Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Klíma Ivan (1931)

Ivan Klíma (1931)

Prozaik, dramatik a publicista, autor esejů a literárněvědných studií. Redaktorskou činností v Literárních novinách přispěl k popularitě a autoritě tohoto listu. Pro své politické postoje nesměl od roku 1969 doma publikovat. V zahraničí patří k našim nejpřekládanějším spisovatelům (více než do 20 jazyků). Typickým tématem v jeho prózách je vztah muže a ženy, hledání životních jistot a osudy lidí v totalitním systému. Divadelní tvorba je silně metaforická, Autorův jazyk, na první dojem střízlivý, je dokonale propracovaný. Ve své publicistice byl Ivan Klíma bez velkých slov a gest od konce 60. let jedním z nejzásadovějších kritiků tehdejšího režimu; po listopadových změnách se podílí na úsilí o dobře fungující demokratickou společnost a získání pevných demokratických návyků.

Báseň, kterou napsal Klíma v 11 letech, se jmenovala „Sebevražda“. Bylo to v terezínském ghettu. Pak za studia na gymnáziu denně vysedával a do noci psal své romány se stále obměňovaným základním tématem - setkávání a rozchody milenců. To pak nalézáme i v jeho zralých dílech. Svou první knížku vydal v roce 1960. Byly to umělecké reportáže z východního Slovenska „Mezi třemi hranicemi“. V témže roce vyšly povídky s názvem „Bezvadný den“ . Příběhy si autor nevymýšlel, na skutečných událostech ho zaujalo obtížné hledání cesty člověka, který se ocitne v deptající samotě. Na toto téma navázal i v souboru povídek „Milenci na jednu noc“ (1964). Prvním Klímovým románem je „Hodina ticha“  (1963). Odehrává se v letech 1955-1961 v dějišti reportáží „Mezi třemi hranicemi“. Přes kraj se přehnala válka, poznamenala i místní obyvatele. Začínají léta padesátá, do kraje přichází inženýr-geometr, aby pracoval na plánu hrází, které mají zbavit krajinu zhoubných záplav. Setkává se s předsudky, nepravdami, dějí se zločiny ve jménu socialismu. Představy o jeho humánní podstatě se nenaplňují. Velký ohlas vzbudila tragická groteska „Zámek“ (1964), v níž autor užil formy absurdního dramatu. Hra metaforickým způsobem předvádí spiknutí zasloužilých, ale neschopných činitelů, kteří činnost jen předstírají, aby udrželi vlastní postavení. Jde o privilegovanou vrstvu vůbec, která má tichou dohodu s mocí a zrazuje své pravé poslání. Svůdné zámecké pohodlí stojí přece za to. Próza „Loď jménem naděje“ (1969) je podobenství o lidstvu spějícím do záhuby pod vedením šíleného kapitána. Kniha je působivá tím, že ukazuje, jak lidé vedeni egoismem jsou lhostejní k osudu světa, k otázkám po smyslu života, a tím vlastně spolupracují na své záhubě. Tato kniha byla poslední, která mohla ještě vyjít - vydání povídek „Milenci na jeden den“ (Klára a dva páni, Svatební cesta, Nebe, peklo, ráj) bylo zabaveno. Povídky jsou spíše pesimistické, hlubší city jsou v nich víceméně nahrazeny hrou na lásku, partneři se dají vyměnit. Zaběhané mechanismy brání opravdovým vztahům mezi lidmi. Další Klímovy práce, napsané jako aktovky či rozhlasové hry (nebo na ně upravené), se dávaly v Evropě i USA („Porota“, „Cukrárna Myriam“, „Ženich pro Marcelu“, „Pokoj pro dva“, „Ministr a anděl“ a jiné). Tragická láska Franze Kafky k F.Bauerové byla podnětem k napsání divadelní a televizní hry „Franz a Felicie“. (Spolu s P.Kohoutem zdramatizoval Kafkovu Ameriku). Velký úspěch v zahraničí měl román „Milostné léto“ (1972). Šestatřicetiletý seriózní vědecký pracovník, pro kterého je práce na prvním místě a který žije v běžném manželství, se náhodně seznámí se zajímavou dívkou - studentkou loutkářství. Ta úplně rozbije jeho dosavadní život, probudí v něm takovou vášeň, až mu zničí manželství i postaven v práci. Studentka je ale velmi svérázná, často je na vědce hrubá, dělá si, co chce, nač má chuť, říká jen to, co si myslí a cítí, diví se, že to ten druhý považuje za závazné, když druhý den může cítit jinak. Ale i když je vdaná a střídá i jiné milence, na světě si připadá sama a ze života dobrovolně odchází - jakoby vinou vědce, který se s ní chce po všech trápeních rozejít, protože celá situace ho fyzicky vyčerpává a s dosavadním způsobem života do všech důsledků ani skoncovat nechce. Autor chtěl ukázat i jednu z typických životních krizí člověka moderní společnosti. Je zajímavé, že román byl zfilmován ve Švédsku, postavy a dialogy přeneseny z Prahy do Stockholmu, aniž by se musely měnit - působily zcela autenticky. Román „Stojí, stojí šibenička“ začal Ivan Klíma psát v roce 1972 a první verzi měl 1 000 stran. Hlavním tématem této knihy je boj proti každému fanatismu a snaha ukázat, jak se slušní lidé mohli stát nástroji nelidských společenských aparátů a politických systémů. Na román působily Klímovy válečné zkušenosti z Terezína a vystřízlivění z někdejšího revolučního nadšení, které u něho vzbudilo zvlášť silný pocit morální odpovědnosti za všechny oběti režimu. Kompozici románu tvoří tři časové roviny, které se vzájemně prolínají. Sedmdesátá léta, ve kterých hlavní hrdina knihy, soudce Adam, prožívá životní krizi související s jedním jeho případem, dále minulost s nejdůležitějšími událostmi soudcova života, vnitřní svět života hrdiny, jeho sny a „děsy“. Kromě toho je román prokládán dokumentárním materiály, vztahujícími se ke Staroměstskému náměstí - od popravy českých pánů v roce 1621. Podobnost frází řečnických projevů z různých dob je až zarážející. Časté jsou i politické komentáře autora, odsuzující současný režim: … „Má vlast, kde se velebili prezidenti a kde se odstraňovaly jejich obrazy a jména z dějin, kde neustále opravují a přikrášlují děje, které se staly, odkud po staletí prchají ti, kteří touží zůstat sami sebou, a zůstávají ti, kteří se musejí přizpůsobit čemukoliv, kde se začerňují věty v učebnicích a zabavují náklady knih, které nikdo nečetl, kde zákony přestávají platit, jakmile se objeví, kde se chválí to, co se právě děje, a kritizuje až po mnoha letech, ačkoliv nesmyslnost byla zřejmá hned…“ Když hrdina porovnává svůj pobyt v USA, kde přednášel na univerzitě v letech 1969-1970, s poměry doma, píše: „Žil jsem tam beze strachu. Nemusel jsem myslet na to, jestli myšlenka, která mě napadla, se smí vyslovit přímo, anebo jen nepřímo, anebo vůbec ne. Mé myšlení doma pronikala úzkostná ostražitost. Opakovat banality, abych mohl říci něco svého. Vyslovovat se složitě a v náznacích a nevzbudit podezření. Ten trvalý stav zubožené mysli, zoufalé usilování proplížit se mezi všemi překážkami a říci jednu svou větu… “ Román v původní verzi vyšel v samizdatu a v němčině. konečnou verzí se stal román „Soudce z milosti“, který je zkrácen o třetinu a soustřeďuje se na život soudce Adama. Více vynikla hlavní idea románu - otázky svědomí jednotlivce a jeho mravní odpovědnost za vývoj věcí. Pokud ovšem není schopen uspořádat si vlastní život a najít mír sám v sobě, nemůže chtít měnit či zlepšovat svět. I zde však můžeme pozorovat jistou schematičnost románové fabulace. (Román byl vydán v Londýně roku 1986). Velmi příznivý ohlas u čtenářů měly Klímovy povídky „Má veselá jitra“. Od pondělního do nedělního rána se odehrává děj sedmi povídek (šmelinářská, sentimentální, vánoční, spiklenecká, erotická, sanitářská, zlodějská a bláznovská). Autor v nich předvádí postavy a postavičky nějak poznamenané dobou. Poprvé vyšly v torontském nakladatelství ´68 Publishers (1979), po druhé v londýnských Rozmluvách (1985) a po třetí v Rozmluvách pražských. část domácí kritiky nebyla nejpříznivější. Některým povídkám vytýkala dokonce laciný komunální humor, příliš průhledné mentorování a moralizování, figurkářské pojetí světa. Jako by kritikům vadilo, že některé práce Ivana Klímy jsou málo „disidentské“. V zahraničí však autorovy povídky patří k nejvíce vydávaným, i proto, že v nich Klíma výrazně uplatnil svůj smysl pro humor. „Moje první lásky“ vyšly v Torontu v roce 1985. V každé ze čtyř povídek líčí autor jednu vývojovou etapu svého života, čtyři fáze dospívání. Něžná dětská láska v povídce Myriam kontrastuje s hrůzou terezínského ghetta, v Mé vlasti ironizuje úkol, který si sám dal - poznat život a pak se stát velkým spisovatelem. život je ale poněkud jiný, než jsou představy puritánsky vychovávaného hocha. V poslední povídce „Provazochodci“ si chlapec uvědomuje, že život je jediné nepřetržité přestavení nad propastí … „Také jsem cítil, že musím kráčet po svém laně, sám si je napnout mezi stožáry jako tihle kejklíři…“ I próza „Láska a smetí“ (1987) je obsahově dosti pestrá. Myšlenkový svět vypravěče - spisovatele, který nesmí publikovat, svět metařů, do kterého se na čas dostane a seznámí se s úplně jinými lidmi, s jejich životní filosofií; kafkovské meditace. Mimomanželský vztah, typické Klímovo téma setkávání a rozchodů. Smetí není jen špína ulic, ale je to symbol všeho, co se mění v odpad, ve světě materiálním i duchovním. Rovněž úvahy o „jerkské kultuře“ výstižně odhalují jevy, které člověka v totalitním systému ubíjely. Román má velký úspěch v zahraničí - zatím vyšel ve více než deseti jazycích. A Anglii patřil mezi knihy roku a v jednom roce byl vydán třikrát. Kniha „Moje zlatá řemesla“ obsahuje šest rozsáhlých povídek, které Klíma psal v letech 1983-1989 - malířská. pašerácká, archeologická, řidičská, posílkářská a zeměměřičská. Za myšlenkově nejzávažnější se považuje Zeměměřičská povídka, která v konfrontaci s kafkovským světem upozorňuje na ekologickou i kulturní devastaci země. V Pašerácké povídce je kontrabandem exilová literatura; tato v 20. století absurdní situace se konfrontuje s případem pašeráka, který je v roce 1732 stíhán pro stejný přečin. Své místo má Klíma i v dětské literatuře. Je autorem scénářů k roztomilé postavičce krtka, populárního dnes na celém světě. V roce 1965 vyšly v SNDK jeho „Kokrhací hodiny“. Dívčí četba „Markétin zvěřinec“ je příběh holčičky, která zůstala sama s maminkou. Ta pro ni hledá tatínka, ale dcerka je úspěšnější. Uznání v odborných kruzích získala i literárněvědná činnost spisovatele, jeho eseje či větší studie. Velmi příznivě byla soudobou kritikou přijata monografie o Karlu Čapkovi z roku 1963. Od svého prvního kontaktu s Kafkou, jenž nastal až v 26 letech, je Klíma fascinován jeho životem i dílem. Mezi nespočetnými vykladači dokázal si najít svůj přístup k němu (esej „Už se blíží meče“ z roku 1983). Velmi přesvědčivě ukázal, že chceme-li pochopit smysl i okolnosti vzniku Kafkova díla, musíme ze všeho nejdřív pátrat po zákonech a řádu jeho vnitřního světa. Vnější svět, společenské otřesy Kafku příliš nezajímali, pouze z jeho pocitů, bolestí a úzkostí se rodil svět Trestanecké kolonie, Procesu i Zámku. Ale jak to, že se Kafkovi hrdinové tolik podobají lidem ze současného světa? „Pohybují se v prostoru, v němž nemůže dojít k setkání mezi lidmi, v němž dokonce i nejbližší lidé mohou proti sobě vystupovat jako nepřátelé, jako obět a její kat.“ Je nutné „žít opravdově svůj život, nést úplně svůj úděl, jakkoliv je těžký, jakkoliv je na konci poznamenán smrtelným ortelem, stále znovu svádět boj o to, aby do života vnikl alespoň záblesk světla… “ To je poselství F. Kafka podle Klímy. „Jen ten, kdo je ochoten dát se přikovat ke skále a vydat své vlastní vnitřnosti na pospas orlům, může lidem nabídnout oheň, který by je provázel na jejich cestách temnotou.“ Pod názvem tohoto eseje vyšel v roce 1990 i výbor Klímových dalších esejů, fejetonů a rozhovorů. Autorova publicistika, od známého vystoupení na Sjezdu spisovatelů roku 1967 (o cenzuře a svobodě projevu), byla zaměřena proti totalitní moci a na obranu bezmocných, o čemž po celé období svědčily i stránky exilových časopisů, hlavně Obrysů a Listů. Vždy nazýval věci pravými jmény a nekompromisně, byť na útočně, protestoval proti mocenské zvůli, ať šlo o samu podstatu totalitního systému či obranu nespravedlivě odsouzených. Vilka, ve které měl spisovatel být, se stala vyhledávanou knihovnou a půjčovnou exilové a samizdatové literatury, odkud se šířila dál. Publicistické činnosti se věnuje Ivan Klíma i po listopadu. Například v seriálu Literárních novin „Čtyřicet let v nás“ (1991) věcně a střízlivě analyzoval následky dlouhodobého života v totalitě na každém z nás.

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.002 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz