Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Hugo Victor (1802-1885)

Victor Hugo (1802-1885)

Francouzský básník, prozaik a dramatik. Začíná publikováním básnických sbírek, které se staly velmi oblíbené a autora proslavily. Zároveň se věnuje dramatické tvorbě – napsal řadu dramat, Například „Cromwell“, „Král se baví“, „Lucrecia Borgia“, „Ruy Blas“. Po neúspěchu jedné ze svých her přestává hry psát a věnuje se románu – vzniká dílo „Chrám Matky boží v Paříži“. Jako republikán a odpůrce Napoleona III. musel v roce 1851 odejít do exilu do Belgie, později na území Anglie. Zde vznikly jeho nejslavnější romány – „Bídníci“(1862), „Dělníci moře“. Po osmnáctiletém vyhnanství se vrací do vlasti, stává se poslancem a senátorem. Vydává další básnické sbírky a píše román „Devadesát tři“. jako básník je představitelem francouzského romantismu, v jeho románech je romantismus spojen s myšlenkami humanismu.

„Bídníci“ – Hlavním hrdinou knihy je prostý člověk Jean Valjean, který ukradl bochník chleba pro hladové děti své sestry a je za to odsouzen na galeje. Při velmi těžké práci se často projeví jeho velká fyzická síla a on se několikrát pokouší o útěk. Vždy je dopaden a trest se mu prodlužuje. Celkem strávil na galejích devatenáct let. Po této době byl propuštěn s myšlenkou, že společnost se na něm provinila a tato provinění žádají odplatu. Na cestě z galejí požádá o přístřeší u biskupa, kterému vypoví svůj příběh. Biskup ho nakrmí a uloží do postele. V noci mu Jean Valjean ukradne stříbrné příbory. Je zastaven četníky, kteří u něho nalezli biskupovo stříbro. Když ho přivedli k biskupovi, přivítal ho jako přítele a tázal se, proč si nevzal ještě stříbrné svícny, které mu přece také daroval a za něž by dostal mnoho peněz. Když četníci odejdou, Jean Valjean je ohromen biskupovou dobrotou. Biskup mu klade na srdce, aby mu peníze, které utrží za stříbro, pomohly stát se řádným člověkem, a loučí se s ním jako se svým bratrem. Jean Valjean nikdy nezapomněl na tuto příhodu a od té doby se snaží pomáhat všem ubožákům. Získává bohatství a pod jménem Madeleine se stává dokonce starostou v jednom malém městečku. Dává lidem práci, rozšiřuje nemocnici a všichni si ho proto váží. Náhle se v městečku objevuje policista Javert a je svědkem toho, že Madeleine vyprostí muže, na něhož se převrhl naložený povoz, pouze silou svých paží. Javert říká Madeleinovi, že zná pouze jednoho člověka, který takovou věc dokáže, a to je trestanec. Pamatuje si Jeana Valjeana z doby, kdy byl dozorcem na galejích. Od té doby starostu stále nenávistně sleduje. Dochází mezi nimi k roztržce, když Javert zatkne a chce uvěznit chudobnou Fantinu, která se stala poběhlicí, aby vydělala peníze pro svou dcerušku, již dala na vychování do rodiny hospodského Trénardiéra. Starosta Madeleine mu však nařídí, aby ji propustil, a tím Javertova nenávist k němu ještě vzroste. Jean Valjean se dozvídá, že v nedalekém městě bude souzen člověk, který kradl a kterého považují za Jeana Valjeana. Vydá se do města a dá se u soudu poznat, aby nebyl odsouzen nesprávný člověk. Když umírá nemocná Fantina, odchází Jean Valjean do Paříže. V hostinci Thénardiérových vykoupí malou Cosetku , dceru Fantiny a odvádí ji s sebou. Thénardiérovi jsou zlí a chamtiví lidé. Thénardiér si otevřel hospodu U seržána z Waterloo. Získal totiž peníze tak, že na bojišti u Waterloo po skončení bitvy okrádal mrtvé vojáky. Thénardiérovi mají dvě dcerky Eponinu a Azelmu, které matka miluje a rozmazluje, a malého chlapce Gavroche, o něhož se příliš nestará. Coseta u nich musí dělat nejhorší práce, je ošklivá, špinavá, oblečená do hadrů, nesmí si hrát. Příchod cizího muže, který ji odvádí s sebou, je pro ni záchranou. V Paříži se Valjean uchýlí s Cosetou do kláštera, kde pracuje pod jménem Fauchevelent jako zahradník, a Cosetě, která vyrůstá v krásnou dívku, se zde dostane vzdělání. Po pěti letech oba klášter opouštějí. Valjean se domnívá, že nyní, když zestárl, se již nemusí obávat pronásledování. Chodí s Cosetou do nedaleké Lucemburské zahrady. Tym potkávají mladíka, který se do Cosety zamiluje a Coseta jeho náklonnost brzy opětuje. Je to Marius Pontmercy, vnuk bohatého barona Gillenormanda. Když Jean Valjean zjistí, že Coseta se tajně schází s Mariem, je nešťasten a chce s ní odjet do Anglie. Marius nemá peníze, aby mohl Cosetu následovat. Rozhodne se k zoufalému činu a navštíví svého dědečka. Dědeček je šťasten, že Marius za ním přišel, ale je rozzloben, že nedal tak dlouho o sobě vědět, vyčítá mu jeho studentský život, Marius se urazí a odchází. Bez Cosety nechce dál žít a rozhodne se umřít v boji na barikádě – je červen 1832 – doba Francouzské revoluce. Píše Cosetě, dopis zachytí Valjean. Nejprve se raduje, že člověk, kterého pokládá za svého nepřítele, zemře na barikádě. Potom si však uvědomí, že Coseta bude velmi nešťastná a odchází na barikádu. Zde bojovníci zadrželi Javerta a jako policejního špióna ho chtějí zastřelit. Jean Valjean si od nich vyžádá svolení, aby to směl provést on. Za rohem ulice však Javerta pustí a vystřelí pouze do vzduchu. Pomáhá dále barikádníkům, zachraňuje raněné, opravuje barikádu. Barikáda je však nakonec dobyta, zahynul zde malý Gavroche a Eponina, dcera Thénardiérových, která Maria tajně milovala: Marius je zraněn a Jean Valjean s ním prchá podzemím Paříže stokami a kanály. Když Valjean po vyčerpávajícím putování vynese Maria na ulici, objevuje se opět Javert a chce Valjeana zatknout. Valjean prosí, aby nejprve dopravil zraněného Maria k jeho dědečkovi a jemu dovolil jít naposledy domů rozloučit se s Cosetou. Javert není poprvé v životě schopen vykonat svou povinnost – vděčí Jeanu Valjeanovi za život a pociťuje k němu obdiv a úctu. Protože nedokáže Valjeana zatknout a předat spravedlnosti, volí sebevraždu v hlubinách Seiny. Když se Marius probral z bezvědomí, netušil, kdo mu zachránil život. Jean Valjean  mu to neprozradil. Mariův dědeček souhlasí, aby si Marius vzal Cosetu. Jean Valjean prozradí po svatbě Mariovi, že byl devatenáct let na galejích pro krádež. Marius je zděšen, myslí, že Valjean zabil Javerta a že podvodně získal bohatství jako pan Madeleine. valejan je mu odporný, nechce, aby Cosetu již navštěvoval. Když se však dozvídá pravdu a kdo ho zachránil po zranění na barikádě, odpouští mu a lituje svého nespravedlivého jednání. S Cosetou jedou rychle k Valjeanovi, ale zastihnou ho na smrtelném loži. Je šťasten, že ještě vidí Cosetu, Marius ho prosí za odpuštění. Coseta ho již nechce opustit. Je však pozdě. Jean Valjean umírá a přeje Cosetě a Mariovi šťastný život. V románě jsou ve vedlejší dějové linii popisovány osudy malého chlapce Gavroche. Je synem Thénardiérových, rodiče se o něho přestali starat, skončil na ulici. Zařídil si bydliště ve velké soše slona, která stála nedaleko zoologické zahrady. Přestože sám trpěl bídou, dokázal se postarat o dva malé chlapce, které našel na ulici promoklé a hladové. Netuší, že jsou to jeho vlastní bratři, které Thénardiérovi dali na výchovu ženě, jež zchudla a nemohla je již živit. Gavroche je stále veselý, trochu drzý posměváček, hovoří jazykem pařížské spodiny. Když vypukla revoluce, pomáhal na barikádách, a když barikádníkům došly náboje, neohroženě se vrhl před barikádu, aby posbíral náboje od padlých gardistů. Gardisté po něm stříleli a zraněný Gavroche ještě zpíval posměšnou písničku. Tak zemřel malý Gavroche, pařížský uličník s dobrým srdcem. Příběhy malé Cosety a chlapce Gavroche jsou jedny z nejdojemnějších dětských příběhů ve světové literatuře. 

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.002 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz