Úvodní strana
Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  

Neruda Jan (1834-1891)

Neruda, představitel generace májovců, se narodil na pražské Malé Straně. Poznal ustaraný život chudých lidí, protože otec byl vysloužilý voják, matka služka. Sociální nerovnost se ostře odrazila v básníkových dílech. Ani v milostném životě Nerudu nepotkalo štěstí. Nejvíce jej poznamenala marná láska ke Karolíně Světlé. Reagoval Románem lásky a cti. Na gymnáziu, kde se setkal např. s V. Hálkem, jej vyučoval V. K. Klicpera. Svou novinářskou kariéru Neruda začínal v německých časopisech. Působil pak v redakci Času, Hlasu, Rodinné kroniky, Obrazů života, Květů, Lumíru, národních listů atd. Pracoval i jako kritik divadla, literatury a výtvarného umění. Básnické sbírky: Hřbitovní kvítí, Písně kosmické, Knihy veršů, Prosté motivy, Zpěvy páteční, Balady a romance. Prózy: Povídky malostranské, Různí lidé, Trhani, Arabesky. Fejetony: Studie krátké a kratší, Obrazy z ciziny, Pražské obrázky, Žerty hravé a dravé, Menší cesty. Dramatická tvorba Nerudy byla celkem neúspěšná (např. Ženich z hladu, Francesca di Rimini). Balady a romance – tímto dílem se Neruda vrátil k lidovým tradicím a zvykům. Po Erbenově Kytici patří k nejdůležitějším svého druhu. Ukazuje, že i duše obyčejného člověka může být pestrá a půvabná. Vlivem J. Jungmanna nerozlišuje baladu a romanci. Knížka neobsahuje balady v klasickém slova smyslu. Neruda nenechává své hrdiny tragicky splácet chyby životem. V textu nechybí volnější a radostnější tón, humor a optimismus. Z díla: Balada pašijová (Kristovo utrpení pro trápení jeho matky), Balada horská (o čarovné síle dětské víry), Balada česká (o krásách českého jara), dále Balada dětská, Romance o Karlu IV., Balada stará-stará, Romance helgolandská, Balada májová, Balada rajská, Balda o svatbě v Kanaán atd. Povídky malostranské – představují velký poklad v českém povídkářství. Neruda odhaluje zajímavé pražské lidičky z poloviny 19. století, kterými se Praha hemžila stejně jako klikatými tajemnými uličkami. V povídkách Neruda popsal několik obyvatel Malé Strany, kteří zastupují lidi podobných vlastností. Pan Ryšánek a pan Schlegl: Příběh povídky zasahuje do roku 1875. Odehrává se v hostinci U Tajnic, kde se odedávna schází společnost vyšších úředníků a každý zde má své místo. U jedné lavice proti sobě sedávali pan Ryšánek a pan Schlegl. Nikdy na sebe ale nepromluvili, nepodívali se stejným směrem. Nenáviděli se, protože dříve si byli soky v lásce. Jednoho dne ale prodavač kanafasu – pan Schlegl – onemocněl. Když zase po dlouhé době přišel ke Tajnic, shledal se zde opět s panem Ryšánkem – obchodníkem se železným zbožím. Překonali nenávist a ukázalo se, že se potřebují a jsou vlastně i přátelé. Doktor Kazisvět – byla to přezdívka pro lékaře Heriberta, který však své povolání nevykonával. Lidé jej pro jeho uzavřenost neměli rádi. Při jednom slavném pohřbu sjela rakev z nosítek a Heribert poznal, že „mrtvý“ muž žije. Stal se sice pak slavným, ale to nic nezměnilo a Heribert byl stále „doktor Kazisvět“. Hastrman – Pan Rybář patřil k nejváženějším občanům. Jeho oblíbené „moře“, které všem ukazoval, a zelený fráček mu vysloužily přezdívku Hastrman. Vyprávělo se, že vlastní velké bohatství – sbírku diamantů. Snad si to myslel i on sám, ale jeho kameny neměly žádnou cenu. Rodina ho však i přesto měla ráda. Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku – Pan Vorel si otevřel krámek U zeleného anděla Lidé si však na nový obchůdek nechtěli zvyknout, a tak si pan Vorel krátil čas při čekání na zákazníky kouřením dýmky. Když přišla první zákaznice, bylo vše tak zakouřené, že se rozneslo, že vše z jeho krámu je vyuzené kouřem. Pan Vorel stále čekal a nakonec se ze zoufalství oběsil. Autor používá především spisovný jazyk. Některé= příběhy podává formou dopisu, zápisníku a deníku. Neukazuje pouze specifické pražské postavy, ale kritizuje měšťanský způsob života, lidskou omezenost a hloupost. Zpěvy páteční – tato básnická sbírka spadá do pozdějšího období Nerudovy tvorby. Po jeho smrti ji vydali J. Vrchlický a I. Herrmann. Tato knížka získala větší ohlas než prvotní sbírky. Nesetkáváme se zde totiž s pesimismem, obžalobou nerovných poměrů a kritikou společnosti. Básník Zpěvů pátečních naplňuje své verše radostnými vizemi o budoucnosti českého národa, snaží se v lidech probudit vlastenectví a touhu po národním vzkříšení. Z básní: Moje barva červená a bílá, Ecce homo, Ukolébavka vánoční, Matka sedmibolestná, Anděl strážce atd. Písně kosmické – k tvorbě sbírky Písně kosmické Neruda přistupuje obeznámen s astronomií a vesmírnými záležitostmi. Po více než deseti letech odmlky vystoupil s dílem, které pozitivně oslovilo mladou generaci a našlo v jejích řadách velkou odezvu. Z básní již totiž nepromlouvá básník – pesimista, ale verše protkává tón radostný, vlastenecký. Nebeské vztahy autor přenáší mezi lidi a nachází mezi oběma světy vzájemné podobenství. Např. Měsíc označuje jako „nebes tatíčka“ a hvězdy jako „jeho dětičky“. Vznik této sbírky bezesporu ovlivnila Darwinova teorie o vývoji druhů a Kantova – Laplaceova myšlenka vzniku vesmíru. V 38 číslech básní se střídá lyrika hymnická, didaktická, vlastenecká a dokonce i intimní. Nechybí zde ani vtip, touha a odhodlání.
  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.001 sekund
© 2000-2006