Úvodní strana
Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  

Šotola Jiří (1924-1989)

Jiří Šotola, rodák ze Emisar, začal literárně tvořit nejdříve v oblasti poezie, zakotvil pak ale u prózy. Jako spisovatel tvořil téměř čtyřicet let. Vystudoval konzervatoř a absolvoval obor činoherní režie na divadelní fakultě Akademie múzických umění. Studoval také na filosofické fakultě filozofii a estetiku. Šotola redigoval Květen a působil ve Svazu českých spisovatelů. Romány“ Tovaryšstvo Ježíšovo, Kuře na rožni, Osmnáct Jeruzalémů, trilogie Malované děti, Róza Rio, podzim v zahradní restauraci (trilogie končí už v současnosti). Z poezie: Svět náš vezdejší, Hvězda Ypsilon, Venuše z Mélu, podzimníček, Co a jak, náhrobní kámen, Čas dovršený, Červený květ, Bylo to v Evropě, Poste restante, Za život. Šotola psal také dramata – A možná je na střeše kůň, Pěší ptáci; historické hry: Padalo listí, padala jablíčka, Cesta Karla IV. do Francie a zpět. Kuře na rožni – příběh historického románu se odehrává v rozmezí dvou velkých dat – rok 1800 (bitva u Marenga) a rok 1805 (bitva u Slavkova). Román vypravuje o bezradném a nesmyslném putování loutkaře Matěje, vojenského zběha, smolaře a vagabunda. Vypravěč nám sděluje příhody z Matějova života. Útržkovité zápisy o něm našel na půdě starého domu ve vsi T. u městečka L. Matěj Kuře, čtyřicetiletý loutkař, zběhne z bitvy v Korutanech a připojuje se k potulným hercům. Potkává svou lásku (zena jménem La Tournesse), vystupuje pod uměleckým jménem Luigi Sevastiano a přichází do Litomyšle. Zde jej vzal do služby hrabě Jiří Josef z Valdštejna. Matěj si před ním hraje na divadelního umělce a odborníka. Když ale hrabě po Matějovi žádal, aby pro něho zinscenoval Dona Juana, musel utéct. Vyvázl hejtmanovi Bendovi a klid našel v klášteře u pátera Prospera. Ani vezdejší život se ale Matějovi nezamlouval, a proto odešel. Navštívil svého bratra Lukáška, ale po nepříznivém přijetí se vydal dál. Kus cesty jej doprovázela Lukáškova nevlastní dcera Barbora. Po porodu Lukáškova dítěte ale zemřela (Lukášek ji doma zneužíval). Matěj putoval dále, na čas s falešným pasem jako Ondřej Serenus. Znovu jej odveleli k vojsku, ale Matěj ze slavné slavkovské bitvy opět zběhl a zanedlouho zemřel. Na příběhu Matěje Kuřete autor ukázal nešťastný osud človíčka zmítaného ve víru dějinných událostí. Matěj nenalézá štěstí v žádném svém činu. Doprovází jej osamocení, strach a neustálý neklid. Navíc téměř stále prší, je zima a Matěj má pouze vetché oblečení a děravé boty. Šotolův hrdina představuje jedince, na kterého historie nebere ohledy. Sám se musí životem prokousat a snést jeho políčky. Děj působí autenticky a silně dramaticky. Zčásti je to dáno vypravěčským stylem, ale i divadelním prostředím, které kolem sebe Matěj Kuře vytváří. Autor upozorňuje na hrdinův obtížný život. Neustále se ptá, jaký smysl má všechno to dění a události pro člověka, pro kterého už vše končí.
  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.001 sekund
© 2000-2006