Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
František Ladislav Čelakovský

František Ladislav Čelakovský (1799-1852)

        F. L. Čelakovský, básník a učenec se narodil 7. března 1799 ve Strakonicích. Pocházel z rodiny tesaře, vstoupil na gymnázium hlavně kvůli  matce v r. 1812. Studoval v Budějovicích, kde vzplanul větší láskou k německé poezii než ke školním předmětům. Tato záliba byla pro něj a jeho spolužáka J. Kamatýra významná pro celý život a literární rozvoj. Poté přestoupil na vyšší gymnázium do Písku, a tam v něm zejména prof. A. Uhl probudil všechny duševní síly, které opatřil podkladem vědomostí a jeho srdce roznítil pro český jazyk. Čelakovského touha po českých knihách docházela hlavního ukojení ve Strakonicích u truhlářského mistra J. Plánka. Tomuto nadšenému šiřiteli národního hnutí Čelakovský věnoval svou první českou ódu. Pak odešel studovat filosofii do Prahy. Tam se opět setkal s Kamarýtem, s kterým poté odešel na filosofická studia na lyceum do Budějovic. Tam si Čelakovský z knihovny jistého kanovníka, ale bez jeho vědomí vypůjčoval staročeské knihy, než byl přistižen při čtení Husovy Postilly. Za tento čin byl potrestán propuštěním z ústavu. Po zbytek roku cestoval a sbíral národní písně, na které se obracela v Čechách pozornost. Potom studoval fyziku v Linci, kde v knihovně tamějšího lékaře Klicpery, bratra známého básníka, našel pramen vzdělanosti. Studoval zde také ruštinu, ke které později přibyli slovinština, polština a srbština. Poezie a slavistika se stávaly vůdčími hvězdami jeho života.

          Touha jej znovu zavedla do Prahy, kde se úplně věnoval spisovatelství. Živil se soukromým vyučováním a vychovatelstvím zejména v domě rady Ledvinky rytíře z Adlerfelsu v r.1822 – 1828. Po svědomité přípravě uspořádal roku 1822 první sbírku Slovanských národních písní“ a věnoval ji V. Hankovi. Napřed vyšly české, moravské a slovenské písně, potom ruské, srbské a lužické. Sílu původního básnického tvoření nejprve zkusil ve Smíšených básních“, ale s jiným účinkem. Čelakovský se ocitl po boku Kollára v čele tehdejší básnické družiny. Roku 1823 vydal mistrnou prózou přeložené Herderovy Listy z dávnověkosti“, r. 1824 uveřejnil satiru na literární poměry domácí Krkonošskou literaturu“ pod jménem Marciana Hromotluka za kterou vzbudil bouři odporu. Roku 1825 vydal druhý díl Slovanských národních písní, věnovaný pěvci Brodzinskému. Třetí díl vyšel r.1827 a byl věnován Vuku Karadžiči. Téhož roku vydal překlad Litevských nár. písní“  a Goethovu Marinku“ a r. 1828 Jezerní pannu“ Waltera Scotta, za jejíž český překlad se Čelakovskému dostalo zvláštního uznání od samého autora. Roku 1829 konečně následoval Ohlas písní ruských“ - Věnovaný příteli Vinařickému. Za obrozenecké nesvobody sílilo vlastence vědomí příbuzností Slovanů. Upínali naděje k Rusku, které dokázalo porazit Napoleona i Turky na Balkáně. Z nadšení vytryskla v několika týdnech sbírka jako skrytý dík. Proto mnohé z 26 básní oslavily udatnost ruských bojovníků v minulosti dávné i nedávné. Nejaktuálnější, Rusové ne Dunaji v roce 1829, neprošla zprvu cenzurou. Jako hold ale vyznívají i písně Veliká panychida, Smrt Alexandra, Vězeň, Rozmluva noční … Básník vidí v soudobých činech pokračování hrdinské tradice ruských starobylých zpěvů – bylin. Už první báseň věnoval slavnému Iljovi Muromcovi. Bohatýr mstí smrt „dobrého mládence“, kterého zákeřně ubili tři „zbojci“, tři „sobaky tatarské“. Osobité atmosféry bylin se autor dobírá užitím jejich básnických prostředků. Zpestřuje verš ruskými slovy, obraty, ale i básnickými „ozdobami“ u nás neběžnými. Patří k nim zejména nadsázka, hyperbola. Je častá i v hrdinských eposech jiných národů, například u Homéra, ale ruská nadsázka je zvlášť silná. V původní bylině Muromec „prvním skokoem na patnáct verst doskočil, druhým skokem doskočil – studnu vyhloubil.“ (versta=1066 m), Čelakovský je umírněnější: „On prvním skokem – do půl pole, on druhým skokem – do Tatařína, on třetím skokem – Tataru přes hlavu.“ S náměty nekládá tvořivě, jeho bohatýr Čurila Plenkovič má jiné rysy i činy než jeho pravzor, statečného Ilju Volžanína dokonce byliny neznají, ale má rysy jejich hrdinů. Čelakovský zdůrazňuje epický ráz ruské lidové písně. Zařadil však i lyriku – milostnou, rodinnou, náladové ruské dumky: Romantická láska, Dovtipný milý, Dvě slovíčka, Odšedivělý, Udobření, Svatební … Dýchá z nich láska ke vzdálené milé, k matičce, k domovině, verš má naivitu lidových předloh, osvěžuje ho dialog. Rým jako v ruských zpěvech častěji chybí nebo se blíží asonaci. Básnických rusismů znal básník řadu. Například přirovnání záporem. Častá je anafora – opakování slov na začátku veršů, též opakování předložek: „Oj za horami, za vysokými, za těmi lesy, za hustými…“ Nápadná je i zálibav ustálených zdobných přívlastcích: bujný kůň, kalená střela, jasné slunéčko Vladimír…. O rok později vznikl Ohlas písní českých“ – Čelakovský sbíral a vydával slovanské národní písně, básník Čelakovský v jejich duchu tvořil. V předmluvě uvedl, že hledá, „co vlastně jest podstatou české písně“. Ruská je víc epická, s široce rozmáchlým bohatýrským gestem. Česká – spíše lyrická, jemná, hravá. „Ohlasy“ zahrnuly i básně tvořené ještě nápodobou. Cílem zde byla píseň tak blízká lidové, že nejednou znárodněla (Když jsem šel přes lávky, Radost a žalost, Dárek z pouti, Krotká holubička). Autor však jde dál. Ohlas chápe jako samostatnou tvorbu s užitím lidových motivů. Sbírka obsahuje přes šedesát písní a popěvků volených tak, aby potěšily pestrostí českého zpěvného folklóru. Sám je v úvodu třídí do několika hlavních skupin. Nejméně početné jsou u nás podle autora zpěvy „rozpravné“, epické. Zařadil jen několik jejich ozvěn, například „dějepravnou“ skladbu o Prokopu Holém nebo prostou lidovou baladu „Sňatek“ s námětem návratu mrtvého milence, který známe i z Erbenovy Kytice. Přitom je podnes nejúčinnějším číslem sbírky vstupní báseň výpravná, první naše umělecky závažná balada Toman a lesní panna. Děj je známý. V tajemné noci svatojánské vyjíždí mládenec za milou, ale ta oslavuje zásnuby s jiným. Zrazený Toman propadne čarovné moci divoženky a zřítí se na dno propasti. Autor využil prostředků lidové epiky už v námětu lidové báje, v trojím opakování děje, v užití zdrobnělin, lidových rčení („Jedli, pili, rozprávěli, dobrou vůli spolu měli..“), zdánlivě nehledaný je rým balady. Ale zkušeného mistra básnického slova prozradí dramatická stavba básně s působivou gradací napětí, proměnlivou náladovostí, s využitím kontrastů, či dokonce zvukomalby (shluk dvojhlásek „ou“ ve sloce, v níž „nad ouvalem sova houká“…). Druhou, též nepočetnou skupinu tvoří písně elegické, kde si autor všímá, „že Čech se nepoddává snadno smutku a těžké mysli“. Nejpočetnější jsou písně hravé a žertovné. Čelakovský má dar humoru (Staša čarodějnice), ale nevyužívá ho jen nevinně. Kurážně jím osvěžuje satirické písně, zaměřené proti hlouposti, nadutosti, laděné často protipansky i protiněmecky (Pražská, Pan vrchní z Kozlova, Pocestný, Poslední vůle, Český sedlák). V tomto díle se vyskytují např. tyto ukázky: Cikánova píšťalka“, Nevěrný milý“, Český sedlák“ a Vrchní z Kozlova“.

V Cikánově píšťale vystupuje cikánský tatínek, který vlastnil podivnou píšťalku, na kterou když zapískal, vyvolal z domů šváby.Když na píšťalku zapískal po vsi nebo městě šli za ním všechny německé myši. Jeho děti se na něho zlobí, že jim ji neodkázal. Nevěrný milý je o nevěře a lásce, která končí až ve hrobě. Český sedlák je o vychytralém muži, který se před svým pánem přetvařuje. Vrchní z Kozlova je o muži, který přijel do Rousova aby si namluvil ctnou pannu Hejduli. Vrchní s ní odjíždí na jejich svatbu do Kozlova, kde přejíždí řeku Blatnici. Jenže v této řece se kočár rozbořil a nevěsta spadla do vody a odplavala.

         V roce 1834 se Čelakovský oženil s Marii Ventovou. Poté v Petrohradě se Šafaříkem a Hankou založili a spravovali slov. knihovnu a pracovali na všeslovanském slovníku. Roku 1833 převzal redakci ,,Pražských novin“. Pak kromě překladu Trestního zákona o přestupcích oupadkových“ vytiskl rozpravu o slovanských příslovích“. V roce 1841 byl profesorem na nově zřízené stolici slavistiky ve Vratislavi. Jeho první manželka mu zde v r. 1844 zemřela a druhá, proslulá vychovatelka a vlastenka Bohuslava Rajská potratila.Čelakovský pokládal své povolání na pražskou universitu r.1849 za osvobození z vyhnanství. Roku 1850 – 51  vydal Všeslovanské čtení“ polské a ruské. uveřejnil Dodatky ke Slovníku J. Jungmanna ( r.1851). V konečné péči Matice České vydal své – Mudrosloví národa slovanského v příslovích“. Roku 1849 byl jmenován zkušebním komisařem kandidátů gymnazijního učitelství pro český jazyk.  Manželčina choroba a její úmrtí způsobili to, že se Čelakovský pomalu uzavíral do sebe a stranil se veřejnosti a přátel. F. L. Čelakovský po krátké nemoci 5.srpna 1852 v Praze umírá.

 

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.002 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz