Boris Vladimirovič Asafjev (1884 -1949)
Známý
především jako ruský hudební historik a kritik, zkomponoval balet
Bachčisarajská fontána, jehož hudba dýchá podivuhodnou krásou černomořské
přírody a na jejímž pozadí se rozvíjí smutný příběh divokého chána Gireje,
něžné Marie a vášnivé Zaremy. Při své premiéře v roce 1932 sklidil balet u
obecenstva bouřlivý úspěch, který ho trvale umístil na repertoáru světových
divadel.
Bachčisarajská fontána
- Chán Girej se ve vzpomínkách vrací k obrazu Marie, který tak nenávratně
zmizela z jeho života. V prvním jednání Kníže Potocki pořádá slavnost na počet
zásnub své milované dcery Marie s mladým šlechticem Václavem. Uprostřed veselí
je zámek napaden vojskem tatarského chána Gireje. Marný boj končí zpustošením
zámku, Václav a Mariin otec padli v boji. Neobvyklá krása Marie oslní Gireje
natolik, že si ji odváží do své východní země. V druhém jednání je v zahradách
harému živo. Dívky očekávají návrat svého pána. Stejně netrpělivá a dychtivá je
i chánova vyvolená, krásná Zarema. Girej však vstupuje mezi své ženy zamyšlený,
zaujatý láskou k Marii. Marně se snaží Zarema znovu získat jeho lásku. Girejovo
srdce patří Marii. Ve třetím jednání Girej bez úspěchu bojuje o Mariinu lásku.
Její život vyrvaný domovu a milému patří jen vzpomínkám. Odmítá rozhodně muže,
který zničil její štěstí. Do Mariiny ložnice vstoupí zavržená Zarema. Prosí
svou domnělou sokyni o pomoc. Marie ji ujišťuje, že nestojí o Girejovu lásku a
Zarema se uklidní. Když ale najde v jejím pokoji šál, který Girej daroval Marii
místo jí, je přesvědčena, že Girej Marii navštívil a v návalu zoufalé
žárlivosti Marii probodne. Ve čtvrtém jednání se Girejova mysl stále vrací k
Marii. Avšak nikdo a nic nemůže Gireje vytrhnout z jeho smutku. Zůstává
nevšímavý i k Zaremě, které nevěnuje ani poslední pohled, o nějž ho prosí před
svou popravou. Vzpomínka na Marii se mu neúprosně vrací.