Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
|
|
|
|
|
Boccaccio Giovanni (1313-1375)
Původem Francouz, Giovanni Boccaccio, pocházel z měšťanské rodiny z Florencie. Svou tvorbou spadá do období renesance. Významně přispěl k rozvoji a formování národní italské literatury. Vystudoval práva, věnoval se obchodní činnosti a diplomacii, ale především spisovatelství. Uspořádal životopis Danteho a je také autorem názvu jeho hlavního díla – Božské komedie, která se původně jmenovala pouze Komedie. Přívlastek božská pochází právě od Boccaccia. Vrcholem jeho tvorby je cyklus sta novel – Dekameron. Z další tvorby: Fiesolské nymfy, román Fiametta, epos Teseida a naučné prózy O příbězích slavných mužů, O slavných ženách atd.
Dekameron – obsah tvoří sto novel, které jsou vyprávěny na venkově poblíž Florencie roku 1348. Společnost deseti mladých lidí – sedmi žen a tří mladíků – utíká z Florencie před morem. Zůstávají na venkovském sídle, kde během deseti dnů vypráví každý člen skupiny příběh na dané téma. Celkem tak tedy vzniká sto novel (deka – deset, hemera – den). První den je téma libovolné, co každého samo napadne. Druhý den je tématem zajímavý osud lidí, kterým se stala nějaká nehoda, ale dobře dopadla. Třetí téma vypráví o dovedných a obratných lidech, kteří něčeho dosáhli právě svými vlastnostmi a schopnostmi. Čtvrtý den na řadu přišly nešťastné lásky a pátý den milenci, kteří se i přes všechny překážky nakonec lásky dočkali. Lidé, kteří se dovedně a pohotově vyvarovali vtipu, nástrahy či lsti, jsou tématem dne šestého. Na sedmý den zbyly příhody o ženách, které vyzrály nad svými manžely. Osmý den se hovořilo o vtipech a šprýmech, jež si denně tropí vzájemně muži i ženy. Předposledním tématem se skupina vrátila k prvnímu dnu – téma bylo opět libovolné. Okruh deseti témat uzavírají příběhy o lidech, kteří vykonali v lásce něco šlechetného. Boccaccio při psaní svého Demameronu čerpal z lidového folklóru, ale náměty zpracovával výhradně po svém. Patrný je v jeho díle také vliv renesance. Projevuje se veselostí, optimismem a energičností hrdinů. Boccaccio znal prostředí, o kterém psal. A tak všechny postavičky působí nesmírně pravdivě a věrohodně. Oplývají všemi lidskými klady a zápory – od něhy, naivity, čisté lásky a důvěry, až po faleš, záletnictví, milostné pletky a vypočítavé úskoky. Autorovy italština byla ve své době uznávána jako norma spisovného jazyka. Příběhy tvoří tzv. rámcové povídky – tvořené ze stejného základu.
|
|
|
| | |
|
