Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
|
|
|
|
|
Puškin Alexandr Sergejevič (1799-1837)
Puškin bývá považován za národního básníka a zakladatele moderní ruské prózy. Narodil se v Moskvě v rodině šlechtice, matka byla vnučkou generála Hannibala – mouřenína Petra Velikého. Již od mládí se u Puškina projevovalo umělecké nadání. Vzdělání získal v lyceu v Carském Selu. Krátce po jeho absolvování vznikla Puškinova první poéma – Ludmila. Roku 1820 musel kvůli svým svobodomyslným veršům odejít do jižního Ruska. Zde se zdržoval v Oděse a Kišiněvu. Po udělení carské milosti žil v Moskvě a Petrohradě. Zemřel v Petrohradě v souboji s Francouzem d´Anthésem. Ve vyhnanství v jižním Rusku Puškin napsal některá ze svých epických děl: Kavkazský zajatec, Bratři loupežníci, Bachčisarajská fontána a první část Evžena Oněgina. K Puškinově tvorbě dále patří povídky Kapitánská dcerka, Pikoá dáma, Výstřel, drama Boris Godunov, básnické poémy (Cikáni, Poltava, Ruslan a Ludmila), úvahy o literatuře (O národnosti v literatuře, O klasické a romantické poezii atd.) a dějepisná knížka Historie Pugačovy vzpoury.
Evžen Oněgin – příběh tohoto románu se odehrává v 19. století v Moskvě a na ruském venkově. Prolínají se v něm prvky romantismu i realismu. Hlavní postavou je Evžen Oněgin, mladý, inteligentní a společenský šlechtic, ale lehkomyslný, rozmařilý a znuděný. Oněgin přichází na venkov, kde má po umírajícím strýci zdědit majetek. Po jeho smrti ve vesnici Evžen zůstává a usazuje se tu. Seznamuje se se statkářem Vladimírem Lenským, snílkem a básníkem. Pozná také dcery statkářky Larinové – Olgu a Taťánu. Olga je Lenského snoubenkou, chová se však poněkud vyzývavě a koketně. Šlechetná a upřímná Taťána se do Evžena zamiluje. Píše mu psaní, ve kterém mu vyzná lásku. Evžen však stojí pouze o lehkomyslnou Olgu, kvůli níž v souboji zabije Lenského. Pak z vesnice odjíždí pryč a cestuje po Rusku. Po letech putování vystřízliví ze své povrchnosti, zvážní a zmoudří. V Petrohradě ne plese se setkává s již vdanou Taťánou. Okouzlí jej její vyspělá krása a půvab. Není se jí naopak on vyznává ze svých citů, ale Taťána, přestože připouští, že jej nikdy nepřestala milovat, zůstává s manželem Greminem a Evžena odmítá. Román je psán veršem, tzv. oněginskou strofou, kterou tvoří čtrnáct osmislabičných (nebo devítislabičných) veršů, opakujících se pravidelně podle schématu. Evženem Oněginem Puškin přispěl do celosvětové pokladny literárních šperků.
|
|
|
| | |
|
