Jan Hus (1371-1415)

Spisovatel, teolog, kněz a reformátor. Narodil se v Husinci u Prachatic v jižních Čechách. Vystudoval nejdříve artistickou fakultu, kde získal titul mistr svobodného umění, a potom studuje bohosloví a roku 1400 vysvěcen na kněze, měl mnoho nabídek studia v zahraničí. Působil jako profesor na univerzitě a po vydání dekretu kutnohorského se stává rektorem (1409). Dostává nabídku kázat v kapli Betlémské. Káže česky, a proto jsou jeho myšlenky přístupné pro všechny posluchače. Prosazuje návrat k bibli. Odsuzuje touhu kněžích po majetku a moci. Když začal Hus kázat ostřeji, začala církev útočit proti jeho kázání i proti jeho osobě. Po dalších jeho proticírkevních kázáních je na něj papežem vyhlášena klatba spojená s interdiktem (zákaz konání církevních obřadů). Věřícím bylo zakázáno se s kacířem stýkat pod pohrůžkou trestu. Hus opouští Prahu. Žije na Kozím Hrádku a později na hradě Krakovec. Zde píše svá díla a káže venkovským lidem. Roku 1414 byl vyzván králem Zikmundem, aby se zúčastnil obhajoby svého učení před koncilem v Kostnici. Zikmund mu slíbil, že se mu nic nestane, že bude chráněn listinou (glejtem). Hus tedy odjel do Kostnice (Konstanz), kde se rok připravoval na svou řeč. První půlrok se mohl dále vzdělávat, všude měl přístup, ale poté došlo k zvratu a Hus byl vězněn v kobce, kde byl pouze o chlebu a vodě. Byl tvrdě vyslýchán a jeho doprovod vyvraždili. Mohli se zachránit pouze ti, kteří se Husova učení zřekli. Jeho nejlepší přítel ho zrazuje a zříká se jeho učení a ještě ho přesvědčuje, aby se ho také vzdal. Hus se však svého učení nevzdal a proto byl 6. července 1415 prohlášen za kacíře a upálen na hranici. Hus zrušil spřežky a nahradil původní pravopis pravopisem diakritickým (č, š, ř místo cz, ss, rz; á, é, místo aa, ee) tzv. nábodeníčka. Jediná pravda je pro Husa Bible, říkal, že ho může soudit pouze Ježíš Kristus a ne církev. 

Mezi jeho nejznámější díla patří:

„O církvi“ (De ecclesia) - hlavou církve je Ježíš Kristus a ne papež, ten kdo hřeší není členem církve, i když je kněz nebo hodnostář.

„Knížky o svatokupectví“ - zde se setkáváme s ostrou kritikou církve, která vlastní mnoho majetku a není schopna žít podle Kristova učení, které zdůrazňuje skromnost a mravnost, církev získává majetek na chudých lidech tím, že po nich chce platit odpustky a že bohatí konají hony a chudí musí tvrdě pracovat, žádá o návrat k bibli. Svatokupectví = kupčení s veškerými svátostmi církve (svatá zpověď, poslední pomazání atd.).

„Výklad viery, desatera a páteře“ (Pater noster) - je to výklad základních bohoslužebních textů, je to sbírka, která rozebírá tři modlitby: „Věřím v Boha“, „Desatero božích přikázání“ a „Páteře“ (Otčenáše). Zdůrazňuje zde, že pravý křesťan má za svou víru obětovat i život.

„Postila“ - sbírka vznikla, když měl Hus znemožněno kázání. Jde o sbírku, kde je výklad čtení nedělních.

„Quodlibet“ - zde popisuje odchod německých učenců z Univerzity Karlovy roku 1411, kteří nesouhlasili s kutnohorským dekretem. Ten vymezoval stejná práva Čechům i Němcům. Učenci věřili, že bez nich si univerzita neudrží světovou úroveň. Hus ale dodával českému národu sílu, že všechno zvládnou a oslovuje Prahu jako dítko, které se nenechá trousit pomluvami.

„Listy přátelům v Čechách“ - Hus věří Čechům a Pražanům, že budou bojovat za pravdu a vlast a budou pokračovat v jeho učení.