Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Carroll Lewis (1832-1898)

Lewis Carroll (1832-1898)

Anglický spisovatel, vlastním jménem Charles Lutwidge Dodgson, profesor matematiky v Oxfordu. Měl velmi rád děti, byl vynikajícím fotografem dětských portrétů. Alenčiny příběhy jsou jeho nejznámějším dílem, vyprávěl o Alence Liddellové, dcerce svého kolegy z univerzity. Psal též zábavné verše. Když vyšla v roce 1865 kniha „Alenka v kraji divů“  tiskem, kritika ji přijala velmi rozpačitě až odmítavě. Alenčina dobrodružství si však bez ohledu na mínění kritiky získala přízeň dětí, což svědčí o tom, že pro duši dětského čtenáře je od skutečnosti k fantazii jen malý krůček.

„Alenka v kraji divů“ – Malá Alenka leží na louce a kolem ní náhle přeběhne Bílý Králík – je divný, má vestu a v kapsičce hodinky. Alenka se za ním vydává, a v králičí noře padá do hluboké jámy. Dostává se do tajemné místnosti, na stolku leží lahvička s nápisem: VYPIJ MĚ! Když to Alenka provede, velmi se zmenší, ale později sní koláček, po němž zase vyroste do neuvěřitelné výšky. Tak se v příběhu ještě několikrát zmenšuje a zvětšuje. Alenka se setkává s podivnými zvířaty. S Myší pluje v jezeře z vlastních slz, promočená zvířata a ptáci se suší při zvláštním závodě – každý se rozběhl v kruhu kdy chtěl a všichni vyhráli. V Králíkově domě se Alence opět podaří vyrůst do velké výšky a pomocí koláčků se opět zmenšit. Králík neustále hledá rukavice a strachuje se, že přijde pozdě k Vévodkyni. V jejím domku je velký hluk – Vévodkyně v kuchyni kolébá dítě, které strašně křičí a kýchá. Kuchařka hází po Vévodkyni a dítěti hrnce a talíře. Právě doručili pozvání na kroket ke královně, a proto Vévodkyně žádá Alenku, aby dítě pochovala, než se oblékne. V Alenčině náručí se dítě mění v prasátko a odbíhá do lesa. Alenku pozoruje šklebící se kočka s mnoha zuby, jmenuje se Šklíba. Stále pomalu mizí a zase se objevuje. U domu pod stromem je prostřeno k svačině – za stolem sedí Zajíc Březňák, Plch a Švec. Vypravují Alence hloupý příběh o třech sestrách, které žily na dně sirupové studánky. Dvířky, vedoucími do stromu, přichází Alenka do nádherné zahrady, kde má královna kroketové hřiště. Zahradníci omylem zasadili bílé růže místo červených, proto je natírají barvou, aby Královna nic nepoznala. Královna přichází se svým doprovodem – Alenka poznává, že jsou vlastně všichni karty. Když se Královna na někoho hněvá, hned mu přikáže srazit hlavu. Také Alence mají srazit hlavu, ale ta si v duchu říká, že se jich nebojí, jsou to přece jenom karty. Společnost začíná hrát kroket – místo koulí slouží živí ježci, místo palic živí plaměňáci, předklonění vojáci představují branky. Hrát kroket s živým plameňákem a ježkem není jednoduché. Alenka se znovu setkává s Vévodkyní, která za každou pronesenou větou vysloví nějaké naučení pro Alenku. Při další hře královna stále někoho předává katovi, takže vojáci, kteří představovali branky, nestačí odvádět odsouzené. Královna seznámí Alenku s podivným tvorem Paželvem, který vypráví Alence o mořské škole, do které chodil. Vyprávění poslouchá také další podivné zvíře Noh. Náhle je slyšet volání, že začíná soud. Všichni běží do soudní síně. Je souzen Srdcový spodek za to, že ukradl královně vdolky. Král je soudcem, porotci jsou malí ptáčci a drobná zvířata. Důležitý je Bílý Králík, který předvolává svědky. Svědčí švec, Vévodkynina kuchařka a nakonec Králík předvolává Alenku. Alenka pojídá koláčky, po nichž opět roste do původní velikosti. Dává Králi a Královně znát, že jejich soud je nesmyslný, už se jich vůbec nebojí, i když královna stále křičí, aby jí srazili hlavu. Všechny karty se vznesou do vzduchu a snášejí se na Alenku, která se probouzí ze spánku na louce.

„Za zrcadlem, a s čím se tam Alenka setkala“ – Alenka si hrála s černým kotětem své kočky Micky, zatímco bílé kotě Micka olizuje. Alenka před chvílí hrála se sestrou šachy a šachové figurky jsou vidět i ve velkém zrcadle nad krbem. Alenka přemýšlí, jaké je to asi za zrcadlem – je tam stejný pokoj jako u nich doma, ale slova na knihách jdou opačným směrem a všechno, co je napravo je za zrcadlem nalevo. Alence se náhle podařilo projít zrcadlem a uviděla šachové figurky, jak se procházejí v párech – Bílý Král s Bílou Královnu, Černý Král s Černou Královnou, dvě Věže i další figurky. Na stole ležela kniha s podivnými verši, které se daly přečíst až tehdy, když Alenka nastavila knihu proti zrcadlu. Báseň se jmenovala Tlachapoud a Alenka jí vůbec nerozuměla. Vyšla z domu na zahradu, kde hovořila s mluvícími květinami a sešla se zde s Černou Královnou. Vystoupily spolu na vršek a Alenka viděla, že celá krajina je potůčky a živými ploty rozdělena na čtverce jako velká šachovnice. Od královny se Alenka dovídá, že projde-li správně přes všechna políčka až na osmé, stane se také královnou. Po přeskočení prvního potůčku se dostává do vlaku, v němž cestují podivná zvířata a hmyz. Vlak je zavezl na čtvrté políčko do lesa. Tam Alenka uviděla směrovku s nápisem Tydliták a Tydlitek. Byli to dva bratři dvojčata. Recitují Alence dlouhou báseň o Mroži a Tesaři, kteří vylákali z moře ústřice, aby je mohli sníst. Pak se bratři nepohodli kvůli rozbité řehtačce a vyzvali se vzájemně na souboj. Naštěstí začíná bouřka a v dešti se bratrům bojovat nechce. Alenka se setkává s Bílou Královnou. Je velice rozcuchaná a neupravená. Protože za zrcadlem se děje všechno obráceně, královna naříká, že jí krvácí prst, do něhož se píchne teprve za chvíli, až si bude spínat špendlíkem šálu. Královna se náhle proměňuje v Ovci, která plete něco na mnoha jehlicích. Pak v malém krámku prodává Ovce Alence vejce, které roste do lidské podoby až je z něho podivný tvor Valihrach. Valihrach se usmívá tak široce, že se mu málem koutky úst spojí za ušima. Je velice chytrý – dokáže Alence vysvětlit smysl básně Tlachapoud, s níž si nevěděla rady. Jsou v ní „kufříková slova“, která mají v sobě zahrnuty dva významy – například jezeleni = zvířata podobná jelenu a zároveň jezevci, selva = trochu sele, trochu želva, syštět = zároveň syčet a svištět atd. Cestou od Valihracha potkává Alenka Bílého Krále a společně sledují souboj Lva s Jednorožcem o královskou korunu, o němž Krále informují kurýři Švejda a Zejda. Nikdo nevítězí, ale oba bojovníci se chlubí, jak toho druhého prohnali. Na dalším políčku se Alenka setkává s Bílým a Černým Jezdcem. Oba chtějí Alenku zaujmout, ale neustále padají z koně na hlavu. Bojují spolu o Alenku, vyhrává Bílý Jezdec a doprovází ji k poslednímu potůčku. Alenka ho přeskočí, má na hlavě královskou korunu a stává se královnou. Oslavuje s oběma Královnami, všichni provolávají slávu, na hostině dochází k velkému zmatku. Alenka se zlobí na Černou Královnu, která podle ní má zmatek na starosti, třese s ní a … probouzí se s černým kotětem ne klíně.

Do příběhu zahrnul autor mnoho anglických dětských říkadel a slovních hříček. Pro překladatele je náročné tlumočit je co možno nejpřesněji. Alenčin příběh za zrcadlem mnozí vysvětlují tak, že autor i Alenka byli leváci, což bylo dříve pokládáno za jakousi tělesnou vadu. V zrcadle je všechno obráceně – levá ruka se jeví jako pravá – tím chtěl autor Alenku potěšit.

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.004 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz