Úvodní strana
Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  

Bezruč Petr (1867-1958)

Narodil se v Opavě jako syn slezského buditele Antonína Vaška. Vlastním jménem Vladimír Vašek. Nejdříve studoval v Brně, potom vysokou školu v Praze. Zde však studia nedokončil. Pracoval jako poštovní úředník v Brně a ve Frýdku –Místku. Roku 1909 Bezruč napsal svou stěžejní sbírku – Slezské písně. Kromě nich je však autorem menších povídek, kterými přispíval do některých časopisů – Povídky ze života. Slezské písně – v dnešní podobě, jak Slezské písně známe, byly vydány až v roce 1909. Asi padesátka básní, tvořící základ sbírky, byla již však psána v letech 1899-1900. původní název sbírky (z roku 1903) je Slezské číslo. Mnohé básně vyšly již předtím jako příspěvky v Herbenově Času. Básně zachycují přibližně druhou polovinu 19. století a vážou se k jedné z částí naší země – ke Slezsku (Beskydy, Ostrava, Opava). Autor v básních zobrazuje těžké podmínky doby, spojené s problémy národními i sociálními. Středem pozornosti je samozřejmě Slezsko, ve kterém básník vyrůstal a měl možnost na vlastní kůži poznat útlak a křivdy spáchané právě na slezském lidu. Svou rodnou oblast však nepředstavuje pouze po této stránce. Dívá se na Slezsko očima plnýma zalíbení a obdivu k přírodním krásám. V autorovi také klíčí naděje na úspěch a lepší dobu. Sbírka obsahuje básně lyrické i epické. Lyrické společenské básně vypovídají o těžké situaci slezského lidu. Autor je rozhořčen špatnou situací a útlakem, nebo pouze jakoby netečně přihlíží, neschopen nějakého projevu. Z básní: Oni a my, Osud, 70 000, Horník, Ostrava, Ty a já, Leonidas, Bernard Žár atd. Lyrické intimní básně se často nevážou pouze ke Slezsku a jeho lidu, ale nepřímo souvisí s básníkovými osobními milostnými prožitky. Z básní: Labutinka, Jen jedenkrát, Červený květ, Motýl atd. V epických básních se asi nejvíce projevil autorův protest v sociálních baladách, kde kriticky zobrazoval slezský lid vykořisťovaný vlastníky dolů. Ukázal strádání žen, nelehký život dětí a dřinu mužů. V této době vládla na našem území tak silná germanizace, které samozřejmě neuniklo ani Slezsko. Nejvíce známé jsou balady Maryčka Magdonova a Kantor Halfar. Maryčka Magdonova zůstala po smrti rodičů, kteří zahynuli v dole, sama s pěti sourozenci. Nevěděla, co si počít, jak uživit děti i sebe. Život ukončila sebevraždou. Podobně skončil také učitel Halfar, který odmítal odnárodňování a stále učil česky. Trestem mu bylo to, že nedostal své zaměstnání, svůj smysl života, a spáchal proto sebevraždu. Bezručovy verše jsou stručné, výstižné, plné apelací, výzev a oslovení. Do textu se dostala slova nářeční, polská a latinská.
  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.001 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz