Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Toman Karel (1877-1946)

Karel Toman (1877-1946)

Lyrický básník a publicista. Vlastním jménem Antonín Bernášek. Narodil se v Kokovicích u Slaného. Za studií v Praze se seznámil s představiteli bohémy a anarchistického hnutí a podnikl několik cest, z velké části pěších. První své básně, ale také fejetony z cest, publikoval v anarchistických časopisech, například v Neumannově Novém kultu. Už sbírkou „Pohádky krve“ (1898) se odvrátil od umělých dekadentních světů snu a fantazie a na úkor mnohovýznamovosti symbolů zdůrazňoval konkrétní smyslový zážitek. Ve sbírce „Torzo života“ (1902) se ustaluje příznačný, výrazově úsporný a hutný styl Tomanova básnění. Autor intimní milostné poezie a reflexívní lyriky společenskokritické se pak v následující „Melancholické pouti“ (1906) a „Slunečních hodinách“ (1913) inspiruje zážitky tuláka, bohéma, vyděděnce, pěšího poutníka západoevropskými velkoměsty – člověka strádajícího ale zároveň svobodného. Lyrický subjekt se tu vyznává z okouzlení krásou přírody, zároveň však vzrušeně proklamuje vzpouru proti sociální nespravedlnosti, i když jej provází také zklamání a skepse z gest revolty. „Cyklem Měsíce“ (1918) se Toman zařadil mezi nejvýraznější autory vlastenecké lyriky za první světové války. Dvanáct básní nevelkého rozsahu (do 15 veršů), žánrově i tematicky různorodých, sjednocují, obdobně jako ve výtvarným umění Alšův Špalíček nebo Mánesův Orloj, motivy českého roku, venkovské práce, rodinného života, víry v budoucnost, reálnou díky kolektivnímu úsilí celých generací. Sbírka „Hlas ticha“ (1923) obnovuje téma ztotožnění s tuláky, vyděděnci a nespokojenci, kteří touží proměnit život ve svobodnější.  Jeho poezie je průzračná, zpěvná, pravidelný verš, rým, hodně metafor, volí formu lidského popěvku, chorálu, modliteb. Snaží se vyjádřit bezprostředně osobní zážitky, sociální problémy, revoluce, světovou válku, přírodní lyrika. Nespokojenost s poměry doma, zmatek z konce století, nestálost jej pudila na dlouhé toulky po světě, po cizích velkoměstech. Poznal Berlín, Londýn, Paříž, jih Francie - ale pokud je v cizině, táhne ho to opět domů. Zde se zrodila jeho láska k domovu. Má odpor ke společnosti, která omezuje svobodu člověka.

„Melancholická pouť“ - Obsahuje vzpomínku na putování evropskými velkoměsty. Všímá si rozporů soudobého světa - revolta ke změně, touha po domově.

„Sluneční hodiny“ - Láska k životu, k ženě, k domovu jako zemi, stupňuje se porozumění pro sociální zápas, vidina revolty, verš přechází od zobrazování vlastního nitra ke skutečnému životu.

„Věci rodinné a jiné“ - Harmonický tón, oslava domova, píše je v době I. světové války.

„Stoletý kalendář“ - Zase je doma, ale touží po dálkách, po místech, kde byl šťastný, po tuláctví. Verše jsou melodické. Objevuje se oddíl tuláckých písní, spojuje se s vyděděnci - sociální problémy.

„Měsíce“ – Básně Karla Tomana oslovují čtenáře smyslovou bezprostředností, poutají však i myšlenkovým jasem a výrazovou střídmostí. To je však odlišuje od patetické, tvarově nepříliš určité, někdy i rozevláté tvorby dekadentů a symbolistů. Zkratkovitou a hutnou výpovědí o závažných věcech lidského života, také však pravidelným a přehledným rytmicko-melodickým členěním se často přibližují žánru písně. Ostatně Toman prý své verše zapisoval až teprve tehdy, když cítil, že jsou „donošeny“, že tvar, jaký jim dával za svých pěších poutí po Evropě – mezi bohémy a anarchistickými buřiči – je opravdu definitivní. Časté apostrofy, významové paralelismy, opakování nebo také motivické návraty, někdy i epiteta constans, naznačují blízkost k mluvnímu stylu. Prostřednictvím uvedených postupů bývá zvlášť téma milostných básní úvodních oddílů prvních Tomanových sbírek až dramaticky vyostřeno. Opakování týchž nebo variantních slovních spojení v básni Píseň se sbírky Torzo života, a také prudká střetnutí významů ve vzrušených vyznáních milostného citu. Láska je v nich pojata jako cit bezvýhradný a absolutní, vylučující jakoukoli prostřednost či váhání. Lyrický subjekt Slunečních hodin, například básní Paříž, Fischamed, Poutnice, avšak hlavně básně Tuláci, se ztotožnil s poutníky, tuláky a lidmi vyvrženými. Za ně také vyhlašuje spojení se zemí a s přírodou, jež je mu domovem . Se zemí také ovšem souvisí vědomí vykořenosti a bídy. Se zemí je spojena naděje a víra v možnost změny. Nevytratili se ani tóny skepse a nedůvěry miliónů mrtvých i živých . Motivy země, přírody ve všech ročních obdobích, krajiny, půdy obdělávané rukama generací, motivy domova, vlasti, jež po léta musela zakoušet „úzkost a bolest“, motivy rodiny a všech lidí blízkých či motiv vyznávajícího se mluvčího – to vše vytváří jedno společné téma dvanácti básní cyklu českého roku Měsíce.

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.002 sekund
© 2000-2006