohémský život, lehkomyslné počínání a neuvážená slova autor přičítá mládí. Nyní dochází ponaučení, uvědomění a zúčtovává s minulostí. I přesto však trpce pohlíží na všechny, kteří se k němu nezachovali dobře nebo mu ublížili. Vzpomíná i na své lásky a přátele. Nezáleží na tom, zda mezi ně patřili alkoholici, nevěstky, tuláci či pobudové. Villonovy básně vyjadřují jeho duševní pochody, vnitřní emoce, nálady, dojmy a soukromé názory: „Kdybych si myslil, že mým skonem se krapet dobra vykoná, já k smrti odsoudím se honem, jako bych bestie byl zlá. Mnou nikdo křivdy nedozná, Pěšky si choď či v truhle nes se. Však chudák zemře-li jak já, Hora se věru nezatřese.“ (Závěť)
  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.001 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz