Woody Allen-:) (1935)
Vlastním
jménem Allen Stewart Konigsberg) je tělem i duší Newyorčan. V New Yorku se 1.
prosince 1935 narodil, zde vyrůstal i se pokoušel studovat (byl vyloučen jak z
Newyorské univerzity, tak z newyorské City College), zde se roku 1964 započala
jeho velice úspěšná filmová kariéra. Allen má na svém kontě jedenáct autorských
filmů (scénář, režie, hlavní role), tři divadelní hry na Broadwayi, řadu
divadelních rolí a televizních vystoupení a tři svírky humoristických povídek „Vyrovnat
si účty“ (Getting Even, 1971), „Bez peříček“ (Without
Feathers, 1975) a „Vedlejší příznaky“ (Side Effect, 1980). A to
vše v New Yorku a především o New Yorku. V životě lituje Allen jedině toho, že
není někým jiným.
Woody Allen - Vedlejší příznaky
1.
Metterlingovy seznamy
2.
Mafie zblízka
3.
Moje filosofie
4.
Ano, ale dokáže to
parní stroj?
5.
Smrt klepe na dveře
6.
Korespondence
Gossage-Vardebedian
7.
Vzpomínky na dvacátá
léta
8.
Velký šéf
9.
Zamyšlení nad
parapsychickými jevy
10.
Ach, ta prokletá doba
11.
Paměti lupiče
12.
Nejpovrchnější člověk
1.
Metterlingovy
seznamy
Příběh
popisuje Sebrané seznamy prádla Hanse Metterlinga se zasvěceným komentářem
metterligovského badatele Gunthera Eisenbuda. První seznam slouží jako dokonalý
úvod k dílu rozervaného génia, známého mezi současníky jako „Pražský pošuk“.
Metterlingovský odpor k naškrobeným věcem je typický pro jeho dobu. Jeho bytná
sdělovala jeho přátelům, že se zavírá ve svém pokoji a pláče, že mu naškrobili
spodky. Druhý seznam obsahuje záhadu, protože obsahuje sedm párů černých
ponožek, přestože bylo známo, že Metterling hluboce miloval modrou barvu.
Zmínka o jakékoli jiné barvě jej přiváděla k zuřivosti. Podle Anny Freudové
jsou černé ponožky důsledkem jeho zármutku nad Bayreutským incidentem. V třetím
seznamu se poprvé objevuje ložní prádlo, pro které měl slabost, zvláště pro
polštáře, které si se sestrou nasazovali na hlavu a hráli si na duchy, než
spadl jednoho dne do kamenolomu. V dokončení plánované sbírky „Kam kráčíš,
kreténe?“ zabránil krátký milostný románek s Lou Andreas-Saloménovou. Poté vyžadoval
čisté prádlo každý den. Pátý seznam je velkou záhadou pro badatele z důvodu, že
zde zcela chybějí ponožky, dokonce o tomto problému napsal Thomas Mann hru
Mojžíšovy ponožky, která mu však nešťastnou náhodou spadla do kanálu. Někdo
vynechání ponožek v seznamu považoval za příznak počínajícího šílenství.
Metterlingova osobnost se začala viditelně rozpadat již před rokem 1894, což se
dá usoudit ze šestého seznamu, ve kterém se vyskytuje pět párů spodků a jedna
ponožka.
2.
Mafie zblízka
Tento
příběh popisuje organizovaný zločin v Americe a obsahuje rozpočet mafie Cosa
nostra. Oznamuje, že chapadla zločinné velmoci zasahují až do politiky, dokonce
až do Bílého domu, kde měli přenocovat dva šéfové gangu, a prezident musel
přespat na pohovce. Příběh popisuje historii organizovaného zločinu a
organizaci Cosa nostry. Obsahuje i rady jak nejlépe bojovat s organizovaným
zločinem. Popisuje i jak lze usvědčit šéfy gangů v New Yorku odposlechem
telefonu. Přesto, že se ani jeden z šéfů gangu nedomluvil s tím druhým vlivem
špatného spojení byli usvědčeni a odpykali si patnáct let za nezákonně obsazený
tón.
3.
Moje filosofie
Příběh
popisuje jak se díky nešťastné náhodě v podobě upadnutí lžičky s rýžovým
nákypem, které autorovi přerazila na noze několik drobných kůstek věnoval v
době rekonvalescence dílům velkých myslitelů evropské civilizace. Procházel
knihy Kierkegaarda, Sartra, poté přešel
ke Spinozovi, Humeovi, Kafkovi a Camusovi. Obdivoval jak tito autoři
atakovali morálku, umění, etiku, život a smrt. Autor zde také rozebírá myšlenky
slavných filosofů a myslitelů.
4.
Ano, ale
dokáže to parní stroj?
Příběh
popisuje život a díla hraběte ze Sandwiche. Hrabě ze Sandwiche se narodil v
rodině podkovář Jeho Veličenstva krále. Matka byla prostá paní v domácnosti
tzv. Hausfrau. V sedmi letech začíná navštěvovat školu, kde už projevuje zájem
o tenké plátky rostbífu a šunky a jeho analýza a průvodní jevy přesnídávek
vzbudí mezi profesory velký zájem. Poté na přání rodičů navštěvuje
Cambridgeskou univerzitu a studuje rétoriku a filosofii, je však nařčen a
později vyloučen za to, že krade bochníky chleba a provádí s nimi různé
experimenty. Vydává se do Skandinávie, kde se zabývá výzkumem sýrů. Později
žije na venkově a odpírá se často jídlo, aby měl produkty na své pokusy. Jeho první
dílo je plátek chleba, na něm znovu plátek chleba a navrchu plátek krocana.
Tento pokus však byl naprostým neúspěchem, stejně jako další dílo s dvěma
plátky krocana a chlebem uprostřed. Dílo se třemi plátky šunky se setkalo pouze
s malým ohlasem. Jeho vzrůstající věhlas mu získal objednávku od královny. A
právě při přípravě jídla pro královnu stvořil základ díla, které je známé
dodnes, tedy několika plátků salámu uzavřených z obou stran plátkem žitného
chleba. Později na oslavu svých pětašedesátých narozenin vynalézá hamburger a
osobně putuje po všech hlavních městech světa. V Německu mu Goethe radí aby
dával hamburgery v housce. Hrabě ze Sandwiche onemocněl vodnatelností kolena,
kterou neléčil včas a umřel ve spánku.
5.
Smrt klepe na
dveře
Příběh
popisuje, jak se do bytu Nata Ackermana v New Yorku oknem dostává pochmurná
zahalená postav, která se mu představuje jako smrt. Nat Ackerman této postavě
chvíli nevěří, ale později, když Smrt kontroluje adresu z lístečku a vše
souhlasí uvěří. Smrt popisuje cestu do bytu. Spadla z okapu a roztrhla si kápi.
Nat se ptá Smrti proč nešla dveřmi a ona mu odpovídá že chtěla dramatický
příchod. Smrt nutí Nata, aby s ní šel na onen svět. Nat prosí Smrt, jestli by mu nedala ještě jeden den navíc. Smrt
odmítá a tak jí Nat zkusí nabídnout karetní hru. Když vyhraje on, má nárok na
jeden den navíc, když prohraje, odejde s ní. Smrt po dlouhém váhání na tuto
nabídku přistoupí. Hrají a v průběhu žolíků navrhuje hrát o drobné peníze, i na
to Smrt přistoupí. Nat vyhraje a smrt prohraje peníze, které měla na dopravu
Nata na onen svět. Smrt popisuje, jak má Nat umřít. Nat ale říká, že regulérně
vyhrál den navíc a že má Smrt přijít zítra. Smrt přemýšlí, kde stráví noc a jak
splatí osmadvacet dolarů, které v kartách prohrála. Nakonec prosí Nata, jestli
s ní bude hrát aby to dostala zpátky. Nat souhlasí pod podmínkou, že budou hrát
následující den o dvounásobek. Smrt odchází po schodech a Nat ji varuje, že je
na nich uvolněný koberec. Krátce poté je slyšet strašnou ránu. Nat povzdechne a
zavolá svému příteli, kterému sděluje, že jej navštívila smrt, hráli spolu
žolíky a že je to pěkné nemehlo.
6.
Korespondence
Gossage-Vardebedian
Je
to příběh, ve kterém si dva muži Gossage a Vardebedian posílají dopisy, ve
kterých hrají šachovou partii rozebírají jednotlivé tahy. V jednom z dopisů
informuje Gossage protihráče o ztraceném dopise, který nedošel z důvodu, že na
něj zapomněl napsat jméno, adresu a dokonce i nalepit známku. Žádá Vardebediana
o změnu pozice figurky ze ztraceného dopisu a posílá další tah, že jezdec bere
královnu. Vardebedian však v následujícím dopise odpovídá, že netuší, čím mu
soupeř dámu bere, protože jezdce již dávno předtím ztratil. Navrhuje tah,
kterým bere Gossagovi dámu a dává mu šach. V dalším dopise se však Gossage diví
jak mu může soupeř vzít dámu z pole, na kterém již jedenáct dní nestojí.
Protože soupeř táhl dvakrát za v důsledku ztraceného dopisu navrhuje i pro sebe
dva tahy a přikládá diagram jak šachovnice vypadá. Tento příběh ještě pokračuje
dalšími dopisy, ze kterých je zřejmé, že oba hráli už dlouho úplně jinou hru.
Poté Vardebedian zve Gossage ke hře Tvoření slov a dopisování pokračuje.
7.
Vzpomínky na
dvacátá léta
Popisuje
setkání v Chicagu s Ernestem Hemingwayem, který právě dokončil dvě povídky o
profesionálním boxu. Autor si dobíral Hemingwaye kvůli připravovanému románu,
pak si navlékli boxerské rukavice a Hemingway mu přerazil nos. Další den autor
odplul do Itálie. Poté navštívil společně s Gertrudou Steinovou Picassův
ateliér v Arles. Později se v Keni setkali znovu s Hemingwayem. Autor si jej
znovu dobíral tentokrát kvůli novému plnovousu. Hodně se spolu nasmáli, pili
koňak, navlékli si boxerské rukavice a Hemingway mu znovu přerazil nos. Poté se
autora zeptala Alice Toklasová jestli miluje Gertrudu Steinovou, on jí
odpověděl, že ano, ale nikdy by to mezi nimi neklapalo, protože je na něj moc
chytrá a Alice Toklasová souhlasila. Pak si navlékli boxerské rukavice a
Gertruda Steinová autorovi přerazila nos.
8.
Velký šéf
Příběh
popisuje případ detektiva Kaisera, kterého navštívila žena, vydávající se za
Heather Butkissovou. Chtěla po něm, aby jí našel Boha. Detektiv jí odpovídá, že
není na správné adrese. Žena mu přiznává, že se ve skutečnosti jmenuje Claire
Rosenzweigová a má odevzdat referát O západním náboženství. Detektiv nakonec
ženě slibuje, že bude pátrat po existenci Boha. Nejprve navštíví rabína Itzhaka
Wisemana, který mu dlužil protislužbu. Poté jel za mužem jménem Chicago Phil do
Dannyho kulečníkové herny. S těmito muži probírá možnou existenci Boha. Poté mu
zavolají, že našli někoho, kdo odpovídá jeho popisu Boha a aby se na něj přišel
podívat. Na místě našel dalšího muže, který věděl něco o existenci Boha. Zeptal
se jestli náhodou nezná Claire Rosenzweigovou a dozvěděl se zajímavé informace.
Navštívil Claire, ve skutečnosti ovšem Ellen Shepherdovou a obvinil jí ze smrti
několika lidí včetně Boha. Ona se pokusila Kaisera zastřelit, ale ten byl
rychlejší. Kaiser jí ještě stačil sdělit svou myšlenku o existenci a poté
zemřela.
9.
Zamyšlení nad
parapsychickými jevy
Tento
příběh popisuje několik parapsychických jevů. Všechny otázky o parapsychických
jevech jsou zodpovězeny v knize „Baf!“ doktora Osgooda Mulforda Twelga, známého
parapsychologa a profesora ektoplazmy na Columbijské univerzitě. Twelge uspořádal
pozoruhodnou historii parapsychických jevů od přenosu myšlenek až k zážitku
dvou bratrů bydlících na protilehlých místech zeměkoule, z nichž jeden se
vykoupal a druhý se probudil čistý. První příběh Zjevení ukazuje, jak se pan
Dubbs v noci probudil a spatřil svého zemřelého bratra Amose. Dokonce s ním i
komunikoval. Poté se duch vrátil načež paní Dubbsová vzlétla ze židle a
přistála v omáčce. Zjevení jsou často spojována s lidmi, kteří zemřeli
nepřirozenou smrtí. Například Amos Dubbs zemřel tak, když ho jeden farmář
omylem zasel mezi tuříny. Druhý příběh Bludění duší popisuje jak pana Alberta
Sykese opouští duše, vydává se na výlety a po nějaké době se vrací zpět do jeho
těla. Třetí příběh Předtuchy popisuje sen Fentona Allentucka, kterému se zdálo,
jak hraje karty s talířem pažitky, náhle se sen změnil a spatřil v něm svého
dědečka jak se na něj řítí náklaďák, když tančil valčík s krejčovskou pannou.
Pokoušel se dědečka varovat, ale když otevřel ústa, zazněla zvonkohra a auto
dědečka přejelo. Když se celý zpocený probudil, běžel varovat dědečka, ten mu
řekl, že se s pannou nechystá tančit a proto se uklidnil. Později se však
dozvěděl, že jeho dědeček uklouzl na obloženém chlebíčku a spadl ze staršího
newyorského mrakodrapu. Ve čtvrtém příběhu s názvem Trans líčí Hugh Swiggles
zážitek ze seance, při kterém madame Reynaudová vyvolávala ducha manžela paní
Marpleové. V pátém příběhu Jasnovidectví popisuje případ Achilla Londose, který
dokázal po soustředění vyrazit svému otci falešný chrup. Londos také našel pomocí
svých zvláštních schopností muže, který byl nezvěstný a nakonec když byl v roce
1964 povolán, aby pomohl policii v pátrání po zločinci, který zanechával na
oběti pečenou tresku, si přičichl ke kapesníku a dovedl policii přímo k
pachateli.
10. Ach, ta prokletá doba
Je
to příběh, ve kterém se muž jménem Willard Pogrebin přiznává, že vystřelil na
prezidenta Spojených států. Naštěstí pro všechny mu v tom nějaký člověk z davu
zabránil, tak že se kulka odrazila od štítku McDonaldova občerstvení a skončila
na pultu Himmelsteinova uzenářství. Po krátké potyčce byl přemožen agenty FBI a
dopraven na pozorování do psychiatrické léčebny. Tento muž byl ze zdravotních
důvodů propuštěn z armády, když na něm byly prováděny vědecké experimenty bez
jeho vědomí. Kumulativní účinky drogy LSD těžce postihly jeho vnímání, přestal
dokonce rozlišovat bratra Morrise a uvařené vejce. Pomohla mu elektrošoková
terapie. Po propuštění se ocitl sám a bez prostředků. Stopoval auta a díky tomu
se seznámil se dvěma mladíky. Ti jej odvezli na opuštěný ranč, kde ho násilím
krmili organickými jídly a snažili se vtisknout muří nohu na čelo svářecí
elektrodou. Poté se stal svědkem černé mše, kde si mladí ministranti
prozpěvovali „Hare Krišna“. Byl také donucen požívat peyotl, kokain a bílou hmotu
z vařených kaktusů. Později byl v Beverly Hills zatčen za to, že se chtěl
oženit s ústřicí. Později začal halucinovat a jednou viděl Frankensteina, jak
se prochází parkem s hamburgerem na lyžích. Dobrovolně se přihlásil do
léčebného programu PET - Perlemutterova egoterapie. Později byl odvezen do
příjemných lázní na venkově (kolem ostnatý drát a dobrmani). Tam jim zakladatel
programu pan Perlemutter předčítal úryvky z Mein Kampfu. Někteří pacienti se
snažili odejít, ale plot byl pod elektrickým proudem. Později se usadil v San
Franciscu a donášel agentům FBI. Několik měsíců prodával drobné informace o
zkouškách CIA na odolnost obyvatel New Yorku tím, že nasypou do městské vodárny
kyanid. Jednoho dne když vyšel na ulici jej přepadli ve tmě dva muži, píchli mu
nějakou injekci a odvezli jej v kufru auta. Zavřeli jej do temné komůrky a
nutili jej, aby udělal vše co po něm chtějí. On nakonec souhlasil. Později jej
odvedli do místnosti, kde byl prezident Ford, který jej požádal aby s ním
jezdil po Spojených státech a sem tam na něj vystřelil, a dával při tom pozor,
aby minul, aby mu to dalo příležitost zachovat se statečně. Ve svém stavu muž
souhlasil se vším. O dva dny později došlo k incidentu u uzenářství.
11. Paměti lupiče
Je
to příběh, ve kterém se lupič přiznává, že kradl. Vysvětloval, že vyrůstal v
rodině, která ho špatně vychovávala. Jeho otec byl profesionálním bankovním
lupičem, který se před policajty schovával v převleku, takže jej syn normálně
viděl až ve dvaadvaceti letech. Také jeho matka se vydala na dráhu zločinu. Měl
sestru a dva bratry. Sestra Jenny se provdala pro peníze, bratr Vic
spolupracoval s bandou padělatelů. Nejmladší bratr Charlie měl nelegální
sázkovou kancelář a později byl překupníkem a lichvářem. První věc, kterou
tento lupič ukradl byl bochník chleba tak, že každý den vynesl krajíček žitného
chleba a po třech týdnech nasbíral celý bochník. Později se ho zmocnili výčitky
svědomí a snažil se chleba vrátit, ale byl přistižen, když se snažil přijít na
to, ke kterému bochníku krajíc patří. Za to byl odveden do elmirské polepšovny.
Odtud se pokusil pětkrát utéct. Dozvěděl se zde mnoho zajímavých věcí a hlavně
všechno o zločinu. Během příštích pár let se stal nejlepším lupičem. Vykonal
několik činů, které policie nikdy nevyřešila. Například jednou vlezl do vily,
kde spali manželé, vyhodil dynamitem do
vzduchu trezor. Přitom se vzbudil manžel, ale lupič jej ujistil, že peníze
půjdou na organizaci mladých skautů a on znovu spokojeně usnul. Chytře za sebou
zanechal otisky prstů tehdejšího prezidenta F.D.Roosvelta. Jindy ukradl ženě
diamantový náhrdelník a náušnice při třesení rukou. Použil k tomu vysavač.
Nakonec v sáčku našel i falešné zuby jednoho holandského velvyslance. Jednou se
vloupal do Britského muzea. Dobře věděl, že je na podlaze zabudován
elektronický systém, že sebemenší tlak na ní spustí alarm. Spustil se světlíkem
po provaze, ale když vytahoval nůž na sklo vletěl do místnosti vrabec, přistál
na podlaze a spustil alarm. Lupič dostal deset let. Nakonec vypráví rady jak
ochránit dům před lupiči.
12. Nejpovrchnější člověk
Je
to příběh, který vypráví pan Koppelman svým přátelům, když probírali povrchní
lidi ve svém okolí při posezení v obchodě s delikatesami. Tento příběh začíná
tím, že se parta přátel již několik let týden co týden schází při hraní pokeru.
Jednoho dne se kamarádům zdá jeden z nich Meyer Iskowitz, nevypadá dobře. Ten
však na to jen mávne rukou. Vypadá stále hůře a proto nebylo později
překvapením, že skončil v nemocnici s rakovinou lymfatických uzlin. Jeden z kamarádů
Lenny Mendel váhá zda by měl navštívit Meyera Iskowitze v nemocnici. Jestli ho
náhodou nenakazí rakovinou dotekem nebo kýchnutím a podobně a vždyť jej ani
pořádně nezná, jednou týdně se scházeli jen kvůli kartám. Stále čekal na zprávu
o Meyerově smrti aby za ním nemusel jít, ale ta pořád nepřicházela. Ostatní ho
přesvědčují, aby tam zašel, on jim odpovídá že zítra se tam určitě staví, ale
vždy návštěvu znovu odloží. Nakonec jej trápí svědomí, co kdyby Meyer umřel a
on jej nestačil navštívit a nešlo by to napravit. Proto se jednoho dne těsně
před návštěvní dobou vydává do nemocnice, aby zde nemusel být moc dlouho.
Prohodili spolu pár vět a Lenny Mendel se už díval na hodiny, aby mohl odejít.
Návštěvní doba dávno uplynula ale stále pro něj nikdo nepřicházel. Najednou se
ve dveřích objevila ošetřovatelka slečna Hillová a Lenny se do ní okamžitě
zamiloval. Ona jen narovnala prostěradla špitla mu, aby už raději šel a odešla.
Mendel odcházel a doufal, že se s ní ještě setká. Jenže ten den ji už neviděl.
Doma přemýšlel co udělá. Další den přišel znovu navštívit Iskowitze, ale slečna
Hillová ten den nesloužila. Lenny se snažil co nejdříve odejít. Další den ji
potkal v blízkosti umírajícího Iskowitze, když odcházel zaslechl rozhovor
zaměřený na podrobnosti o soukromí slečny Hillové a dozvěděl se o chlapci, se
kterým chce chodit. Následující dny nosil umírajícímu hodnotné a dobře
promyšlené dárky, aby se před ní ukázal
v dobrém světle. Později slečna Hillová Lennymu Mendelovi poděkovala za to, že
se tak moc stará o umírajícího člověka. Zprávy o jeho dojemné péči se roznesly
a on byl mezi kamarády středem pozornosti. Těsně před tím, než Meyer Isokwitz
zemřel, řekl, že ho miluje a že jeho péče o něj byla nejdojemnějším zážitkem v
celém životě. Za čtrnáct dnů se slečna Hillová rozešla s chlapcem a začala
chodit s Lennym Mendelem. Měli milostný poměr, ale ten trval pouze rok a pak se
rozešli a šli svou cestou.
