Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Foglar Jaroslav (1907-1999)

Jaroslav Foglar (1907-1999)

Narodil se 6. července 1907. Vystudoval obchodní školu a později působil jako redaktor v různých novinách a časopisech. Od roku 1925 vedl v Praze na Smíchově skautský oddíl Hoši od Bobří řeky. Tento oddíl existuje dodnes. Napsal mnoho knih pro mládež, zvláště pro chlapce. Dobrodružné příběhy chlapců mají výchovné poslání – hrdinové se učí samostatnosti, odvaze, pracovitosti a čestnému jednání v duchu skautingu. Příběhy „Chata v Jezerní kotlině“, „Hoši od Bobří řeky“, „Záhada hlavolamu“, „Tajemná Řásnovka“, „Boj o první místo“, „Tajemství Velkého Vonta“, „Stínadla“, „Strach nad Bobří řekou“ a další. Velmi populárním se stal komiksový příběh „Rychlé šípy“.

„Hoši od Bobří řeky“ – Chlapci Vilík a Jirka se cestou ze školy poprali s chlapci z Nové čtvrti. Po rvačce oslovil Jirku a Vilíka mladý muž, který jim slíbil, že s ním mohou zažít lepší dobrodružství než rvačky. Přál si, aby mu říkali Rikitan. Když začalo jaro, dal si s nimi schůzku a společně ještě s několika dalšími Jirkovými a Vilíkovými kamarády založili bratrstvo. Na výletě do přírody nalezli opuštěnou rokli, kterou pojmenovali Rokle hrobového ticha. V bratrstvu každý chlapec dostal svou přezdívku – například Grizzly, Pirát, Šťoura, Tichošlápek a další. Upravili si opuštěnou kůlnu, kde se konali pravidelné porady. Rikitan pro ně vymýšlel stále nové zajímavé hry a soutěže. Usnesli se, že bratrstvo by mělo mít jednotné oblečení. Aby si ho mohli pořídit, vydělávali si peníze různými pracemi – roznášením novin, sběrem papíru, různými pochůzkami a podobně. Na své oblečení byli velmi hrdí – modrý baret, šedá košile, krátké kalhoty a šedé ponožky. Na jednom výletě jim Rikitan vyprávěl příběh chlapce Roye, syna zálesáka Farella, který žil na břehu Bobří řeky. Roy byl obratný a silný, ničeho se nebál. Jednou našel v podkroví svého srubu ve stěně třináct zrezivělých hřebíků, na něž si dřívější lovci zavěšovali kožešiny. Rozhodl se, že uloví třináct bobrů. Když se mu to podařilo, nebylo mu ještě čtrnáct let, ale od té doby se považoval za dospělého muže. Indián Svištící Šíp ho podrobil indiánské zkoušce mužnosti, kterou procházejí indiánští chlapci. Roy ji splnil na výbornou. Pak jednoho dne odešel do lesa a již se nikdy nevrátil. Jeho otec s přáteli ho hledali, ale marně. Rikitan navrhl chlapcům, aby prožili prázdniny na opuštěném, ale krásném místě u řeky, kterou si pro sebe pojmenují Bobří řeka. Jako Roy ulovil třináct bobrů, budou oni lovit třináct bobříků – plnit různé úkoly. Komu se to podaří nejdříve, bude mít přezdívku Roy. Závodili v běhu a jiných sportech, zde byl nejlepší Mirek, učili se jak pomoci při požáru a jiných nehodách, museli umět dobře plavat. Další bobříky plnili na táboře. Stany a zásoby dovezli na vozících, které si zhotovili ze starých prken. Když dorazili na místo, sami si postavili tábor, vztyčili vlajku, rozdělili si služby, a začal veselý táborový život. Rikitan dbal velmi na pořádek a čistotu, někteří chlapci nebyli z domova zvyklí se sami o sebe postarat. Při splnění dalšího bobříka museli dokázat, že se nebojí jít v noci sami na temné místo do lesa. Dále museli umět pojmenovat a poznat  padesát druhů rostlin a květin. Chlapec, který měl přezdívku Kytičkář pro svůj zájem o botaniku, je vodil po louce i lese a učil je znát rostliny. Roy dokázal mlčet tři dny a tři noci. Chlapci museli též ulovit bobříka mlčení. Ačkoli se to nezdálo, tento bobřík byl jeden z nejtěžších. Mnoho chlapců promluvilo a museli začínat znovu. Dalším úkolem, který chlapci plnili postupně, byl bobřík osamění – měli prožít jeden den sami v lese. Jednoho dne nachází Rikitan ve svém stanu dopis psaný na jeho vlastním zeleném papíře podepsaný Zelená příšera. Rikitan se den předtím chlubil, že se k němu do stanu v noci nikdo nepozorovaně nedostane. Zelená příšera píše, že k němu vnikal a sebrala mu 19 zelených dopisních papírů. Od té chvíle začaly dopisy od Zelené příšery přicházet pravidelně. Hoši se navzájem podezřívali, že pisatelem je někdo z nich, přestože příšera věděla o všem, co se dělo v táboře. Podezření padlo na Mirka, všechny důkazy svědčily proti němu. Marně se zapřísahal, že je nevinen. Hoši plnili další bobříky – síly, hladovění, dovednosti při zhotovení nějakého výrobku, ušlechtilého jednání… Zelená příšera píše další dopisy a další chlapci se dostávají do podezření. Chlapec, který má přezdívku Stopař, začne jako detektiv pátrat a po delší době se mu podaří shromáždit důkazy, že Zelenou příšerou je sám Rikitan. Vydával se za příšeru proto, aby chlapci museli čelit strachu, všímat si věcí kolem sebe a shromažďovat důkazy. Posledním táborákem se loučí všichni s Bobří řekou a děkují Rikitanovi za to, že se vracejí domů a do školy silnější, pracovitější a slušnější než byli dříve. Jaroslav Foglar zemřel 23. ledna 1999.

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.003 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz