Jan Hus (1371-1415)
Spisovatel,
teolog, kněz a reformátor. Narodil se v Husinci u Prachatic v jižních Čechách.
Vystudoval nejdříve artistickou fakultu, kde získal titul mistr svobodného
umění, a potom studuje bohosloví a roku 1400 vysvěcen na kněze, měl mnoho
nabídek studia v zahraničí. Působil jako profesor na univerzitě a po vydání
dekretu kutnohorského se stává rektorem (1409). Dostává nabídku kázat v kapli
Betlémské. Káže česky, a proto jsou jeho myšlenky přístupné pro všechny
posluchače. Prosazuje návrat k bibli. Odsuzuje touhu kněžích po majetku a moci.
Když začal Hus kázat ostřeji, začala církev útočit proti jeho kázání i proti
jeho osobě. Po dalších jeho proticírkevních kázáních je na něj papežem
vyhlášena klatba spojená s interdiktem (zákaz konání církevních obřadů).
Věřícím bylo zakázáno se s kacířem stýkat pod pohrůžkou trestu. Hus opouští
Prahu. Žije na Kozím Hrádku a později na hradě Krakovec. Zde píše svá díla a
káže venkovským lidem. Roku 1414 byl vyzván králem Zikmundem, aby se zúčastnil
obhajoby svého učení před koncilem v Kostnici. Zikmund mu slíbil, že se mu nic
nestane, že bude chráněn listinou (glejtem). Hus tedy odjel do Kostnice
(Konstanz), kde se rok připravoval na svou řeč. První půlrok se mohl dále
vzdělávat, všude měl přístup, ale poté došlo k zvratu a Hus byl vězněn v kobce,
kde byl pouze o chlebu a vodě. Byl tvrdě vyslýchán a jeho doprovod vyvraždili.
Mohli se zachránit pouze ti, kteří se Husova učení zřekli. Jeho nejlepší přítel
ho zrazuje a zříká se jeho učení a ještě ho přesvědčuje, aby se ho také vzdal.
Hus se však svého učení nevzdal a proto byl 6. července 1415 prohlášen za
kacíře a upálen na hranici. Hus zrušil spřežky a nahradil původní pravopis
pravopisem diakritickým (č, š, ř místo cz, ss, rz; á, é, místo aa, ee) tzv. nábodeníčka.
Jediná pravda je pro Husa Bible, říkal, že ho může soudit pouze Ježíš Kristus a
ne církev.
Mezi
jeho nejznámější díla patří:
„O církvi“ (De ecclesia) - hlavou církve je Ježíš
Kristus a ne papež, ten kdo hřeší není členem církve, i když je kněz nebo
hodnostář.
„Knížky o svatokupectví“
- zde se setkáváme s ostrou kritikou církve, která vlastní mnoho majetku a není
schopna žít podle Kristova učení, které zdůrazňuje skromnost a mravnost, církev
získává majetek na chudých lidech tím, že po nich chce platit odpustky a že
bohatí konají hony a chudí musí tvrdě pracovat, žádá o návrat k bibli.
Svatokupectví = kupčení s veškerými svátostmi církve (svatá zpověď, poslední
pomazání atd.).
„Výklad viery, desatera a páteře“ (Pater
noster) - je to výklad základních bohoslužebních textů, je to sbírka,
která rozebírá tři modlitby: „Věřím v Boha“, „Desatero
božích přikázání“ a „Páteře“ (Otčenáše). Zdůrazňuje zde,
že pravý křesťan má za svou víru obětovat i život.
„Postila“ - sbírka
vznikla, když měl Hus znemožněno kázání. Jde o sbírku, kde je výklad čtení
nedělních.
„Quodlibet“ - zde
popisuje odchod německých učenců z Univerzity Karlovy roku 1411, kteří
nesouhlasili s kutnohorským dekretem. Ten vymezoval stejná práva Čechům i
Němcům. Učenci věřili, že bez nich si univerzita neudrží světovou úroveň. Hus
ale dodával českému národu sílu, že všechno zvládnou a oslovuje Prahu jako
dítko, které se nenechá trousit pomluvami.
„Listy přátelům v Čechách“ - Hus věří Čechům a Pražanům, že budou bojovat za pravdu a vlast a
budou pokračovat v jeho učení.