Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Čarek Jan (1898-1966)

Jan Čarek (1898-1966)

Básník, prozaik a kritik. Nejvýraznější básnický představitel ruralismu v české literatuře, se narodil v chudé selské rodině v Heřmani u Písku. Jako sedmnáctiletý byl odveden a prošel tvrdou zkouškou první světové války, která trvale poznamenala jeho tvorbu. Čarek debutoval sociálními verši „Vojna“ (1920); po nich následující „Chudá rodina z Heřmaně“ (1924) je ovlivněna dobovou vlnou proletářské poezie. Avšak základním inspiračním zdrojem Čarkovy poezie tu není město a osudy městské chudiny, ale venkov s jeho tradicí a řádem. V tomto duchu pokračuje i další Čarkova básnická sbírka „Temno v chalupách“ (1926). Od třicátých let se Čarek programově přimyká k ruralismu, publikuje v ruralistických časopisech („Sever a východ“, „Brázda“, „Venkov“ aj.). Jeho verše se však postupně stávají monotónními, básník kultivuje stále hojněji klasické a ověřené veršové formy („Smutný život“, 1928; „Svatozář“, 1938; „V zemi české“, 1942). V pozdějších sbírkách také stále častěji zaznívají meditace vyděděnce od rodné půdy, sílící zejména po odchodu všech jeho sourozenců z domova, po smrti rodičů a poté, kdy rodný statek přechází do cizích rukou. Básník nachází východisko v návratu k Bohu a v oslavě matky symbolicky ztotožněné s Matkou zemí.

„Temno v chalupách“ – Selství zapustilo v národě, který se obrozoval především na vesnici v době, kdy čeština na ulicích měst už zněla vzácně, hluboké kořeny. Jeho oslava dosáhla pravděpodobně vrcholu v poezii J.V.Sládka. Ale zatímco v 19.století bylo ještě možné považovat venkov za jádro národní kultury, ve 20.století, zejména po první světové válce, se stále silněji prosazuje živel městský. A tak nová vlna sympatií pro český venkov má už ráz spíše obranný, chce zachovat hodnoty, které jsou vážně ohroženy. Takové jsou první dvě básnické sbírky Jana Čarka Chudá rodina z Heřmaně a Temno v chalupách, inspirované zážitky venkovského chlapce, který hledá životní jistoty v odvěkém řádu vesnického života, rolnické práci, rodových vazbách s rodným statkem. V jeho knihách krystalizuje mýtus půdy a selství, který Čarka v polovině třicátých let učiní jedním z teoretických mluvčích ruralismu. Vedle linie patetických apostrof země a selského života tvoří nejvýraznější skupinu Čarkovy poezie lyrické žánrové záběry z vesnického prostředí, nasycené detailním líčením rolnického nářadí, domácích tvorů, lidskou prací kultivované půdy, vesnických staveb a stop lidského života a smrti. Takovým záběrem je z uvedené sbírky báseň Ticho v naší krajině, z níž přímo sálá ticho a mír letního dne patriarchální (dnes už neexistující) vesnice. Jsou tu: sekera zaseknutá do špalku, pavučiny na krokvích půdy, hrábě zavěšené a zdi kůlny, cepy skloubené úhoří kůží, čerstvě nabílené štíty chalup, mlýnské kameny, vesnický hřbitůvek, jabloň v sadu a splav roubený vrbovým proutím, rybníky stíněné žlutým sítím, spící roje včel ve včelínech, kohouti na dvoře, bílá čela krav v polích, čeledín kráčející za klisnou v poli. Báseň má čtyři sloky, tři čtyřveršové, poslední pětiveršovou, v níž poslední verš opakuje nezměněný první verš čtvrté sloky. Verš plyne volně, téměř v pravidelném (ne důsledně dodržovaném) metru, organizovaném vesměs střídavým rýmem, případně asonancí. Metaforičnost básník téměř nepotřebuje, přesné líčení reality samo tvoří básnické obrazy. Pokud je básnický obraz včleněn do verše, stane se to v tak dokonalém skloubení s laděním básně, že jej čtenář ani nepostřehne.

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.002 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz