Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Čapek Josef (1887-1945)

Josef Čapek (1887-1945)

Prozaik, dramatický spisovatel, básník a esejista. Narodil se v Hronově. Je znám především jako avantgardní malíř, grafik, člen skupiny Tvrdošíjných, v níž se sdružili J.Zrzavý, V.Hofman, V.Špála a R.Kremlička. Jako spisovatel zůstává neprávem ve stínu svého mladšího bratra Karla, spolu s nímž vydal první dvě prozaické knihy – „Zářivé hlubiny a jiné prózy“ (1916) a „Krakonošova zahrada“ (1918) – a společně také napsali divadelní hry „Ze života hmyzu“ (1921), „Lásky hra osudná“ (1922) a „Adam Stvořitel“ (1927). První dvě samostatné Čapkovy knihy „Lélio“ (1917) a „Pro delfína“ (1923) shrnují kubisticko-expresionistické povídky, v nichž jsou vyjádřeny pocity úzkosti, beznaděje a absurdity, vyvolané rozpoutáním agresivních pudů v člověku válkou a revolucemi. I první Josefova samostatná divadelní hra „Země mnoha jmen“ (1923) je v jádře alegorií, uchovávající symboličnost postav i děje. Čtenářsky nejoblíbenějším dílem Josefa Čapka se stala baladická povídka „Stín kapradiny“ (1930), příběh dvou pytláků-vrahů skrývajících se v lesích před zákonem. Zde se plně uplatnilo autorovo malířské vidění, které mu umožnilo výrazně zachytit přírodní scenérii, v níž se odehrává nesložitý děj. Modernost Josefa Čapka spočívá v tom, že svou literární tvorbou, stejně jako svou tvorbou výtvarnou, usiloval především o sebevyjádření. Proto si také nalámal hlavu s žánrovou podobou toho, co píše. Vedle prozaických prací a dramat pěstoval všechny žurnalistické formy, psal knihy pro děti („Povídání o pejskovi a kočičce“, 1929), odborná pojednání z oblasti výtvarného umění („Nejskromnější umění“, 1920; „Umění přírodních národů“, 1938), knihy aforismů a meditací („Psáno do mraků“, 1947; „Kulhavý poutník“, 1936) a posléze i verše („Básně z koncentračního tábora“, 1946), jimiž se jeho literární dílo uzavírá.

„Kulhavý poutník“ – Nejoriginálnějším přínosem Josefa Čapka do české literatury je obtížně zařaditelná meditativní próza Kulhavý poutník. Je to soubor vzájemně skloubených esejů o základních otázkách bytí a poznávání: život, smrt, podstata lidské existence, smysl umělecké tvorby, pomíjivost a věčnost, mládí a stáří – to je jen několik tematických poloh Čapkovy knihy. Vypravěčovy reflexe a líčení tu přecházejí z monologické do dialogické polohy (byť otázky klade autor sám sobě a jde tedy vlastně o sérii monologů) a polemického tónu. Nejosobnější zkušenost, vlastní prožitky a vzpomínky se neustále prolínají s autorovou četbou: text je proložen rozsáhlými citáty z nejrůznějších autorů, klasických i moderních, domácích i cizích. Spisovatel jako by tu demonstroval poznatek, že hluboký zážitek z četby může mít stejný, ba i větší dosah pro formování osobnosti něž přímá životní zkušenost. Hlavní postava, ztotožňující se s autorem, je charakterizována jako „kulhavý poutník“, tedy člověk, který jen volně kráčí životem, aniž při tom ví, proč, odkud a kam. Právě Čapkova kniha má být odpovědí na tyto otázky. Základem autorova světového názoru je rozpor mezi Osobou, tj. člověkem ženoucím se za okamžitými požitky a úspěchem ve společnosti, a duší, která je „souladem mezi citem a myšlením, okřídleným smírem mezi bolestmi a radostmi života, vděčností k jsoucnu a hlavně – vzpouru proti nicotě“. A čím je nicota, jestliže podle nejnovějších výzkumů ve vesmíru vůbec neexistuje? Nicota přebývá v člověku – odpovídá Čapek, a smyslem sebeutváření člověka je tuto nicotu překonat.

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.008 sekund
© 2000-2006