Antoine de Saint-Exupéry (1900-1944)
Francouzský
spisovatel a novinář. Byl pilotem u různých leteckých společností. Za druhé
světové války sloužil jako letec v osvobozenecké armádě v Severní
Africe. V roce 1944 se nevrátil z jednoho letu nad Korsikou, pátrání
po něm bylo bezvýsledné. Tvořil díla ze života letců: „Letec“, „Noční
let“, „Vojenský pilot“ a další. „Malý princ“ je pohádka pro dospělé
– tak ji označil sám autor.
„Malý
princ“ – Letec, kterému se
porouchal motor, musel nouzově přistát uprostřed Sahary. Po první osamělé noci
uprostřed pouště se náhle u něho objevil malý človíček, který žádal, aby mu
pilot nakreslil beránka. Dozvídá se postupně, že malý princ pochází
z vesmíru, kde mu patří jedna maličká planetka nazvaná B 612. Na planetě
je mnoho semen baobabů, s nimiž musí princ denně bojovat. Je rád, že má
beránka, který bude okusovat mladé baobaby. Na planetce má také jedinou krásnou
květinu, kterou má rád a o niž se stará. Květina je bezbranná, ale má čtyři
trny. Trochu prince trápí svými rozmary, a proto ji má ještě raději. Má strach,
aby jí beránek nezničil. Staral se také o dvě malé činné sopky a jednu
vyhaslou, denně je vymetal a každé ráno se na nich ohříval snídani. Aby mohl
opustit svou planetu, využil tahu divokých ptáků. Navštívil některé okolní
asteroidy. Na prvním z nich bydlel král. Neměl rád, když mu někdo
odporoval. Byl rád, že k němu přišel malý princ, měl tak alespoň jednoho
poddaného. Pyšnil se tím, že ho každý poslouchá proto, že dává jen rozumné
rozkazy. Když malý princ chtěl planetku opustit, král ho nejdříve zdržoval,
sliboval, že ho jmenuje ministrem. Malý princ však prosil, aby mu král nařídil,
že se má vzdálit. Král mu nařídil, aby se stal jeho vyslancem, a malý princ
opustil planetku. Na další planetě žil domýšlivec. Chtěl, aby se mu princ
obdivoval. Žádal ho, aby tleskal, a vždy se potom vznešeně ukláněl. Chtěl, aby
princ uznal, že je na planetě ze všech nejkrásnější a nejchytřejší. Malý princ
namítl, že je přece na planetě sám. To však domýšlivci nevadilo. Malý princ ho
brzy opustil. Další planeta patřila pijanovi, který pil, aby zapomněl, že se
stydí za to, že pije. Malý princ navštívil ještě další planety – na jedné
bydlel businessman, který se domníval, že mu patří všechny hvězdy a planety, a
celé dny se zabýval jejich sčítáním. Na páté planetě našel princ lampáře, který
ráno zhasínal a večer rozsvěcoval pouliční svítilnu. Stěžoval si, že jeho
planeta se otáčí čím dále tím rychleji a on musí zhasínat a rozsvěcovat podle
příkazu lampu každou minutu. Byl to však jediný člověk, který se zabýval něčím
jiným než sám sebou. Na další planetě bydlel zeměpisec. Nevěděl však, zdali
jsou na jeho planetě oceány nebo hory a ani na další otázky malého prince
nedokázal odpovědět. Seděl jen u stolu a čekal, až k němu přijdou badatelé,
kteří budou vyprávět své zážitky a vzpomínky. Poradil malému princi, aby
navštívil planetu Zemi. Na Zemi se objevil uprostřed Sahary. Hledal lidi, ale
uviděl jen hada, který mu slíbil , že bude-li někdy chtít, dokáže ho přenést
zpět na jeho planetu. Spřátelil se také s liškou, která souhlasila, že si
ji může ochočit, to znamená, že pak budou jeden druhého potřebovat.
V osamění pouště stále vzpomíná na svou růži, o níž se domnívá, že je
jediná na světě. Všechny své příhody vykládá malý princ letci, který již osmý
den spravuje porouchaný motor. Dochází jim voda, princ je unavený. Letec ho
vezme do náruče a jdou hledat studnu. Nacházejí ji na úsvitě. Konečně se podaří
motor opravit. Pilot přistihne malého prince, jak hovoří se žlutým pouštním
hadem. Chce se vrátit na svou planetku a had mu k tomu může pomoci
uštknutím. Malý princ se bojí, ale nic jiného mu nezbývá. Loučí se
s letcem, který na něho vzpomíná i po letech a žádá všechny, kteří budou
cestovat po Sahaře, aby mu oznámili, kdyby tam potkali náhodou malého prince.