Úvodní strana
Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  

Vaculík Ludvík (1926)

Broumovský rodák Ludvík Vaculík se stal po studiích žurnalistiky publicistou, redaktorem Literárních novin a spisovatelem. Podílel se na vzniku strojopisné edice Petlice. Jako některým jeho současníkům bylo totiž i jemu v 70. a 80. letech zakázáno publikovat. Vaculík psal především romány, ve kterých vystupoval jako autobiografický vypravěč. Psal také fejetony. Z tvorby: 2000 slov, Rušný dům, Sekyra, Morčata; fejetony – Milí spolužáci, Stará dáma se baví, Jaro je tady; románové prózy Jak se dělá chlapec a Český snář. Český snář – v Českým snáři autor formou deníku zachycuje každodenní události od 22. ledna 1979 do 2. února 1980. popisuje svůj vlastní život v této době. Dozvídáme se tak o pisatelových obtížích v době jeho kulturního disidentu. Vaculík čtenáři představil svou rodinu – ženu Madlu a syny Ondráše s Janem. V příbězích vystupují jako hrdinové. Autor zobrazil problémy spojené s jeho situací v komunistickém Československu. Vypráví o vzniku Petlice, těžkostech při jednání s autory, písařkami i samotnými strojopisy. Vaculík napsal o vyslýchání a pronásledování. Do děje jsou zahrnuty i některé skutečné osobnosti české literatury a kultury – Eva Kantůrková, Pavel Kohout, Ivan Klíma, Karel Sidon, Petr Pithart, Jiří Gruša aj. V autorových zápiscích se mísí zážitky pracovní i soukromé (například rozchod s milovanou Helenou). Vaculík dává najevo pochybnosti o psaní Českého snáře. Rozhoduje se, zda má vše nechat tak, jak napsal – možná nevyvážené, ale věrohodné a autentické. Svou citovou a tvůrčí krizi se rozhodl řešit organizací protestních akcí či prací v zahradě. Český snář je spolehlivým obrazem disidentské společnosti 80. let. Autor do svých deníkových zápisků zařadil i dopisy, skutečné i smyšlené rozhovory s přáteli, anekdoty, reportáže ze svého okolí, črty, úvahy a vnitřní monology. Knížka je Vaculíkovou ostrou zpovědí a kritickou obžalobou. Pro sovu upřímnost a realitu zobrazování se autor dočkal několika výtek. Někteří lidé však jeho otevřenost naopak ocenili. Sekyra – je to autobiografický román odehrávající se v polovině 20. století na moravském venkově. Hlavní hrdina – vypravěč – přijíždí za svým mladším bratrem na venkov: „Poprvé jsem měl navštívit bratra řidiče. Ale on skoro nikdo neví, kdo je můj bratr řidič. Tehdy bylo mi deset roků, když mi nečekaně připadl k občasnému nudnému kolébání. Dokonce si pamatuju, jak jsem ráno po jeho narození přihnal kozy do potoka, pásl tam už Tonda a já jsem se optal: „Víš, co je u nás nového?“ – a on řekl: „Bratr, ne?““ Autor se ve vzpomínkách vrací do minulosti a do doby svého dětství. Snaží se vysvětlit, jak vše bylo. V románu vystupují příslušníci jeho rodiny, nikoho však nenazývá jménem. Přímo pojmenovává pouze okolní postavy. Velmi důležitá je osobnost vypravěčova otce. Projevuje se pouze formou dopisů, které zasílá z Persie, kam odjel pracovat. Otec byl pro svého syna nejdříve vzorem, postupně se mu stal ale protivníkem a ideovým odpůrcem. Autor v příbězích nepostupuje chronologicky. Vyprávění působí náladově, spontánně a trochu chaoticky. Vaculík se často vrací k věcem, které již dříve zmínil. Sekyra je románem o hledání síly s kovým životním krokům a další osudové etapě člověka. Svůj význam má sepětí nejenom s rodinou, ale i přírodou.
  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.001 sekund
© 2000-2006