Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Frýd Norbert (1913-1976)

Norbert Frýd (1913-1976)

Prozaik a kulturní publicista. Na univerzitě vystudoval moderní literaturu a práva. Za války byl jako žid vězněn v Terezíně, Osvětimi a Dachau. Po válce pracoval v diplomatických službách, v rozhlase a posléze se věnoval výhradně spisovatelské činnosti. Psal romány „Krabice živých“, „Císařovna“, novely „Kat nepočká“, vzpomínkové prózy „Vzorek bez ceny a pan biskup“, „Hedvábné starosti“, „Lahvová pošta“ a cestopisné reportáže „Usměvavá Guatemala“, „Mexiko je v Americe“, „ S pimprlaty do Kalkaty“.

„Krabice živých“ – Román strhujícího děje, ve kterém Norbert Frýd vytvořil jedno z nejvýznamnějších děl 50. let. Vyšel z drsných osobních zážitků, proto se vyhnul dobovému schematismu. Už v koncentračním táboře si mladý filmař Zdeněk, který má rysy autorovy, ujasňuje, jak utvořit umělecké svědectví o nepředstavitelných podmínkách života v lágrech. Bratr Jiří, který nepřežil, mu radí psát ne zaujatě, ale moudře, pečlivě, bez fňukání. „Jen žádný funus. Ukaž, jak jsme tu uvázli, jak jsme se prali.“ Na úpatí Alp budují nacisté podzemní továrnu na raketové střely. Z Osvětimi přijíždějí v říjnu 1944 vězni, většinou židé různých národností, kteří prošli „selekcí“. V nelidských podmínkách, v hladu a pod ranami hloubí pro sebe bloky zemljanek v několika táborech asi pro tři tisíce „heftlinků“ v každém z nich. Tábor Gigling 3 patří k Dachau. Zubožené, na smrt vyčerpané ubožáky, střežené elektrickým ostnatým drátem a strážními věžemi, udržuje hrůzovládou a strachem v poslušnosti hrstka dozorců SS. Má k ruce surové německé trestance, vrahy, zloděje už léta vězněné. Těm postavené prominentů – kápů stoupá do hlavy tak, že s potěšením bijí hlava nehlava“muselmany“, kteří třeba jen pro slabost se opozdí nebo vystoupí z řady. „To jsou přece jenom blbí židi!“ vysvětluje německý vězeň – kápo Fritz, když po vysílených příchozích hází kameny. Zdeněk zanechává v Terezíně ženu Hanku, která čeká dítě. V Osvětimi místo do plynu jde jako mladší do transportu, který v přecpaných dobytčích vagónech trvá 56 hodin bez chleba a vody. Šest lidí umře už cestou. Začíná sněžit, mnoho vězňů je bez bot, ale musí v mrazu nastupovat na výkopy. Po desítkách umírají jeden po druhém. Lidé trpí zoufalou podvýživou, a přitom dozorci bezostyšně kradou a s nimi i kuchař, i prominenti, šmelí se i se zlatými zuby mrtvých. „Víš ty, co to tady vynáší?“ říká mazaný raportführer Kopitz novému esesákovi, který je poměry zděšen. Autor dokázal vězně i jejich pohůnky jemně psychologicky odstínit. V táboře se pomalu tvoří skupina statečných kolem nejzkušenějších antifašistů, Řeka Freda, Španěla Diega aj. Nacistům stále víc „teče do bot“, odvolání na frontu jsou i němečtí kápové, štábu odvážných se daří na jejich místa doporučovat své lidi, i esesáci „cítí trávu růst“ a jsou ústupnější – s výjimkou sadistů Deibla a Inge Rosshäuptlové. Zdeňka prosazují jako pomocného písaře, což mu umožní manipulovat a zachraňovat ohrožený život přesunem mezi „krabici živých a mrtvých“. – Autor si neulehčil závěr obvyklým osvobozením spojeneckou armádou, nechává obraz konce r. 1944 otevřený, ale s vyhlídkou na to, jaký bude konec fašismu a kdo z boje vyjde jako vítěz.

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.003 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz