Úvodní strana
Osobnosti ->
:: Počet všech osobností v databázi ( celkem:9824)
1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12  

Marie Terezie  ( 13. 5. 1717)

Povolání: královna

Narodila se česká královna Marie Terezie. Plynně hovořící německy, italsky, francouzsky a slušně i španělsky a latinsky, se po otcově skonu (Karel VI.) opravdu chopila žezla. Energická žena s čistou pletí a svítivě zlatými vlasy čekala právě další dítě, následníka trůnu Josefa. Zatímco své četné porody zvládala díky skvělému zdravotnímu stavu bez obtíží, v politice se musela vyrovnávat s jedinou náročnou zkouškou za druhou. Zprvu vše vypadalo nadějně. Pragmatickou sankci neuznával ze sousedů pouze bavorský kurfiřt Karel Albrecht, dovolávaje se nároků na habsburské dědictví. Byl totiž synovcem Josefa I. Ačkoli uzavřel tajnou smlouvu s Francií, nehrozilo z jeho strany velké nebezpečí. Situace se ale rázem změnila na konci roku 1740, kdy do středoevropských záležitostí prudce zasáhl pruský král Friedrich II. Veliký. Jeho vojska obsadila Slezsko, průmyslově rozvinutou oblast habsburské monarchie. Vzplála válka o dědictví rakouské, do níž ihned vstoupilo Bavorsko i Francie. V jejím průběhu se Marie Terezie pokusila získat podporu nedůvěřivé uherské šlechty, vůči které se její otec choval přezíravě. Slavnostní ceremoniál v Bratislavě, kde se na hlavě znovu těhotné panovnice spočinula svatoštěpánská koruna, nezabránil nepříznivému vývoji válečných operací. Na konci roku 1741 vpadla bavorsko-francouzská vojska do Čech a 7. 12. se bavorský kurfiřt Karel Albrecht prohlásil v Praze českým králem. O několik dní později mu holdovalo na 400 příslušníků české šlechty, z jejichž řad jmenoval Karel Albrecht novou zemskou vládu. Sám potom odjel z Čech do Říše, kde získal císařský titul jako Karel VII. Rozhodující moc v Čechách předal francouzskému vojenskému velení. To ji udrželo pouhý rok. V prosinci 1742 se Praha opět ocitla v habsburských rukou. Marie Terezie na rozdíl od svého předka Ferdinanda II. zaujala k české šlechtě smířlivější postoj. Vyšetřovací komise sice vynesly 7 rozsudků smrti, žádný však nebyl vykonán. Česká šlechta se loajálně přihlásila k nové panovnici a zúčastnila se její korunovace na českou královnu dne 12. 5. 1743. Leč dílčí zisk neznamenal celkové vítězství ve válce. Marie Terezie v ní na úkor Slezska ztratila Kladsko, většinu Slezska (obojí součást historických zemí Koruny české) a část italských provincií, na druhé straně však dosáhla uznání svého muže Františka Lotrinského císařem a potvrzení platnosti pragmatické sankce. Další prusko-rakouský konflikt, tvořící složku sedmileté války (1756-1763), na definitivní ztrátě Slezska nic nezměnil. Porážky ve válce o dědictví rakouské byly pro cílevědomou a tvrdohlavou panovnici signálem k uskutečňování rozsáhlých reforem v habsburské říši. Bez pronikavé změny systému už monarchie v konfrontaci s ostatními mocnostmi nemohla obstát. Pod vlivem svých osvícených rádců, zdůrazňujících úlohu lidského rozumu, se Marie Terezie přiklonila k modelu tzv. osvícenského absolutismu. Převratné změny v oblasti státní správy, soudnictví, vojenství, školství (kupříkladu zavedení povinné školní docházky v českých zemích roku 1774) i ve finanční sféře potvrdily správnost nastoupeného kurzu, jehož smyslem bylo na prvním místě posílení státu, ale též zlepšení situace poddaných, za jejichž "matku" se Marie Terezie považovala. Po její smrti 29. listopadu 1780 začala vláda rodu habsbursko-lotrinského (Josef II.).
  ::  Menu
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.006 sekund
© 2000-2006