Úvodní strana
Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  

Nezval Vítězslav (1900-1958)

Nezval se narodil v Biskoupkách u Třebíče. V Třebíči studoval na gymnáziu, V Brně a v Praze se pak věnoval studiu filosofické fakulty. Společně s Karlem Teutem Nezval založil umělecký směr poetismus a podílel se i na vzniku surrealismu. Byl členem Devětsilu a do roku 1924 se angažoval v komunistické straně. V oblasti literatury se se jménem Vítězslava Nezvala pojí atributy – básník, dramatik a publicista. Z poezie: podivuhodný kouzelník, Papoušek na motocyklu, Most, Pantomima, Básně noci, Skleněný havelok, Zpáteční lístek, Pět prstů, Sbohem a šáteček, Hra v kostky, Menší růžová zahrada, 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida, 100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida, Básně na pohlednici, Diabolko, Blíženci, Židovský hřbitov, Snídaně v trávě, Jan ve smutku, Žena v množném čísle, Praha s prsty deště, Matka Naděje, Absolutní hrobař, z domoviny, pět minut za městem, Chrpy a města, Zpěv míru. Nezvalova dramatická tvorba: Manon Lescaut, Schovávaná na schodech, Milenci z kiosku, Depeše na kolečkách, Strach, Tři mušketýři, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Veštírna delfská. Kromě poezie a divadelních her psal Nezval také prózy: romány (Kronika z konce tisíciletí, Posedlost, Pan Marat, Jak vejce vejci, Monako, Řetěz štěstí), dva surrealistické zápisníky (Neviditelná Moskva, Ulice Git-le-Coeur), knihy pro děti (Anička skřítek a slaměný Hubert), umělecké úvahy (Falešný mariáš, Manifest poetismu, Moderní poezie nové doby, moderní básnické směry) a vzpomínkové knihy (J. Čapek, Wolker, komentáře k dílu Štýrského a Toyenové). Nezval také překládal z angličtiny (Poe), němčiny (Heine), francouzštiny (Breton, Rimbaud) a španělštiny (Neruda). Edison – představuje Nezvalovu poetistickou tvorbu. Tato básnická sbírka vyšla později společně s Akrobatem v Básních noci. Jedná se o lyrickoepickou skladbu o pěti zpěvech: V prvním zpěvu se Nezval soustředil na dialog básníka s jeho sebevražedným stínem; dialog reflektuje moderní společnost a dobu, v níž subjekt žije. Druhý zpěv se vrací k Edisonovu mládí, z něhož líčí epizodu. Třetím zpěvem básník ukazuje vět pokroku, techniky a moderní civilizace. Čtvrtým Edison touží po objevu, poznání, podmanění a dobývání (ve vědeckém slova smyslu). Pátý zpěv zakončuje skladbu; básník vyjadřuje radost ze života a touhu po něm. Ve svém Edisonovi Nezval opětuje vyspělou moderní civilizaci a technický pokrok. Pod tímto radostným opojením ale prosvítá strach ze života i ze smrti. Edison v sobě skrývá mnoho protikladů. Často se ve verších vyskytuje motiv noci, proti níž stojí den. Básník také proti sobě klade radost a smutek, světlo a stín, život a smrt atd. Samotný protipól představuje i refrén, neustále se v básni opakující: „Bylo tu však něco těžkého co drtí smutek stesk a úzkost z života a smrti.“ „Bylo tu však něco krásného co drtí odvaha a radost z života a smrti.“ V básni chybí interpunkce a Nezval uplatňuje také i jiné poetické metody: asociace, metafory, představy. Zajímavá slovní spojení, prolínání časových rovin. Edison je pásmem, v němž úzkost a smutek postupně přechází v radost ze života. Optimismem básníka naplňuje víra v tvůrčí lidskou práci a nový moderní svět. Manon Lescaut – tuto divadelní hru, jednu ze svých nejznámějších, Nezval vytvořil podle stejnojmenné předlohy Francouze Prévosta. Manon Lescaut však Prévost napsal původně jako povídku. Nezvalovo drama je psáno jak veršem, tak prózou. Hlavní postavy tvoří přátelé des Grieux – mladý rytíř – a chudý Tiberge. Příběh se odehrává v Amiensu, kde se radostně rozcházejí studenti na prázdniny. Jejich veselost ale des Grieux a Tiberge nesdílejí, protože mají vstoupit do kněžského semináře. Des Grieux se záhadně setkává s mladou, krásnou, ale příliš rozvernou Manon z Arrasu. Hluboce se do ní zamiluje a je ochoten pro svou lásku udělat cokoliv. Dokonce se i rozhodne Manon vysvobodit z kláštera, kde se má stát jeptiškou. Manon sice oplývá krásou, netoliko však šlechetnou povahou. Využívá svého vzhledu k získání šperků, oděvů a bohatství. Tiberge se snaží všemožnými způsoby des Grieuxe na nedostatky Manon upozornit, ale ten vždy nakonec podlehne jejímu kouzlu. Tiberge Manon seznamuje také s bohatým Duvalem, protože ví, že se Manon opět nechá zlákat bohatstvím a klidně des Grieuxe opustí. Příběh končí, když Tiberge nechá Manon poslat s nevěstkami do Mississippi. Dívka umírá v náručí des Grieuxe na horkou nemoc. Mladík jí opět odpustil a než zemřela, nabídl jí dokonce sňatek.
  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.001 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz