Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Karel Havlíček Borovský ( 1821 – 1856 )

Karel Havlíček Borovský ( 1821 – 1856 )

Přihlásil se do kněžského semináře, protože si myslel, že bude působit na lidi, ale protože ředitel semináře byl proti němu, bylo mu zakázáno působit Þ vyloučen ze studia. Karel Havlíček Borovský odjel jako vychovatel do Ruska, tam však zjistil že ruský carismus je stejně tvrdá absolutistická vláda jako ostatní. Proto se raději znechuceně vrátil zpět do vlasti. Stal se redaktorem Pražských novin. Pro své protesty a troufalost byl zbaven funkce redaktora v těchto novinách. Založil vlastní časopis s názvem Národní noviny. Tyto noviny měli satirickou přílohu Šotek s politickou revue Slovan. Noviny byly opět zastaveny. Byl postaven před soud a za své rebelství byl vyhnán ze země. Odjel do rakouského Brixenu. Koně se splašili a celé hlídka, která jej měla hlídat vyskákala z dostavníku a Karel Havlíček Borovský tak dojel do vyhnanství sám. V Brixenu napsal svá vrcholná díla Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest sv. Vladimíra. Do Brixenu dojel roku 1851 a v roce 1855 mu bylo umožněno vrátit se do vlasti. Zde však dlouho nepožil, protože měl zlomené zdraví a zemřel v roce 1856. Jeho pohřeb působil jako národní demonstrace. Božena Němcová před zraky rakouské policie položila na jeho hrob trnovou korunu.  

Karel Havlíček Borovský vynikl jako tvůrce epigramů ( byl epigramik )

epigram – krátká útočná báseň namířená proti zlořádům ve společnosti ( církvi, absolutismu atd. )

Kritika Tylova Posledního Čecha

„Tyrolské elegie“ – (Elegie = žalozpěv). Satira o autorově zatčení a deportaci do Brixenu - ironie: … „Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí v Čechách zdraví, že prý potřebuju změnu povětří…“. Autor popisuje smutné loučení s matkou, ženou, sestrou a dcerkou. Nevěděl, kam ho povezou, měl na mysli některou z pevností, kde byla rakouská vězení (Špilberk, Kufstein). Z Německého Brodu směřovali k Jihlavě; havlíček vzpomíná na dětství prožité v nedaleké Borové. Cesta pokračovala přes Budějovice a po území dnešního Rakouska. Na úseku z Reichenhallu do Waidringu se splašili koně, kočár se stal neovladatelným, policisté vyskočili za jízdy, Havlíček však statačně dojel do nejbližší stanice, kde počkal na potlučené policajty. I když je v básni mnoho ironie, vane z ní Havlíčkův smutek nad odloučením od rodiny a vlasti:…„mne zde černý dvojhlavatý orel drží v klepetech…“     

„Král Lávra“ – Námět je čerpán ze staré irské pověsti o králi s oslíma ušima, která se podobá v mnohém starověké pověsti o králi Midasovi. Král Lávra si nechával stříhat své dlouhé vlasy jedenkrát ročně (vždy na letnice). Poté dal holiče oběsit. Holičové každoročně losovali, na koho přijde řada. Los padl na Kukulína, syna chudé vdovy. Když ho vedli na popraviště, vrhla se ke králi holičova matka a vyčetla mu jeho krutost. Král si zakládal na své dobrotivosti a proto jí vyhověl a učinil Kukulína svým dvorním holičem. Mladík musel slíbit, že zachová tajemství - neprozradí nikomu, co viděl u krále pod vlasy. Mlčení ho trápilo, radil se s poustevníkem, který mu doporučil, aby tajemství našeptal do staré vrby na stoku dvou řek. Král požádal ples a pozval si …„nejslavnější karlovarskou bandu…“. Muzikant Červíček cestou ztratil kolíček z basy a vyřezal si nový ze staré vrby. na bále basa vyhrávala o tom, že král Lávra má dlouhé oslí uši. Od té doby už král své uši neskrýval a poddaným se přesto líbil. Autor zde kritizuje přímo rakouského absolutistického panovníka, který své činy považuje za ušlechtilé, ale ve skutečnosti jsou kruté. Ironizuje lásku poddaných k „dobrotivému“ panovníkovi. Havlíček jako novinář kritizuje i nebezpečnost volně vyjadřovat vlastní názory. Celá skladba vyzdvihá výsměch všem korunovaným hlavám, které jsou omezeny oslími ušima.

„Křest sv. Vladimíra“ – Záměr napsat tuto báseň pojal Havlíček již za pobytu v Rusku. Paroduje zde Nestorův Letopis ruský. Báseň zůstala nedokončená, má deset zpěvů, měl následovat křest Vladimírův, ten však chybí. Kyjevský car Vladimír nařizuej svému hlavnímu bohu Perunovi, aby na oslavu jeho svátku zahřměl místo kanonády. Perun odmítá, car ho za neposlušnost nechá odsoudit k trestu smrti, Perun je utopen v Dněpru. Říše zůstává bez boha a bez církve, car se obává neposlušnosti poddaných. Vypisuje konkurz na nového boha. Na Rus přicházejí představitelé různých církví a ucházejí se o uprázdněné místo. Jako první přicházejí jezuité, vyslaní svatým           otcem. V desátém zpěvu jsou vyjmenovány další církve - řecká, židovská, musulmanská - hádají se mezi sebou, která z nich je lepší.   

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.002 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz