Ladislav Klíma (1878-1928)

Filosof a prozaik. Narodil se v Domažlicích. Je představitelem solipsismu podle něhož existují jen já a moje zážitky (nejlépe to charakterizuje název jeho filosofické knihy „Svět jako vědomí a nic“, 1904), a voluntarismu, který pokládal za základ bytí vůli. Neméně silně na něj působil F. Nietzsche – Klíma přijal jeho protikřesťanskou antimorálku. Klíma psal filosofické stati i krásnou literaturu. V její oblasti především boural veškeré estetické a etické normy se smělostí, jakou v té době vzácně najdeme i v literaturách národů vnitřně mnohem svobodnějších, než byl národ náš. Jeho literární dílo, rozbíjející jakékoliv konvence, je rozptýleno do záznamů, soukromých dopisů a rukopisů, vydávaných převážně po smrti autora. Vyděluje se v něm román „Utrpení knížete Sternenhocha“ (1928), ostatní beletrii tvoří povídky a románová torza, z nichž některé vycházejí až v poslední době. Spolu s A.Dvořákem napsal drama „Matěj Poctivý“ (1922). Klíma vedl samotářský, excentrický život, občas žil jen z podpor mecenášů a přátel. Značná část jeho díla se uchovala v jeho korespondenci, která byla vydána po jeho smrti. Přes zastaralý sloh Klíma svou obrazností i stylovou rozpoutaností silně zapůsobil na naši nejnovější literaturu (například na Bohumila Hrabala).

„Hledání strašidla“ – Filosof Ladislav Klíma zasáhl hluboce do vývoje naší prózy, třebaže jeho romány a povídky dlouho zůstávaly v rukopise nebo nenašly ohlas v literárních kruzích. Klímy s oblibou líčí strašidelné scény, v nichž se mísí realita s fantazií a se snem. Jeho poetika podobně jako poetika Franze Kafky staví spíše na zdůrazňování ošklivostí a odporností než na evokaci krásy. V jeho prózách se rozehrávají přízračné panoptikální děje na pomezí „tohoto“ a „onoho“ světa, i když jednající postavy jsou reálné nebo se alespoň takovými zdají být. Hrdinové se obvykle dostávají do postavení vyhraněného vypjatou existenciální alternativou „buď – anebo“. Výslednicí sil přinášející řešení bývá zpravidla vůle. Tak je tomu v novele Slavná Nemesis i v románě Utrpení knížete Sternenhocha. Skoro ve všech Klímových prózách je řešena otázka života a smrti: smrt je pouze stvrzením věčného splynutí. Tyto prostředky a postupy charakterizují i Klímovu povídku Hledání strašidla. Navenek jde o romantický, pohádkový příběh. Lidé se bojí navštěvovat místo, kde se v určité době za určitých podmínek zjevuje strašidlo, které nelze spatřit bez trestu ztráty života. Najde se statečný cizinec, který chce hrůzostrašné místo navštívit a také je navštíví. Zde se však setkává s půvabnou ženou a zapřádá s ní intelektuální dialogy. Setkání se opakuje, cizinec se do krásné neznámé vášnivě zamiluje, avšak při posledním setkání se neznámá změní v hrůzyplnou příšeru. Pohled na ni uvrhne cizince do šílenství a v zamřížované cele blázince také skončí jeho život. Příběh hraje v Klímových prózách rozhodující roli. U Klímy se setkáváme se zřejmou rozkoší z jeho konstruování; nepíše filosofické traktáty, oděné do beletristické formy, nepřeplňuje úsečné, s dějem úzce spojené dialogy svých postav odtažitými úvahami. Ač je blízký expresionismu, nepíše ani básně v próze. Jeho líčení jsou stručná, strohá, se střídmou obrazností: v ostře vykrojených konturách však přesně podávají obraz, scenérii, situaci, v níž se děj odehrává. Klímův obraz vnějšího světa vždy souvisí se „stavem duše“ jednajících postav, nikdy není samoúčelný. Vypravěč většiny Klímových próz zůstává klasickým referujícím kronikářem, který sám nevstupuje do děje, i když místy vypovídá prostřednictvím jednající postavy. Je tedy „vševědoucím“ vypravěčem, který ví, jak příběh dopadne, ale čtenáři to ani v nejmenším nenaznačí. Klíma byl zřejmě ovlivněn také lidovou „hrůzostrašnou“ četbou i fantasticko-romantickou větví literatury 18. a poloviny 19. století. Černý román, anglický gotický román 18. století, romantika německého spisovatele E.T.A. Hofmanna, strašidelné povídky E.A.Poea – to vše je blízké obraznosti Klímových próz. Klíma je tak v naší literatuře předchůdcem moderního hororu, který zaplavil literární, filmovou i televizní produkci naší doby.