Charlotta Brontëová (1816-1855)

Anglická spisovatelka a básnířka, nejznámější ze tří sester Brontëových. Ve svém nejznámějším románu „Jana Eyrová“ se zamýšlí nad postavením ženy ve společnosti. Hrdinka, kterou stíhá stálá nepřízeň osudu, jí svou pracovitostí a houževnatostí dokáže čelit a získat si lásku a štěstí.

„Sirotek lowoodský“ (Jana Eyrová  - 1.část) – Sirotek, devítiletá Jana Eyrová, žije v rodině strýce Reeda, který slíbil její matce než zemřela, že se o ni postará. Strýc slovo dodržel, ale také brzy umírá a Jana je vydána napospas zlé tetě a jejím třem dětem, které Janou opovrhují a týrají ji. Nejhorší je chlapec Jan, který malou sestřenici nejen uráží, ale i bije. Paní Reedová nikdy nevěří Janě, ale vždy svým dětem. Janu považuje za lhářku a jednou ji za trest nechá zavřít na noc v tmavém studeném pokoji. Služebné pomáhají paní Reedové, jedině služebná Bětuška má občas s Janou soucit. Jana se potmě v pokoji velice bojí, a když zoufale buší na dveře, aby jí pustili ven, paní Reedová ji potrestá další hodinou samoty v pokoji. To už děvče nevydrží, prožívá nervový otřes a upadne do bezvědomí. Když jí služebné najdou, povolá k ní paní Reedová ne lékaře, ale pouze lékárníka pana Lloyda. Je to naštěstí rozumný člověk, Jana k němu získá důvěru a na jeho otázky mu vypoví všechno o svém neradostném postavení v domě. Pan Lloyd jí slíbí, že promluví s její tetou, aby ji poslala do školy. Když se Jana uzdraví, nesmí se stýkat s ostatními dětmi, nesmí chodit do jídelny k jídlu a dokonce i Štědrý večer tráví sama ve svém pokoji. Většinu času tráví četbou. Jednou navštíví její tetu pan Blocklehurst, který je správcem dobročinné školy pro dívky v Lowoodu. Teta nu o Janě neřekne ni dobrého, jen ho žádá, aby ne ni ve škole byli hodně přísní a aby dali pozor na její nejhorší vlastnost – lhaní. Po jeho odchodu se v Janě všechno vzbouří a řekne paní Reedové do očí, že ji nemá ráda, až bude dospělá nikdy ji nepřijede navštívit a už ji nikdy neosloví této. V den odjezdu do školy musela Jana brzy vstávat a v doprovodu služebné Bětušky šla k dostavníku. Cestovala celý den sama, i kočí se divil, že ji na tak dlouhé cestě nikdo nedoprovází. Ve škole je špatné jídlo, žákyně chodí oblečené v nevzhledných šatech a botách, často trpí zimou. Jedině představená školy, slečna Templová, dokáže děti před panem Blocklehurstem zastat a nedovolí, aby jedly špatné a připálené jídlo. Jana poznává ve škole Helenu Burnesovou, o něco starší, velmi nadanou dívku. Když navštíví školu pan Blocklehurst, pozná Janu a donutí ji, aby se postavila před všemi žákyněmi na židli a prohlásí o ni, že je lhářka, která velmi trápila svou dobrodějku paní Reedovou. Jana je zahanbena a ponížena, ale přichází k ní Helena Burnesová, která ji dokáže utěšit a povzbudit. Od té doby se spolu dívky přátelí. Jana je brzy jednou z nejlepších žákyň školy. Na jaře propuká ve škole epidemie tyfu, některé dívky odjíždějí domů, jiné nemocné zůstávají a mnoho jich na zákeřnou chorobu umírá. Jana naštěstí není nemocná. Je však nemocná Helena, která nemá tyfus, ale umírá na souchotiny. I když k ní nikdo nesmí, podaří se Janě ji navštívit a být s ní v posledních okamžicích. Jana strávila ve škole osm let. Za tu dobu ji paní Reedová ani jednou nenapsala, nepřišla ji navštívit, ani ji nepozvala na návštěvu. Po šesti letech studia Jana vykonala zkoušky a stala se ve škole učitelkou. Žije klidným životem, který ji však svou jednotvárností ubíjí. Rozhodne se odejít. Dává do novin inzerát, že přijme místo v rodině jako vychovatelka mladších dětí. Na inzerát jí přichází jediná odpověď – píše jí jistá paní Fairfaxová, a přijímá ji jako vychovatelku desetileté dívky. Před odjezdem na nové místo Janu navštíví Bětuška, která se provdala, a přináší Janě novinky o Reedových, kteří nežijí příliš šťastně. Sděluje Janě, že se na ni vyptával člověk, který říkal, že je jejím strýcem z otcovy strany. Litoval, že se s ní nemohl setkat, protože natrvalo odjíždí na Madeiru. Jana toto sdělení nepovažuje za příliš důležité a odjíždí do svého nového působiště.