Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Jakub Deml ( 1878 - 1961 )

Jakub Deml ( 1878 - 1961 )

Básník, prozaik a překladatel, katolický kněz Jakub Deml se narodil v Tasově a vystudoval bohosloví; byl v trvalých sporech s konzistoří, překládán z místa na místo a roku 1913 předčasně penzionován. Už v mládí byl okouzlen poezií O. Březiny, s nímž se později seznámil a s nímž si dopisoval, a výtvarným dílem sochaře Františka Bílka.Esejem Slovo k Otčenáši Františka Bílka“ vstupuje J. Deml roku 1904 do literatury. V roce 1912 vydává prózu „Hrad smrti“, po níž následuje v roce 1913 kniha básní v próze Moji přátelé“, náležící k nejlepším Demlovým pracím. Po další knize lyrických próz Tanec smrti“ (1914) vydává báseň v próze Miriam“ (1916) a od roku 1917 začíná publikovat sborníky Šlépěje“ (do roku 1941 celkem 26 svazků). Řada Demlových knih má charakter memoárů, například Mohyla“ (1926), stejně tak další prózy, například Zapomenuté světlo“ (1934), vážící se k básníkovu rodnému Tasovu. V mnoha svých knihách vyslovil Deml jednostranně příkré názory, jimiž si často i z blízkých přátel dělal nepřátele. V období před listopadem 1989 vycházely jeho knihy jen zřídka a režim se záměrně snažil tohoto představitele moderní české literatury umlčet.

„Moji přátelé“ – Soubor básní v próze, který je nejpopulárnější a nejčastěji vydávanou Demlovou sbírkou, rostl řadu let. Básník oslovuje nejrůznější květiny a vede s nimi dialog, který směřuje k poznání podstaty a smyslu krásy. Řečí symbolů a překvapivých asociací uvažuje i o smyslu života, o mystériu smrti, promítá do těchto rozhovorů svou osobní úzkost, trápení a utrpení („A budu-li jako ty květinou, všechno se rázem změní, a mnohé věci pominou, snad také utrpení“ – Tulipán). Nejde tedy o běžnou dojmovou přírodní lyriku, ale o složitou osobní zpověď , v níž ve výběru zástupných symbolů rostlin zřetelně vystupují skromné květy jeho rodné tasovské krajiny na Českomoravské vysočině (lilie bílá, blatouch, maceška, jitrocel, pomněnka). V každé květině je ukryto nějaké tajemství, každý kvítek vyjevuje člověku určité poučení, přináší mu potěšení, ale i výstrahu, a je zasutým zdrojem jeho myšlenek a citů. V souladu s Demlovým náboženským přesvědčením silně v knize rezonují city pokory, něhy a lásky, s nimiž se obrací ke „svým přátelům“. Odhalení podstaty vlastní existence, o což básník rovněž usiluje, prozrazuje vizionářský charakter jeho poezie, blízký duchu Březinovu. Demlovo vizionářství, které je projevem mimořádné imaginace a volného řazení asociací, předjímá podle slov Nezvalových snovost a podvědomí surrealistů.

„Miriam“ – Miriam je jakousi moderní parafrází starozákonního textu Písně písní, mnohokrát přebásněného do češtiny, církví interpretovaného jako oslovení nevěsty- Církve ženichem-Kristem. Tato báseň v próze byla prokazatelně inspirována autorovou láskou, která je tu však podobně jako Beatrice v Dantově Božské komedii proměněna v idealizovanou duchovní milenku a zmnohonásobena dalšími podobami ženství, představovaného básníkovou matkou nebo jeho předčasně zemřelou sestrou Matyldou. „Odtud vyplývá jistá stylizovanost, v níž jako by postava Miriam ztrácela životní plnost, ale zato se stává duchovním symbolem ženství, tajemně přeludným a neustále unikajícím, který má ztělesnit odvěkou neuchopitelnost a nezadržitelnost lásky samé.“ (V.Binar) Tu pak Miriam, oslovovaná jako sestra, nabývá rysů Matky Boží (v biblických textech občas, ale v koránu soustavně je Panna Maria jmenována jako Miriam), věčné orodovnice za všechny trpící a hříšníky před trůnem božím. Báseň v próze Miriam je rozšířenou apostrofou milované ženy, která neustále mění podobu, ale současně v básníkově nitru zažehuje nová díkuvzdání a nové filosofické reflexe. Některé věty textu plynou volně v souřadných spojeních rozvětvených souvětí, jiné svou úsečností stupňují celkové významové napětí. V podtextu Miriam je neustále přítomen motiv ženství, životodárný prvek básníkovy tvůrčí inspirace.

„Zapomenuté světlo“- Od veršovaných básní přes básně v próze přešel Jakub Deml k eseji a nadčasové umělecké publicistice, přičemž v pozdějších knihách hranice žánrů stále častěji narušuje ve snaze obsáhnout co nejautentičtěji celý svůj vnitřní život i obklopující ho svět. Ačkoli vydal desítky knih (zčásti u katolického nakladatele Josefa Floriana, ale převážně nákladem vlastním), sám prohlašoval, že píše stále jednu a tutéž knihu, zasazenou do rodného Tasova, okolní přírody a kulturního ovzduší, v němž se pohyboval. Odtud se v jeho díle mísí dvě základní linie: na jedné straně františkánská pokora, obepínající něžnou láskou svět živých tvorů, v nichž uctívá božského ducha po vzoru světce z Assisi. Na druhé straně je tu polemická, drsná, místy až vulgární a nespravedlivá útočnost proti všem, kdo podle Demla ohrožují a znásilňují boží spravedlnost. Těmito nepřáteli se Demlovi stanou občas i jeho včerejší přátelé – to posiluje samotářský způsob jeho života na venkově s velkou odpovědností přistupoval ke svému kněžskému povolání, nemohl vnitřně ztotožnit lásku božskou a tělesnou; po celý život ho vzrušovala žena, kterou duchovně stavěl na piedestal Madony, ale současně byl vtahován do hříchu „satanskou nástrahou“ jejího těla. Badatelé se tu snažili dopátrat senzačních odhalení, celkem zbytečně (většina konfliktů „pokory a hříchu“ se odehrávala v básníkově nitru); rozhodující ovšem bylo, jaké básnické hodnoty Deml z tohoto sváru vytěžil. V druhé fázi své literární dráhy se Deml stále více kloní k typu „drsné“ literatury na úkor měkké lyriky. Nejvýrazněji se to promítá v knize Zapomenuté světlo. Deml zde dochází k poznání, že člověk je ohrožen, protože se může ocitnout ve společenství, jež je pouze součtem vzájemně si odcizených jedinců, a ve své ironii vyjevuje, jak je člověk ničen v moderní společnosti (B.Fučík). Tím se Deml navzdory své víře dostává do pozice blízké existencionalismu: člověk je ztracen na Zemi, která je mrtvá, znamení smrti ho neodolatelně vtahuje do svého víru. Specifičností Zapomenutého světla je skutečnost, že existenciální úzkost je zde vyjádřena záznamem prostých a všedních událostí, které básník s plnou odpovědností bolestně prožívá. Opět rozpolcen mezi dobro a hřích, božský i satanský prvek lidské existence, hledá rozhřešení v božím slitování. Má zaopatřit selku Marii Zezulovou, která ho kdysi okouzlila jako žena. Přináší jí útěchu v jejím těžkém umírání a neustále reflektuje tolikrát prožitou a vždy znovu neočekávanou zkušenost smrti blízkého člověka. Kniha je hojně proložena citáty z latinských, německých, zčásti i francouzských textů, ostře kontrastujících s všedními, prostými záznamy jako: „Právě tu mou selku z nemocnice přivezli, že s ní přivezli i ty hrozny a meruňky a piškoty, které jsem jí předevčírem daroval. Hodiny její už jsou sečteny.“ Nebo: „Zezulku pochovali tuto sobotu. Umírala plné 4 hodiny. Byl jsem při tom. Pomáhal jsem jí umřít.“ Ačkoli je Zezulka ženou jiného, Deml ji přijal do své duše a cítí odpovědnost za její život a za její umírání. A současně hledá svou definici etiky v polemice s Masarykovým puritánstvím, neboť podle Demla „nemravné“ v umění je vyšším stupněm morálky než morálka zkaženého davu. Zapomenuté světlo je v podstatě básníkův deník, v němž se mísí časové i věčné, sváteční i všední, učené i prosté, trpké i sladké, tělesné i duchovní, spravedlivé i nespravedlivé, polemické i smířlivé, útočné i pokorné – ve svém souhrnu však hluboce lidské. Nejrozsáhlejším Demlovým dílem vůbec jsou deníkové Šlépěje (26 svazků). Tímto dílem vytvořil nový žánr v české literatuře. Šlépěje představují soubor próz, poezie, polemik, komentářů, rozhovorů, vzpomínek, příspěvků přátel, korespondence odeslané i přijaté, bez předem stanoveného kompozičního plánu. Jde o neregulovaný proud života, v němž pulsují právě tak vnitřní otřesy autorova nitra jako vnější nárazy doby.

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.002 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz