Úvodní strana
Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  

Vančura Vladislav (1891-1942)

Vančura se narodil v Háji na Opavsku, ale mládí trávil v Davli u Prahy. Vystudoval medicínu a ve Zbraslavi provozoval svou lékařskou praxi. Zároveň se ale věnoval literární, veřejné a filmové činnosti (Před maturitou). Stál v čele Devětsilu, přispíval do časopisů Červen a Host a byl členem České filmové společnosti. V době heydrichiády – přesně 2. června 1942 – jej nacisté popravili. Vančura psal romány, menší prózy, dramata a také knihy pro děti. Snažil se o vysokou jazykovou i stylovou úroveň. Z románů: Markéta Lazarová. Pekař Jan Marhoul, Rozmarné léto, Pole orná a válečná, Konec starých časů, Útěk do Budína, Tři řeky, Hrdelní pře aneb Přísloví, Poslední soud, Rodina Horvatova, Povídky: Luk královny Dorotky, Amazonský proud, Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Dramatická tvorba: Jezero Ukereve, Učitel a žák, Alchymista, Nemocná dívka, Josefina. Mladší čtenáři Vladislava Vančuru znají jako autora pohádkové knihy Kubula a Kuba Kubikula. Ke spisovatelově literární pozůstalosti patří rovněž nedokončené Obrazy z dějin národa českého. Markéta Lazarová – baladický román čtenáře zavádí do českého středověku na hrady Roháček (v románu Kozlík), Obořiště (v románu Lazar) a k Mladé Boleslavi (v románu Šerpinský hvozd). Vančura demonstruje na osudech středověkých lapků nesvobodu dnešní doby. Ukazuje přednosti společnosti, ve které není člověk omezován. Důležité postavení má v životě láska, která mu dává smysl. Román popisuje život loupežníků, kteří obývali turnovské a boleslavské lesy. Mezi nejobávanější patřil Kozlík. Měl devět dcer a osm synů. Svou silou z nich vynikal nejvíce Mikuláš. Kozlíkové si moc dobře nerozuměli se sousedním loupežnickým rodem Lazarů. Jednou Lazar odmítl pomoci Mikulášovi proti královskému vojsku. Mikuláš se mu pomstil a unesl jeho krásnou dceru Markétu. Ta se měla původně stát služebnicí Boha a odejít do kláštera. Markéta se ale do Mikuláše zamilovala a trpěla tím, že je jeho milenkou, přestože dala otci jiný slib. Další mileneckou dvojici tvoří zajatý německý hrabě Kristián a Kozlíkova dcera Alexandra. Nakonec nepokoje vyvrcholily bojem mezi loupežníky a hejtmanským vojskem. Několik lidí padlo, Kozlík a někteří synové byli zajati. Ostatní synové je chtěli vysvobodit, akce se ale nepovedla a všichni lupiči zemřeli na popravišti. O život přišel také Kristián. Alexandře i Markétě, která navíc čekala Mikulášova syna, bylo odpuštěno. Vančurův román prostupují prvky lyrismu. Jazyk působí vznešeně a knižně. Autor používá dlouhých souvětí, ve kterých se objevují prvky různých jazykových vrstev – lidový jazyk, poetismy, archaismy, argot i vulgarismy. Markéta Lazarová je románem o nezničitelnosti lidského života, jeho krásách a síle. Obrazy z dějin národa českého – Kosmas: Děj povídky se odehrává v Praze od roku 1114, končí v roce 1120. Vančura svým charakteristickým knižním stylem vypráví o části života Kosmy – kanovníka svatovítské kapituly. Kosmas před čtenáři stojí jako vzdělaný, inteligentní muž se zájmem o historii. Po světě se potulovali čtyři žebráci – pohan „zvířecího výrazu“, uprchlý otrok, jeden bezruký a druhý trochu dýchavičný zbrojenec. Neustále trpěli hladem, až potkali Kosmase. Nabídl jim pohostinství za vyprávění jejich příběhů. Roku 1116 však přišlo suché léto, paní Božetěcha – Kosmova manželka – se roznemohla a Kosmas musel starce vyhnat. Neměl už čas na jejich vypravování. Snažil se být co nejvíce s paní Božetěchou, která mu nakonec zemřela. Těžko nesl její ztrátu, bloumal po městě, až mu z tohoto neradostného stavu pomohli přátelé Bruno a Šebíř. Velkou část příběhu tvoří dialogy a věčné hašteření se Kosmy a Božetěchy. Kanovník se rovněž zmiňuje o počátcích své Kroniky české a její tvorbě. Vančura osobou slavného Kosmy vyzdvihuje českou historii, její význam přenáší i do současné doby, netají se láskou a obdivem k ní. Pekař Jan Marhoul – je to román o naivně zaslepeném dobrákovi, který si myslí, že svou počestností změní svět. Marhoul má velmi ušlechtilou povahu, ale stále více jej začíná ničit kapitalistická konkurence. Musí prodat svou zadluženou pekárnu a najímá si opuštěný mlýn. Opraví jej, peče chléb a rozváží ho po vesnicích. Celý den od rána až do večera je na nohou. Krutost a vypočítavost ostatních lidí jej ale dohání k žebrácké smrti. Vančurův vytříbený jazyk nejlépe charakterizuje krátká ukázka z románu: „Tratoliště vod sotva slinila dno rybničné jámy a od hráze k hrázi se válela houština zápachu, sahající větrem v šíř i dál. Kraj se hrbil, zvedaje se tu pahorkem, tu skalkou. Pole oblézala vršky, točila se a nikde nebylo rovného místečka. Jako když chlapec na křivé housle napíná strunu, bratránci, dělníci silnic, natahovali touto krabatinou cestu, tu se plazila stavba ještě nízko a tu se zvedala jako zvíře napolo probuzené. Bratránci, dělníci silnic, děti i starci, mužové všech stáří a nemocí a všech tvarů neštěstí, osmahlí chlapíci, ti, jež odrala bída, tito bratránci, když Marhoul přijížděl, právě snídali. Přišel mezi ně jako chudý k chudým.“ Rozmarné léto – tímto dílem dosáhla Vančurova tvorba vrcholu. Příběh autor situoval do Krokových Varů. Z tohoto městečka pro čtenáře vystřihl tři dny a nechal je nahlédnout do jejich dění. V říčních lázních Antonína Důry je prázdno, neboť červen přinesl pouze déšť a uplakané počasí. Scházejí se tu pak Antonín, kanovník Roch a major Hugo. V jejich společnosti se objevuje také Antonínova manželka Kateřina. Čas plyne poklidně, líně a lhostejně. Ovšem jenom do té doby, než do města zavítá provazolezec Arnoštek se svou krásnou společnicí Annou. Tři dny, které komedianti ve Varech tráví, vytrhnou obyvatele z pasivity a prázdného plkání. Paní Kateřina nemůže spustit oči z Arnoštka a Anna přitahuje pozornost jejího manžela Antonína. O půvabnou Annu se dokonce pokusil i abbé Roch, ale vyvázl s natrženým uchem. Majora Huga nakonec od Anny výpraskem odehnal sám Arnoštek. Po odjezdu komediantů se vše vrací do starých kolejí. Antonín se musí spokojit se svou uštěpačnou Kateřinou a tlacháním s Rochem a Hugem. Vančura svým románem (Rozmarné léto bývá označováno rovněž jako novela) parodoval maloměsto s jeho přetvářkou, pasivitou a omezeností. Zdejší situaci ale podal s jemným, půvabným humorem a vznešeným nadhledem. Ve filmové podobě Rozmarného léta zahrál Antonína Důru nezapomenutelný Rudolf Hrušínský.
  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.002 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz