Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Šrámek Fráňa (1877-1952)

Fráňa Šrámek (1877-1952)

Básník, dramatik a prozaik. Narodil se v Sobotce (otec berní úředník), stěhování do Zbiroha a Písku (škola - gymnázium) - právnická fakulta v Praze. Jednoroční dobrovolník v Českých Budějovicích. Pro jeho antimilitaristické smýšlení mu byl volný pobyt prodloužen. Studia nedokončil - věnuje se literární dráze. Zapojil se do anarchistického hnutí, 1905 vězeň (účast na studentských demonstracích)- vojenské cvičení - uvězněn za antimilitaristickou báseň "Píšou mi psaní".

První světovou válku prožil na ruské frontě, vrací se nemocný, znovu odchází na italskou a rumunskou frontu. Po válce spolupracuje s S.K.Neumannem, později v okruhu Karla Čapka. Veřejně se však příliš neangažuje. Na protest proti okupaci opouští svůj pražský byt. V roce 1946 se stává národním umělcem, v roce 1952 umírá v Praze.

Od začátku se v jeho básních ozývá kladný životní postoj, přilnutí k mládí, volnosti, milostnému štěstí. Je opojen životem - vitalismus. Píše jak poezii, tak prózu i divadelní hry.

Poezie:

„Života bído, přec tě mám rád“ (1905) - Motivy citového zklamání, erotického zklamání - vliv symbolismu. Scenérie snových nočních krajin, ztracených pustých míst. Vnitřní vzpoura; volí písňovou formu, opakování, citáty, zkratkovité spojování slov, citově zabarvené verše, ironie, sociální protest - téma sociální bídy.

„Modrý a rudý“ - Sbírka antimilitaristické poezie z anarchistického Šrámkova období. Její první vydání vyšlo po cenzurním zásahu jako poslanecká interpelace v roce 1906. Definitivní verze "veršů o vojáčcích", jak je sbírka v podtitulu nazvána, do níž básník zařadil několik proslulých reflexivních protiválečných básní, které jsou ozdobou české poezie, vyšla o pět let později. Část básní včetně úvodní Píšou mi psaní“, tvoří verše, které, jak básník prohlašuje, "vznikly na okraji určité životní příhody" (Například Poslušně prosím šavličko“, „V garnizónním vězení“, „Tři vojáky, tři bodáky“), a jsou tedy jakýmsi lyrickým deníkem autorova vojančení. V druhé skupině básní je stylizován kolektivní pocit mladé generace odmítající vojnu a válku: "nehrajem si na vojáky, střílet nebudem" (Přiletěli adjutanti“). Satirické verše se v havlíčkovském duchu vysmívají rakouské militérce za to, jak ničí lidskou důstojnost a zbavuje člověka možnosti svobodného myšlení (My to vždycky vyhrávali“, „Vštěp si každý do palice“ a jiné). Závěrečný oddíl tvoří básně, které v klidnějším a melancholičtějším tónu pozdější Šrámkovy poezie jedinečným způsobem vyjádřili nesmyslnost válek. Monolog matky, které válka odvádí její syny (Šest já synů porodila“), vzpomínka na padlé, kteří by chtěli vstát a vrátit se domů (1866) a výčitka umírajícího dobytčete ("však koní šetřte, prosím tisíckrát, / to dobytče se strašně umí ptát, / proč nesmí žíti víc…" - Raport“ ) jsou tím nejpůsobivějším vyslovením toho, že největší hodnotou je básníkovi život. Humanistický charakter sbírky je vyjádřen průzračnými obrazy, převážně jednoduchou písňovou formou (většina básní se opravdu zpívala) a jednoznačnou symbolikou.

„Splav“ (1916) - Básníkovo opojení životem, přírodou - vitalismus. Oslavuje především milostný vztah, vášeň, smutek, smyslové opojení. Scenérii tvoří louky, lesy, břehy řek, slunce, vlahé večery. Upomínají na dávnou minulost, kdy život nebyl narušen civilizací. Soustředil se na vnitřní prožitek - v pozadí vidí napětí mezi snem a skutečností - melancholie.

„Rány růže“ (1945) - Moudrá životní vyrovnanost, jistota domova, sepětí se životem lidu - napsáno pod vlivem okupace.

Próza:

Zpočátku psal povídky. Hrdinové povídek jsou vesměs společenští vyděděnci, lidé výluční nebo sociálně nezakotvení, dostávají se do konfliktu se společností.

Romány:

„Stříbrný vítr“ - Příběh citového a smyslového probuzení chlapce - studenta Jana Ratkina, objevujícího tajemství, krásu i bolest života. Tento mladý hrdina se střetává s nepřátelským světem, lží, morálkou, nepochopením (otec, smrt milovaného strýce, škola, tvrdé erotické zkušenosti a podobně ). Z bolestných zkušeností a proher si odnáší příslib i radostné poselství "Stříbrného větru", příslib krásy, štěstí i odvahy zápasit o ně. Je to typický impresionistický román. Souvislá dějová linie je nahrazena volným řazením drobných epizod z Ratkinova života - vnitřní citový život, dojmy, představy.

„Tělo“ - Líčí život dvou předměstských dívek, jedné krasavice, která se dostane do vyšší společnosti, druhé proletářky, která uvízne v bídě periferie. Obě se setkávají v osamění, když jim válka bere muže (první světová válka). Román sám je příběhem holičovy dcery Máni, dítěte z předměstí, jednoho z tisíců; zvídavé i plaché, prosté i úskočné, lehkomyslné i hravé dívky, která dozrává v ženu.

Další díla:

Básně - Nové básně“, „Ještě zní“.

Povídky - Prvních jedenadvacet“, „Žasnoucí voják“, „Bouřky a duhy“.

Lyrická dramata - „Červen“, „Hagenbek“, „Zvony“, „Měsíc nad řekou“, „Plačící satyr“, „Ostrov velké lásky“.

Romány - Křižovatky“, „Past“.

„Léto“ - Lyrické drama o třech dějstvích, nejúspěšnější Šrámkova hra, je impresionistickou oslavou lásky, mládí, přírody a životní spontaneity. Spisovatelka Valča Peroutová tráví prázdniny se svým mužem redaktorem v jeho rodném kraji. Usedlý ironik Tomáš Perout nemá příliš porozumění pro manželčiny citové nálady. Paní Valča očekávající příjezd básníka Chvojky, který ji několik let miluje, je momentálně zaujata mladičkým synovcem Peroutovým, gymnazistou Janem Skalníkem. Jeník - schovanec faráře Hory - vyrovnaného a shovívavého muže, je okouzlen půvabnou tetičkou a div se neutopí, když pro ni ve vodní tůni trhá vodní růži. Odmítá kvůli ní náklonnost venkovské dívky Stázy, kterou měl dříve rád. Jeníkova citová vznětlivost Valču vzrušuje, ta se však rozhodne Perouta opustit s básníkem Chvojkou. Perout si stěžuje faráři, ale ten mu radí k rezignaci. Farář Hora, který v mládí "taky horkou hlavu míval", se snaží Jeníkovo zjitřené nitro, zasažené odjezdem paní Valči, zkonejšit svou chápavou laskavostí a životní zkušeností. Stázka v obavě, aby rozrušený Jeník nic neprovedl, ho varuje před křineckou tůní. Jeník v noci utíká do letních luk, kde se setká se Stázou a vyléčí se ze vztahu k paní Valče láskou k upřímné mladé dívce. Souznění citových nálad a přírodní atmosféry je vyjádřeno jak v promluvách jednajících postav, tak i v obšírných scénických poznámkách, které dotvářejí osobitý básnický text hry.

  

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.061 sekund
© 2000-2006