Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Baar Jindřich Šimon (1869–1925)

Jindřich Šimon Baar (1869–1925)

Katolický kněz a spisovatel. Jeho rozsáhlé prozaické dílo je zasvěceno Chodsku, odkud pocházel ze starého selského rodu a kde prožil značnou část života. Sbíral tamní folklór ( pohádky, písně, obřadní zvyky ), psal realistické črty a romány, v nichž s láskou zachytil chodskou minulost a současnost ( Pro kravičku“, Hanče“, Hu nás“, Jan Cimbura“,)

„Paní komisarka“, „Osmačtyřicátníci“, „Lůsy“ – Románová trilogie, která měla být součástí širšího cyklu, podává obraz chodského venkova před rokem 1848 a v bouřlivém období tohoto revolučního roku. První díl, Paní komisarka, je věnován dvěma postavám. Boženě Němcové a klenečskému faráři Fastrovi. Vlastenecký kněz, který učil venkovské chlapce štěpovat stromy, zakládat a pěstovat zahrady, hrát divadlo, česky recitovat a zpívat, je znepokojen sporem o části bývalého královského, nyní obecního lesa, zvané lůsy, vedeným mezi klenečskými sedláky a chalupníky. Snaží se, aby nedošlo k rozporu mezi českými obyvateli, neboť do pře zasahovali i přistěhovalí Němci. Výsledek knězova úsilí je však malý, protože ekonomické zájmy jsou silnější než národnostní cítění. Kněz je touto situací zklamán, posiluje ho však podpora Boženy Němcové, která žije v Domažlicích, kde je její manžel finančním dozorcem. Páter Faster na oplátku podněcuje Němcovou k tomu, aby se věnovala české literární činnosti. Hospodářské a vlastenecké působení Fastrovo v Klenčí přeruší jeho přeložení na jinou farnost. Při odchodu pozná, jak ho lidé měli rádi. Druhý díl, Osmačtyřicátníci, líčí spor sedláků a chalupníků o lůsy. Chalupníci se spojili s německými řemeslníky a dopomohli tak k tomu, že správa městečka se dostala do rukou německých přistěhovalců. Ti dali zničit úřední zápisy o lůsech a vrchnost rozhodla v neprospěch sedláků, kteří se ovšem proti tomuto rozhodnutí odvolali. Němci dali povolat selské syny na vojnu. Chlapci však na čas utekli do Bavor a vstoupili tam jako čeledínové k místním sedlákům do služby. Po odchodu vojska z Klenčí se vrátili domů. Spor mezi sedláky a chalupníky pokračuje a dotýká se i obsazení místa faráře. Krajský úřad z podnětu Němců, kteří pomluvili sedláky z buřičského jednání, povolal do Klenčí maďarské husary a ubytoval je v selských a chalupnických staveních. Majitel panství však záhy zařídil, že vojáci ves opustili a hlídali lesy, aby v nich před rozhodnutím sporu o lůsy nikdo nekácel. V třetím dílu trilogie, Lůsy, spor o lůsy vrcholí. Krajský komisař zjistil, že zápisy o nich jsou z úředních vytrhány. Písař Bílek, který sloužil Němcům, však zachoval nejdůležitější zápis a předal jej sedláku Královi. Sedláci díky tomu spor vyhráli. Němci se jim chtěli pomstít a najali tesaře Hrušku, aby vypustil selské rybníky. Král však tento záměr zjistil a překazil jej. Němci se odvolali proti rozhodnutí o lůsech ke guberniálnímu úřadu. Věci se však ujal kaplan Fastr, na jehož zásah bylo právu učiněno zadost a sedláci spor o lůsy definitivně vyhráli. Přispěla k tomu i atmosféra revolučního roku 1848 a obava z toho, aby si lidé svá práva násilím nevynutili. Trilogie, která má kronikářský ráz, obsahuje zevrubná přírodní líčení a popisy chodského folklóru, zejména zvyků a obřadů v jednotlivých ročních obdobích a svátcích.

„Hanýžka a Martínek“ – Hanýžka Králová a Martínek Klika pocházeli z malého chodského městečka Klenčí. Jejich otcové byli zámožní sedláci. Hanýžka a Martínek se spolu přátelili, ale velmi často se i nepohodli. Martínek byl po svém otci prudký a vznětlivý, ale dobrosrdečný chlapec. V knize je zachycen jeden rok života dětí od podzimu do příštího léta. Na podzim Hanýžka již od svých šesti let vyváděla dobytek na pastvu, bylo to několik krav v čele s býkem, který ji poslouchal na slovo. Na pastvě bylo mnoho dětí s dobytkem a všichni si spolu hráli, vzájemně se škádlili. Po svatém Martinu končila pastva a Hanýžčin otec rozhodl, že Hanýžka půjde do školy. Většina venkovských dětí chodila do školy jen v zimě, kdy nebylo tolik práce. Hanýžčina matka neměla děvečku a byla na veškerou práci v hospodářství sama. Hanýžka jí musela již od nejrannějšího věku pomáhat. Starat se o dvě mladší sestřičky a od rána do večera plnit matčiny příkazy. Hanýžka byla velmi šikovná a pracovitá, viděla, že by se maminka bez její pomoci neobešla, a proto se snažila ze všech sil. Rodiče ji často se zalíbením pozorovali a děkovali Bohu, že ji mají. Ve škole Hanýžka přišla mezi mnoho dětí do druhé třídy, kterou měl na starosti učitelský mládenec Jindřich. Hanýžka první den ze školy utekla, neboť neuměla vyřešit zadaný početní příklad, odmlouvala učiteli a dostala rákoskou. Za trest musela stát pod obrázkem osla. Otec ji dovedl do školy zpět a Hanýžka poznala, že tam nejsou jen počty, ale pan učitel si ji oblíbil zvláště pro její krásný zpěv. O Vánocích zpívala v kostele s ostatními zpěváky Rybovu mši a všichni farníci byli vděčni vlasteneckému páteru Fastrovi, že se kromě latiny v kostele objevila také čeština. V zimě Hanýžka a Martínek sáňkovali na veřejné cestě, to bylo zakázáno. Jednou Martínek a ještě několik chlapců přišli pozdě do školy a za to jim pan učitel nařídil zůstat po vyučování a opisovat úkol. Pro Martínka si přišel rozhněvaný otec, násilím ho odvedl ze školy a doma mu rozšlapal housle, ne které ho pan učitel učil hrát. Když ho zlost přešla, koupil nové housle, ale do školy Martínka již nechtěl posílat. Na jaře chlapci trhali jívové kočičky – věřilo se, že kdo kočičky spolkne, vyhne se mu nemoc. Dívky v čele s Hanýžkou připravovali slaměnou smrtku, kterou vynášely za vesnici do potoka na důkaz, že skončila zima. Na Zelený čtvrtek chlapci chodili s drkačkami a na Bílou sobotu Hanýžka prosila rodiče, aby jí vymalovali velikonoční vajíčka. Vajíčkům malovaným voskem se říkalo straky, rejsky byly vajíčka, kde byla kresba vyškrabávaná do barvy. Hanýžka slíbila Martínkovi dvě straky, které byly mezi dětmi považovány za vzácnost. V červnu se konala ve škole v Klenčí školní zkouška za přítomnosti pana vikáře, tentokrát byla přítomna i paní Božena Němcová. Při zkoušce děti předváděly, jak umějí číst, počítat a jak si pamatují dějepisné příběhy. Hanýžka i její mladší sestra Marjánka byly pochváleny. Martínek Klika se loučil se svými kamarády, protože se měl jít učit na řezníka do nedalekého bavorského městečka Brodu. Hanýžka měla pro něj na rozloučenou věneček, ale jako vždy se na poslední chvíli pohádali, takže Martínek odešel bez rozloučení. Hanýžčini rodiče se vypravili na pouť do Brodu. Martínkova maminka po nich poslala chlapci buchty a čisté oblečení. Když se Královi s Martínkem sešli, jeho mistr ho chválil, jak je šikovný a pracovitý, ale na Martínkovi bylo vidět, že se mu stýská. Poslal Hanýžce krásné korálky, které získal v nedaleké sklářské huti. Cestou domů zastihla Hanýžčiny rodiče strašlivá bouře a krupobití, které zničilo veškerou úrodu.     

 

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.003 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz