Čtenářský denník ->
:: Obsah čtenářského denníku( celkem:208)
|
|
|
|
|
Kollár Jan (1793-1852)
Jan Kollár byl jednou z velkých osobností národního obrození. Narodil se ve slovenských Mošovcích. Životní událostí se mu stala studia teologie a pobyt v saské Jeně. Zde pojal myšlenku všeslovanské vzájemnosti. Po studiích působil jako vychovatel, kněz a učitel na univerzitě ve Vídni. Kolára známe jako sběratele slovenské lidové slovesnosti a básníka – autora Slávy dcery. Napsal také O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými. Vydal soubor lidových písní: Národnie zpievanky čili Písně světské Slováků v Uhrách.
Slávy dcera – Za pobytu v Jeně Kollár poznal svou životní lásku – Vilemínu Schmidtovou. Lásku k ní vyjádřil právě v tomto svém díle. Jeho srdce se však rozpůlilo, půlku svého velkého citu dává Míně a půlku vlasti. První vydání Slávy dcery vyšlo roku 1824 a obsahovalo 151 sonetů. V rozšířeném vydání z roku 1832 jich už bylo 345. původní tři části sbírky – Sála, Labe, Dunaj – autor rozšířil o Léthé a Acheron. Slávy dcera začíná Předzpěvem, který je psán elegickým distichem. Zavádí čtenáře do okolí německé Jeny, která však byla původně slovanská. Zamýšlí se nad osudy Slovanů a naději vidí ve velikém dubisku Rusku. Vyjádřil zde tak myšlenku slovanské vzájemnosti, která má zaručit budoucnost. V následujících pěti zpěvech Kollár přesně dodržuje schéma čtyř a čtyř stejných rýmů. Oproti časoměrnému Předzpěvu využívá verše sylabotónického. Rytmus má většinou pět stop, výjimečně šest. Děj Slávy dcery tvoří obžaloba bohyně Slávy radě slovanských bohů. Z rozkvetlé lípy pak bůh lásky Mílek vytvořil krásnou Mínu (Vilemína S.) S Mílkem básník prochází významnými slovanskými územími. Navštěvují sídla vyvražděných polabských Slovanů, Říp, Vyšehrad, hrob Komenského i Bílou horu. Do děje vstupují mnohé významné osobnosti, jako například Libuše, Jan Hus, Jan Žižka, Josef Jungmann. Poznáváme ale také postavy ruské, polské a jiné. Některé sonety pějí spíše lásku k Míně, některé k vlasti. Obě lásky spojil básník například ve znělce Ode Babigory v tomto rouše stínu. Velmi známá je také báseň Vlastenec, která se měla stát závěrem či epilogem Slávy dcery. Původně vyšel Vlastenec časopisecky, jako i spousta jiných básní tohoto Kolárova díla, a obhajoval nárok Slovanů a národa na svobodu. Zároveň tak vyzýval k aktivitě a boji. Slávy dcerou se autor vrátil k antickým odkazům a také k renesanci. Patrný je vliv Danteho Božské komedie. Kollár
chtěl povzbudit národní cítění a kulturu Slovanů. Vyjádřil naději v jejich světlou budoucnost.
|
|
|
| | |
|
