Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Petr Bezruč (1867 -1958 )

Petr Bezruč (1867 -1958 )

Mimořádné místo v české poezii na přelomu století zaujímá dílo Petra Bezruče ( vlastním jménem Vladimír Vašek ). Jeho otec Antonín Vašek, působil jako profesor na gymnáziu a je jednou z osobností, která se stavěla proti pravosti rukopisu. Narodil se v Opavě, vystudoval gymnázium v Brně, nedokončil vysokou školu, 3 roky studoval klasickou filosofii a nakonec se stal úředníkem nádražní pošty. Velký vliv na jeho tvorbu má jeho život, hlavně léta prožitá v Místku, kde se seznamuje se slezským lidem a jejich osudy, které daly podnět ke vzniku Slezských písní. Za první světové války byl vězněn pro domnělé autorství protirakouské básně. V roce 1928 odchází Bezruč z pošty do výslužby. Žil převážně v Kostelci na Hané. Jeho tvorba úzce koresponduje s jeho životem. Byl těžce nemocen, byl v nebezpečí života a proto postupně poslal 54 básní redaktoru Času Janu Herbenovi, který je začal ihned otiskovat. Podstatná část vznikla na přelomu století a těží jak z lidové tvorby, tak i z jazyka básníkova rodného kraje. Většina básní tvoří jedinou sbírku Slezské písně“ (1909) - Vzbudili velký ohlas, ale také pozornost cenzury. Jsou jedinečnou básnickou sbírkou v celé české poezii. Těmito verši se Bezruč postavil na obranu slezského kmene, vystaveného surovému nátlaku jak sociálnímu, tak i národnostnímu. Ve verších vyjádřil to, co cítil - lid, jeho tužby, bojoval za jejich pošlapaná práva. Slezské písně vznikly v Brně. Třídní a národnostní rozpory zde byly stejné jako ve Slezsku a Ostravě. Češi byli vykořisťováni a poněmčováni. V jeho díle se sloučili všechny hlavní směry, které přinesla 90. léta ( dekadence, realismus, impresionismus a symbolismus ). Ve Slezských písních vystupuje řada skutečných osob. Bezruč je umělecky přetváří a odhaluje jejich význam. Slezské písně se staly jedním z pramenů sociální poezie 20. století. Ve svých básních používá nářečí, přímou řeč, výrazy německé, latinské, používá autostylizace - autor ve fiktivní podobě vstupuje do uměleckého díla sám v rozmanitých podobách.

Z pozdějších veršů vzniká skladby „Stužkonoska modrá“ - Vzpomínka na mládí mu slouží k smutnému účtování s uplývajícím životem.

„Kantor Halfar“ - Tragický příběh učitele, který ztratil místo, odmítá učit v cizím jazyku, chce vyučovat pouze česky, nakonec dostal "místo" na hřbitově jako mrtvý.

„Maryčka Magdónová“ -  Vykreslil zde osudy chudých beskydských horalů. Je to svědectví bezmocnosti strachu nad krutým životem. Osud titulní hrdinky se stal obrazem osudu všeho slezského lidu. Zemřel jí otec při hospodské rvačce, matka při práci - převrhl se na ni vozík s uhlím a ona sama se stará o své sourozence. Nemá jim dát co jíst, čím zatopit. Jednou, když šla pro klestí do lesa, viděl ji burmistr Hochfelder a udal ji četníkům. Odvádí ji do Frýdku, ale ona raději končí sebevraždou skokem do řeky Ostravice. Hrob má na hřbitově u zdi: "Tam leží bez víry samovrazi…"

„Dva hrobníci“ - Také zde se obrací proti konkrétním osobám

„Praga caput regni“ - Vedle cizího panstva se předmětem jeho útoku stává i uspokojená, národně zabezpečená a k bídě lidu lhostejná česká buržoazie

„Červený květ“ - Tematika sociální, národnostní problém

„Tošenovice“, Z Ostravy do Těšína“ - Básník vystupuje v podobě poutníka, který křížem krážem prochází krajem, sleduje osudy vesnic a měst a setkává se s lidem. Zde ožívá Bezručova zkušenost z let, kdy pracoval na místecké poště a kdy z vyprávění získal nejvíce materiálu pro své básně.

„Bernard Žár“ - Zbohatlík z Frýdku zapíral svůj český původ. Dbal, aby v jeho domě nikdo nemluvil česky (jen pacholek a matka). Když čekal návštěvu, vyhnal matku ven, aby v domě nebylo slyšet češtinu. Onemocněl a zemřel. U hrobu se tiše modlí jeho matka. Ale opravdu tiše, aby ho neprobudila, že se modlí česky.

„Pole na horách“ - Horal Jura Dulava neúnavně pracuje na svých horských políčkách. Jeho brambory a oves mu však zničí zajíci a jeleni z panských lesů markýze Gera. Když svá pole hlídá, je zastřelen panským hajným. Po jeho smrti páni pořádají veselý hon. Pole zůstává neobdělané a za dlouhých zimních večerů děd horal vypráví svým vnukům, že v noci opuštěná pole hlídá sám Jura Dulava. Hlavní myšlenka je v tom, že bohatí a majetní mohou všechno, neváží si majetku a práce chudých (když chtěl Jura chránit svou úrodu, je nemilosrdně zabit).

Další básně ze Slezských písní : „Já I, II, III“, „Ty a já“, „Kdo na moje místo“, „Ostrava“, „Horník“, „Škaredý zjev“, „70 000“, „Oni a my“, „Osud“, „Michálkovice“, „Leonidas“, „Vrbice“, „Plumlov I, II“, „Ptení“, „Papírový Mojšl“, „Ondráš“, „Návrat“, „Setkání“, „Koniklec“, „Blendovice“, „Dvě dědiny“, „Ligotka Kameralna“, „Žermanice“, „Chycený drozd“, „Rybníky“, „Za Paskovem“, „Hrabyň“, „Hučín“, „Krásné pole“, „Jen jedenkrát“, „Motýl“, „Labutinka“.

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.002 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz