Úvodní strana
Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  

Světlá Karolina (1830-1899)

Karolina Světlá – jedná z největších českých žen – spisovatelek, se narodila v Praze na Starém Městě. Pocházela z kupeckého rodu Rottů. Za svobodna se tedy jmenovala Johanna Rottová. Provdala se za domácího učitele Petra Mužáka. Příjmení si změnila podle manželova rodiště – Světlé v Podještědí. Světlá psala drobnější prozaické práce – Dvojí probuzení, Sestry, Společnice, Líbánky koketiny, Zamítání, Láska k básníkovi, Za májového večera, Několik dní ze života pražského hejska, Rozcestí, O krejčíkově Anežce, Černý Petříček, Skalák, Z Ještěda, Kresby z Ještědí, Lesní panna, Lamač a jeho dítě, Cikánka atd. Je také autorkou známých románů První Češka, Vesnický román, Frantina, Kříž u potoka, Nemodlenec, Kantůrčice, Zvonečková královna, Na úsvitě, Poslední paní Hlohovská, Miláček lidu svého atd. Literární dílo Karoliny Světlé je velice rozsáhlé. Literárních otázek se týkají např. Upomínky a Z literárního soukromí. Frantina – děj románu se odehrává v druhé polovině 19. století v Podještědí. Příběh začíná v chaloupce, kde se hádají muž a žena o tom, zda byla Frantina dobrá či zlá. Dědeček tvrdí, že dobrá, protože zamlada u ní sloužil na statku. Babičce se ale nelíbilo, že byla bezbožná. A tak se dozvídáme o příběhu Frantiny. Frantina přišla na statek velmi dobrého, ale těžce nemocného rychtáře Kvapila. Provdala se za něho, vše vzala do svých rukou a starala se o manžela i o statek. Po jeho smrti rychtářství spravovala dál. Dozvídáme se, že Frantina pocházela z hor, nebyla věřící a kdesi ztratila svého přítele Apolena. Jednou Frantině malá Baruška (nyní ona stará žena z chaloupky) sdělila, že pracovala u nemocné ženy, která má obrovské bohatství. V té době řádili po lesích loupežníci. A tak se lidé vypravili k chaloupce ženy, kde Baruška tak podivně velké bohatství spatřila. Sídlili zde loupežníci a Frantina vlastní rukou zabila jejich hejtmana – Apolena. Než zemřela, vyžádala si, aby byla pohřbena vedle něho – své lásky. Román je z velké části reprodukcí. Nese rysy májovské generace. Světlá příběhem nastínila některé problémy moderní doby, např. zda se má jedinec chovat podle svých přání a citů, nebo jednat ve prospěch celku. V této otázce Světlá viděla základní mravní konflikt. Frantina představuje individualistickou ženskou osobnost, čestnou, silnou a odhodlanou. Světlá podtrhla její ušlechtilé mravní chování. Kříž u potoka – román patří také k podještědským prózám Karoliny Světlé. Děj se odehrává v polovině 19. století ve mlýně Dolanských a na statku Potockých. Příběh vypravuje o prokletí rodu Potockých a velké lásce, která toto prokletí zničila. Mladá Evička, která jako sirotek vyrůstala ve mlýně Dolanských, často si chodívala sedat na kamennou mohylu. Dozvěděla se, že se zde staly dvě vraždy, za nimiž stál nejstarší bratr Potocký. Neštěstí rodiny pokračovalo osudem Józy Kobosilové. Frantík Potocký ji donutil ke svatbě, dal jí napít čarovného lektvaru, aby si získal její lásku. Józa se ale pomátla a spáchala sebevraždu. Zůstalo po ní narozené dítě. Evička se ze zvědavosti vydává na Potockých statek, kde už žije jejich další generace – bratři Ambrož a Štěpán. Oba jsou ale prokleti, že manželství, do kterého by vstoupili, špatně skončí. Evička se ale prokletí nebojí a z lásky se provdá za Štěpána. Jejich manželství se jednu dobu sice zdálo ohrožené, ale Štěpán nakonec pochopil Eviččinu lásku a oddanost. Změnil se opět v dobrého muže, a manželství tak zachránil. S pomocí Ambrože, který zemřel při rvačce, aby ochránil bratra před intrikami vesnických boháčů, je prokletí rodu Potockých zlomeno. Zasloužila se ale o to především nezlomná láska Evičky. Vesnický román – také Vesnický román je jedním z autorčiných ještědských románů. Antoš Jírovec odchází z hor na rychtářův statek do služby. Všichni jej tu měli rádi, ale především rychtářka. Po smrti manžela se za Antoše provdala. Zpočátku se jejich manželství zdálo ideální, přestože byla Jírovcová o deset let starší než Antoš. Po čase ale začala nesmyslně žárlit, dělala manželovi naschvály, až jej vyštvala z domu, kde nechal i své dva syny. Na vánoce se Antoš vrátil, ale nejdříve zašel navštívit svou starou matku. Byla u ní rychtářčina služebná Sylva i s oběma syny. Po Antošově odchodu se Sylva o vše musela starat. Antošovy děti brala jako své vlastní. Antoš se do Sylvy hluboce zamiloval, ale matka mu nedovolila, aby dětem vzal pravou matku, byť špatnou. A tak Sylva odešla do Prahy a Antoš zůstal se svými syny v chaloupce v horách. Po matčině smrti zde vedl hospodářství sám. Za nějakou dobu zemřel v rodném baráčku i on. Vesnický román řešil nárok jedince na vlastní štěstí a citovou svobodu. Antoš se ale poddal mravům a společenské zodpovědnosti.
  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.001 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz