Boris Vladimirovič Asafjev (1884 -1949)

Známý především jako ruský hudební historik a kritik, zkomponoval balet Bachčisarajská fontána, jehož hudba dýchá podivuhodnou krásou černomořské přírody a na jejímž pozadí se rozvíjí smutný příběh divokého chána Gireje, něžné Marie a vášnivé Zaremy. Při své premiéře v roce 1932 sklidil balet u obecenstva bouřlivý úspěch, který ho trvale umístil na repertoáru světových divadel.

Bachčisarajská fontána - Chán Girej se ve vzpomínkách vrací k obrazu Marie, který tak nenávratně zmizela z jeho života. V prvním jednání Kníže Potocki pořádá slavnost na počet zásnub své milované dcery Marie s mladým šlechticem Václavem. Uprostřed veselí je zámek napaden vojskem tatarského chána Gireje. Marný boj končí zpustošením zámku, Václav a Mariin otec padli v boji. Neobvyklá krása Marie oslní Gireje natolik, že si ji odváží do své východní země. V druhém jednání je v zahradách harému živo. Dívky očekávají návrat svého pána. Stejně netrpělivá a dychtivá je i chánova vyvolená, krásná Zarema. Girej však vstupuje mezi své ženy zamyšlený, zaujatý láskou k Marii. Marně se snaží Zarema znovu získat jeho lásku. Girejovo srdce patří Marii. Ve třetím jednání Girej bez úspěchu bojuje o Mariinu lásku. Její život vyrvaný domovu a milému patří jen vzpomínkám. Odmítá rozhodně muže, který zničil její štěstí. Do Mariiny ložnice vstoupí zavržená Zarema. Prosí svou domnělou sokyni o pomoc. Marie ji ujišťuje, že nestojí o Girejovu lásku a Zarema se uklidní. Když ale najde v jejím pokoji šál, který Girej daroval Marii místo jí, je přesvědčena, že Girej Marii navštívil a v návalu zoufalé žárlivosti Marii probodne. Ve čtvrtém jednání se Girejova mysl stále vrací k Marii. Avšak nikdo a nic nemůže Gireje vytrhnout z jeho smutku. Zůstává nevšímavý i k Zaremě, které nevěnuje ani poslední pohled, o nějž ho prosí před svou popravou. Vzpomínka na Marii se mu neúprosně vrací.