Úvodní strana
Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  

Barbusse Henri (1883-1935)

Francouzské spisovatel a publicista Henri Barbusse se narodil jako syn novináře. To jej nejspíš také ovlivnilo a po studiích si zvolil za své povolání novinářskou činnost. Po válce, které se jako dobrovolník zúčastnil, založil intelektuální levicově orientovanou organizaci a časopis Jas, který se stal známým i za hranicemi Francie. Barbusse celý život působil jako kulturní a politický organizátor. Své snahy zaměřil především na protifašistické akce. Kromě básnické sbírky Plačny je autorem mnoha známých románů – pod podtitulem Deník bojového mužstva vydal román Oheň. K napsání Pekla jej inspiroval Emile Zola. Dále napsal: Mezi námi, Jasno, Bílý teror, Šílenství lásky, Spisovatel a revoluce atd. Oheň – čtenáře zavádí na francouzsko-německou frontu během první světové války. V románu lze jen těžko najít hlavního hrdinu. Je jím autor, který vystupuje v knize jako vypravěč, ale zároveň jeho přátelé – spolubojovníci na frontě. Barbusse zaznamenává to, co sám zažil, ale deníkovou formou románu zachytil také zážitky a výpovědi ostatních vojáků. Román má 24 kapitol, z nichž téměř každá tvoří samostatný významový celek. Popisuje budování zákopů, zdánlivý klid na frontě i těžké nálety a bombardování, líčí strach a utrpení vojáků, ale i úvahy nad životem, významem války. Vojáci vidí jediné východisko v tom, že by měli bojovat proti lidem, kteří války vyvolávají. Hrozným koncem je závěr, kdy se dozvídáme, že v boji byli zabiti téměř všichni členové mužstva. Poslední hrstka živých se snaží dopravit sebe a raněné kamarády na obvaziště k ošetření. Barbussovi se podařilo vytvořit netradiční román, počínaje jeho kompoziční výstavbou a konče užitím stylistických prostředků. Od klasického románu se liší tím, že mu chybí hlavní postava. V Ohni také až na popisování válečných scén téměř chybí děj. Do textu často zasahují filosofické úvahy na utrpením v zákopech. Barbusse užil metody kontrastu – střídá se světlo a stín, klid a boj, drobné scény a celé panorama. Do textu se dostávají individuální jazykové prvky každého z vojáků. Autor se nebránil ani vulgarismům a prvkům argotu.
  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.001 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz