Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Ezop (6

Ezop (6.století př.n.l)

Řecký bajkář. Je zakladatelem řecké bajky. Pocházel ze Sard v Malé Asii, později žil v Athénách a na ostrově Samos. Jeho bajky se šířily nejprve ústním podáním, ve 4. století př.n.l. je sesbíral Demétrios Falérský. Později se staly známými ve veršovaném zpracování římského bajkaře Phaedra. Pro nadčasové životní pravdy, které obsahují, je většina z nich oblíbena i v současné době. Náměty mnoha z nich se dodnes používají jako okřídlená rčení - například „vlk v rouše beránčím“, „kyselé hrozny“, „osel a stín“ a podobně. Nejznámější jeho bajky:

„Pes a lev“ – Pes nikdy nebyl v džungli, a proto ji navštívil. Byl ve svém kraji považován za dobrého lovce. Když uviděl lva, domníval se, že ho snadno uloví. Nevadilo mu, že je lev mnohem větší, a už se chystal na něj skočit. Vtom lev strašně zařval, pes se polekal tak, že chvíli nebyl schopen pohybu, a pak se dal na zběsilý útěk. Poprvé poznal, že je někdo silnější než on.

„Pes a kus masa“ – Pes našel kus masa. Běžel s masem po lávce přes potok, aby našel klidné místo, kde by mohl maso sníst. Na lávce pohlédl do vody, kde spatřil obraz psa také s kusem masa v zubech. Upustil své maso do vody, aby mohl druhému psu maso vzít. Nevěděl, že v potoce vidí svůj vlastní obraz.

„Vrána a džbán“ – Bylo velké sucho a vrána měla žízeň. Našla džbán, na jehož dně bylo trochu vody. Hrdlo džbánu bylo však úzké a vrána nemohla prostrčit dovnitř hlavu, aby se napila. Začala sbírat oblázky a házet je do džbánu. Tím voda vystoupila až k okraji a vrána se konečně napila.

„Vlk a koza“ – Hladový vlk uviděl kozu, která se pásla na vysokém srázu. Chtěl ji sežrat, ale nevěděl, jak se k ní dostane. Proto ji začal přemlouvat, aby slezla k němu dolů. že je tam zelená a čerstvá tráva. Koza nebyla hloupá a odpověděla vlkovi, že nemyslí na její blaho, ale na svou večeři.

„Osel a jeho stín“  Cestovatel si pronajal osla, aby ho zavezl do vedlejšího města. Oslař však chtěl, aby mohl jít s oslem, neboť osel je tvrdohlavý a musí ho cestou popohánět holí. V poledne slunce velmi pálilo a jediný kousek stínu, který byl široko daleko, byl stín oslův. Cestovatel si chtěl odpočinout v oslově stínu, ale majitel osla odporoval, že pronajal pouze osla a ne jeho stín, který tudíž patří jemu. Začali se spolu dohadovat a nakonec se poprali. Osel zatím zmizel za kopcem a svůj stín vzal s sebou.

„Lišák a hrozny“ – Lišák se zastavil na okraji vinohradu, kde z keříku révy visely nádherné velké hrozny. Lišák chtěl nějaké ukrást než přijde vinař . Začal vyskakovat na keře, ale na hrozny nedosáhl. odešel s nepořízenou a říkal si, že hrozny vlastně vůbec nepotřebuje, protože jsou kyselé a k ničemu.

„Zajíc a želva“ – Zajíc se posmíval želvě, že je velmi pomalá. Želva mu odporovala a zajíc ji vyzval k závodu. Na závod se přišlo podívat mnoho zvířat. Liška odstartovala běh a zajíc vyrazil rychle kupředu. Před cílem se však zastavil a ohlížel se, kde je želva. Rozhodl se, že počká, až bude želva na dohled, a potom rychle skočí do cíle. Bylo velké horko a zajíc při čekání usnul. Zatím želva pomalu došla do cíle jako první. Zajíce probudilo až volání slávy.

„Liška a vrána“ – Hladová liška uviděla vránu sedící na stromě s kusem sýra v zobáku. Dostala na sýr chuť, a proto začala vráně lichotit, jaké má krásné peří, nádherný zobák a jak musí být krásný její hlas, když začne zpívat. Polichocená vrána otevřela zobák a zakrákala, aby předvedla svůj zpěv. Sýr jí vypadl, liška ho sebrala a utekla s ním.

„Myší sněm“ – Myši nebyly spokojeny, že kočka jich mnoho pochytá a sní. Radily se na sněmu, co proti tomu dělat. Přihlásil se mladý myšák s návrhem, že by se měl kočce na krk pověsit zvoneček, aby jí bylo slyšet, když bude přicházet. Všechny myši byly radostně pro. Promluvil starý myšák a ptal se, zda je někdo ochoten nasadit svůj život a pověsit kočce zvoneček na krk. Nikdo se nepřihlásil a myši se tiše rozešly.

„Vlk v rouše beránčím“ – Vlk pozoroval stádo ovcí a přemýšlel, jak by se k nim dostal co nejblíže. Našel starou ovčí kůži a zahalil se do ní, takže ani ovčák nepoznal, že má ve stádě vlka. Vlk chtěl počkat do tmy a pak si vybrat nejlepší ovci. Když ovčák zahnal ovce i vlka do chléva, vybíral si vlk ovci, kterou zardousí. Vtom přišel do chléva sedlák, který potřeboval zabít jednu ovci. Vybral si tu největší – a sekerou skolil přestrojeného vlka.

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.002 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz