Ezop (6.století př.n.l)
Řecký bajkář. Je
zakladatelem řecké bajky. Pocházel ze Sard v Malé Asii, později žil
v Athénách a na ostrově Samos. Jeho bajky se šířily nejprve ústním
podáním, ve 4. století př.n.l. je sesbíral Demétrios Falérský. Později se staly
známými ve veršovaném zpracování římského bajkaře Phaedra. Pro nadčasové
životní pravdy, které obsahují, je většina z nich oblíbena i
v současné době. Náměty mnoha z nich se dodnes používají jako
okřídlená rčení - například „vlk v rouše beránčím“, „kyselé hrozny“, „osel
a stín“ a podobně. Nejznámější jeho bajky:
„Pes
a lev“ – Pes nikdy nebyl
v džungli, a proto ji navštívil. Byl ve svém kraji považován za dobrého
lovce. Když uviděl lva, domníval se, že ho snadno uloví. Nevadilo mu, že je lev
mnohem větší, a už se chystal na něj skočit. Vtom lev strašně zařval, pes se
polekal tak, že chvíli nebyl schopen pohybu, a pak se dal na zběsilý útěk.
Poprvé poznal, že je někdo silnější než on.
„Pes
a kus masa“ – Pes našel kus
masa. Běžel s masem po lávce přes potok, aby našel klidné místo, kde by
mohl maso sníst. Na lávce pohlédl do vody, kde spatřil obraz psa také
s kusem masa v zubech. Upustil své maso do vody, aby mohl druhému psu
maso vzít. Nevěděl, že v potoce vidí svůj vlastní obraz.
„Vrána
a džbán“ – Bylo velké sucho a
vrána měla žízeň. Našla džbán, na jehož dně bylo trochu vody. Hrdlo džbánu bylo
však úzké a vrána nemohla prostrčit dovnitř hlavu, aby se napila. Začala sbírat
oblázky a házet je do džbánu. Tím voda vystoupila až k okraji a vrána se
konečně napila.
„Vlk
a koza“ – Hladový vlk uviděl
kozu, která se pásla na vysokém srázu. Chtěl ji sežrat, ale nevěděl, jak se
k ní dostane. Proto ji začal přemlouvat, aby slezla k němu dolů. že
je tam zelená a čerstvá tráva. Koza nebyla hloupá a odpověděla vlkovi, že nemyslí
na její blaho, ale na svou večeři.
„Osel
a jeho stín“ – Cestovatel si pronajal osla, aby ho zavezl
do vedlejšího města. Oslař však chtěl, aby mohl jít s oslem, neboť osel je
tvrdohlavý a musí ho cestou popohánět holí. V poledne slunce velmi pálilo
a jediný kousek stínu, který byl široko daleko, byl stín oslův. Cestovatel si
chtěl odpočinout v oslově stínu, ale majitel osla odporoval, že pronajal
pouze osla a ne jeho stín, který tudíž patří jemu. Začali se spolu dohadovat a
nakonec se poprali. Osel zatím zmizel za kopcem a svůj stín vzal s sebou.
„Lišák
a hrozny“ – Lišák se zastavil
na okraji vinohradu, kde z keříku révy visely nádherné velké hrozny. Lišák
chtěl nějaké ukrást než přijde vinař . Začal vyskakovat na keře, ale na hrozny
nedosáhl. odešel s nepořízenou a říkal si, že hrozny vlastně vůbec
nepotřebuje, protože jsou kyselé a k ničemu.
„Zajíc
a želva“ – Zajíc se posmíval
želvě, že je velmi pomalá. Želva mu odporovala a zajíc ji vyzval k závodu.
Na závod se přišlo podívat mnoho zvířat. Liška odstartovala běh a zajíc vyrazil
rychle kupředu. Před cílem se však zastavil a ohlížel se, kde je želva. Rozhodl
se, že počká, až bude želva na dohled, a potom rychle skočí do cíle. Bylo velké
horko a zajíc při čekání usnul. Zatím želva pomalu došla do cíle jako první.
Zajíce probudilo až volání slávy.
„Liška
a vrána“ – Hladová liška
uviděla vránu sedící na stromě s kusem sýra v zobáku. Dostala na sýr
chuť, a proto začala vráně lichotit, jaké má krásné peří, nádherný zobák a jak
musí být krásný její hlas, když začne zpívat. Polichocená vrána otevřela zobák
a zakrákala, aby předvedla svůj zpěv. Sýr jí vypadl, liška ho sebrala a utekla
s ním.
„Myší
sněm“ – Myši nebyly spokojeny,
že kočka jich mnoho pochytá a sní. Radily se na sněmu, co proti tomu dělat.
Přihlásil se mladý myšák s návrhem, že by se měl kočce na krk pověsit
zvoneček, aby jí bylo slyšet, když bude přicházet. Všechny myši byly radostně
pro. Promluvil starý myšák a ptal se, zda je někdo ochoten nasadit svůj život a
pověsit kočce zvoneček na krk. Nikdo se nepřihlásil a myši se tiše rozešly.
„Vlk
v rouše beránčím“ – Vlk
pozoroval stádo ovcí a přemýšlel, jak by se k nim dostal co nejblíže.
Našel starou ovčí kůži a zahalil se do ní, takže ani ovčák nepoznal, že má ve
stádě vlka. Vlk chtěl počkat do tmy a pak si vybrat nejlepší ovci. Když ovčák
zahnal ovce i vlka do chléva, vybíral si vlk ovci, kterou zardousí. Vtom přišel
do chléva sedlák, který potřeboval zabít jednu ovci. Vybral si tu největší – a
sekerou skolil přestrojeného vlka.