Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Karel Jaromír Erben ( 1811 - 1870 )

Karel Jaromír Erben ( 1811 - 1870 )

Narodil se v chudé rodině v Miletíně. Studoval gymnázium a později na filozofii a na právnické fakultě v Praze. Seznámil se zde s Františkem Palackým, který ho orientoval ke studiu historie. Erben se stal se sekretářem Národního muzea a archivářem města Prahy. Erben stejně jako Čelakovský sbíral lidovou slovesnost a vydal sbírky: „Písně Národů v Čechách“ a „Prostonárodní České Písně a Říkadla“ .

Erben se také proslavil svými pohádkami: „Tři zlaté vlasy děda Vševěda“ a „Zlatovláska“.

Jeho nejznámějším dílem se však stala sbírka Kytice. Podkladem pro toto dílo byli staré české lidové báje, které Erben zpracoval. Nejznámější jsou balady „Svatební košile“, „Vodník“ a „Polednice“.

V básních jsou hlavními postavami ženy a hlavním tématem jsou mezilidské vztahy zejména motiv viny a trestu. Vina a trest se dají odvrátit a napravit tím, že viník prosí o odpuštění a dělá pokání. Nejlépe to jde vidět v básních „Svatební košile“ a „ Záhořovo lože“.

Trest je často neúměrný provinění například v básních „Polednice“ a „Vodník“.

Sbírka obsahuje většinu balad kromě úvodní a závěrečné básně.

„Kytice“ (přirovnává pověsti k mateřídoušce, která nahrazuje sirotkům jejich matku)

„Věštkyně“ (alegorická báseň ukazující lepší budoucnost našeho národa)

Erbenův jazyk je velice zhuštěný. Básně jsou poměrně krátké na to kolik děje zachycují objevuje se přímé pojmenování, ale také metafory.

Sbírka Kytice obsahuje 13 balad, pohádku zlatý kolovrat a úvodní báseň Kytice, která je vytvořena podle staré báje.

„Kytice“, „Poklad“, „Svatební košile“, „Polednice“, „Zlatý kolovrat“, „Štědrý den“, „Holoubek“, „Záhořovo lože“, „Vodník“, „Vrba“, „Lilie“, „Dceřina kletba“, „Věštkyně“.

„Kytice“ - doklad o mateřské a vlastenecké lásce

„Poklad“ - balada o ženě, která myslí na peníze a zapomene na své dítě, po roce se pro něj vrátí

„Polednice“ - žena se rouhá, dítě zlobí, zavolá na něj polednici, polednice přijde a žena ze strachu o dítě jej stiskne k sobě a udusí ho.

„Štědrý den“ - dvě ženy se dívají do ledu, jednu čeká smrt, druhá se vdá

„Vodník“ - matka má zlý sen, aby dcera nechodila v pátek k jezeru, dcera neposlechne, jde k jezeru, stáhne ji vodník, mají spolu dítě, žena se chce vrátit domů, vodník ji pustí, ale musí se do večera vrátit - ona neposlechne, vodník zabije jejich dítě /dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy/.

„Lilie“ - o mrtvé dívce, která nechtěla být pohřbena na hřbitově, aby tam nemusela poslouchat nářek sirotků a vdov, chtěla mít hrob v lese pod stromem, na jejím hrobě vyrostl vřes a pak krásná lilie, jel kolem pán a nechal si lilii přesadit na svou zahradu, musel ji chránit před sluncem, stala se z ní panna, která mu porodila dítě, nakonec po ní zbude jenom zvadlá lilie, neboť jí pánova matka (v nepřítomnosti pána) neuchránila před sluncem a schválně ji zničila.

„Vrba“ - matka je v noci jako mrtvá, její duše je v noci ve vrbě, její muž tu vrbu skácí, matka zemře, dítě si z ní dělá píšťalky - když na ně hraje - slyší rozprávět jeho matku.

„Svatební košile“ - dívka se rouhá. chce zpátky vrátit svého milého mrtvého nebo živého, přijde umrlec, říká, že je její milý a vede ji na hřbitov, ona to na poslední chvíli zjistí a zachrání se, modlí se k panně Marii a koná pokání, zakokrhá kohout - ráno vidí na hřbitově své košile - roztrhané - tak mohla dopadnout i ona.

„Zlatý kolovrat“ - matka má dvě dcery - jednu vlastní a nevlastní. Kolem jejich domu jede pán, zamiluje se do nevlastní dcery - chce si ji vzít, macecha ji rozseká na kusy a přistrčí mu svou vlastní dceru - nakonec nechá pán rozsekat matku a vlastní dceru - oživí svou nevěstu a vezmou se.

„Holoubek“ - balada o vdově, která se hned po smrti svého manžela znovu vdala, po letech cítila vinu, holoubek - smutně zpíval na manželově hrobě - nemohla to vydržet - spáchala sebevraždu - místo hrobu - těžký kámen na ni leží.

„Záhořovo lože“- jediná báseň, která se odlišuje svým závěrem (nikdo není potrestán, báseň vznikla podle pověsti, je v ní obraz hrozného posmrtného života /trestu/ ale také pokání a odpuštění, proti sobě stojí poutník a záhoř, symbol křesťanské víry napraví zlo, líčení přírody symbolizuje život záhoře. Záhoř je zlý člověk, který bezdůvodně zabíjí lidi.

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.003 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz