Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
|
|
|
|
|
Sládek Josef Václav (1845-1912)
Sládek se narodil ve Zbirohu v rodině zedníka. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze studoval matematiku a přírodní vědy. Na dva roky odjel do Spojených států amerických. Po návratu domů vyučoval angličtinu, učil na střední a vysoké škole, věnoval se literární činnosti a přispíval do časopisů. Působil jako redaktor Ruchu a v letech 1877-1898 redigoval Lumír. Sládek je nejznámějším českým překladatelem Shakespearových dramat (přeložil jich 33). Překládal také například Byrona, Lermontova a Mickiewicze. Sládek psal především poezii: Básně, Jiskry v moři, Světlou stopou, Ze života, Na prahu ráje, Selské písně, České znělky, Sluncem a stínem, V zimním slunci, České písně, Za soumraku atd. Pro děti vytvořil: Zlatý máj, Zvony a zvonky, Skřivančí písně.
Selské písně – Sládek se touto basickou sbírkou vrací k venkovu, životodárné půdě a rolníkovi, který ji obhospodařuje. Autor pociťuje uprostřed neradostného světa smutek a úzkost. Nostalgicky proto vzpomíná na český venkov, z něhož pochází. Vrací se ke svému původu, ukazuje obrázky tohoto prostředí i se skutečnými sociálními rozpory. Venkov v básníkovi zvyšuje stavovské sebevědomí. Popisuje venkovské starosti, radosti i těžkou práci a námahu. Mnohé básně svou formou připomínají píseň či popěvek. Přibližuje tak jazykovou stránku stránce motivické. V obojím najdeme jistou obecnou zakotvenost a ustálenost. Někdy autor hovoří s citovou zabarveností, ale většinou krajinu venkova mytologizuje a monumentalizuje. Ve verších nechybí ani symboly české země, půdy a úrodnosti, Autor obdivuje malebnost a krásu domova:
„Velké, širé, rodné lány,
jak jste krásny na vše strany,
od souvratě ku souvrati,
jak vás dnes to slunko zlatí.“
Z básní: například Velké, širé, rodné lány, Mé orné půdy každý hon, Polní cestou, Jsou ty naše pole, Chléb svůj tuze dobývám.
Sluncem a stínem – patří spolu se sbírkami Na prahu ráje, Světlou stopu a Ze života mého k těm, které Sládek vytvořil v 80. letech 19. století. Básník se tématicky zaměřil na jiné oblasti lidského života. Jeho duševní rozpory zachytil zkratkovitý, náznakový, a sugestivní tón jazyka. Verše se nebrání všedním okamžikům, trpké ustálenosti a nedostatku ideálů. Z básníkových slov mluví pesimismus a zklamaný tón:
„Nás práce zžírá, touha, vzdor a pych
a každý středem světa chce se zváti,
a teprv když se naši dnové krátí,
si zalháváme, že to všechno v smích.“
Světlé stopy ale spatřuje v krásných věcech, v nalezení spřátelených duší. Sládek – lumírovec – okouzlil svým poetismem. Vytvořil nová básnická spojení, všímal si významového sepětí slov (snů zlatý pták). Básně jsou opět melodické, blízké písním. Z básní: např. Před branou ráje (Juliu Zeyerovi), Štěstí.
|
|
|
| | |
|
