Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Reynek Bohuslav (1892-1971)

Bohuslav Reynek (1892-1971)

Básník, překladatel a grafik se narodil v Petrkově u Havlíčkova Brodu. Ve svých básnických sbírkách „Rybí šupiny“ (1922), „Had na sněhu“ (1924) a „Rty a zuby“ (1925) je silně ovlivněn německým expresionismem. V předvečer první světové války a za ní vstoupili do středoevropské literatury expresionistické „malé básně v próze“. Jejich mistrem byl P.Altenberg, jimi začínal i Franz Kafka (kniha „Rozjímání“), v nich bylo i těžiště díla G.Trakla. Postupně docházelo ke „zklasičťování“ Reynkovy poezie, o čemž svědčí pozdější sbírky „Setba samot“ (1936), „Pieta“ (1940), „Podzimní motýli“ (1946), „Sníh na zápraží“, „Mráz v okně“ (psáno 1945-1955, vydáno 1969) a „Odlet vlaštovek“ (psáno 1969; 1972 sazba rozmetána), psané vesměs už pravidelným, oproštěným, namnoze až gnómicky strohým veršem.

„Rybí šupiny“ – Reynkovu poezii poznamenal dlouhý život vnitřního exilu naplněný duchovním napětím, s nímž vytvářel své jemné grafické dílo i svou subtilní poezii, plnou nečekané a složité obraznosti a hluboce zakotvené víry. Byl u nás nejsilněji ovlivněn rakouským expresionistou Georgem Traklem, jehož dílo také jako první tlumočil do češtiny. Příkladem Reynkova expresionistického stylu je báseň v próze „Samota“ (Rybí šupiny): „Samota je dívka, která má oči jako lampy rozžhaveny touhou a vlasy předlouhé a černé smutkem. Jest žertvou na oltáři chrámu Ticha, jehož základové jsou z bolesti a zdi, žebra, klenby a věž z nadějí a rozbité vitraje z útěch. Sama pak též jest ticha jako perla, a byť byla spalována, skoná teprve v den poslední.“ Abstraktní pojem (samota) je dešifrován složitou, ale konkrétní personifikovanou metaforou, stupňovanou dalším obrazným stupňováním – jde vlastně o přirovnání v metafoře: samota jest dívka – tato dívka má oči jako lampy, rozžhavené touhou. Základní metafora je pak zdvojena: samota je žertvou. Přibližovat abstrakta konkrétními tropy, dále opět prokládanými abstrakty, nebo je naopak oddalovat, je typicky expresionistickým básnickým postupem. V básni v próze „Zahrada“ (Rybí šupiny) je ve třech odstavcích zachycena nálada „zahrady v jitře“, „zahrady v poledne“ a „zahrady večer“. První sloka začíná téměř realistickým postupem, byť zvýrazněným tropem, ale záhy pohlceným komplikovaným expresionistickým obrazem. Zahrada v poledne je přirovnána k velikému vtělivšímu se andělu, následuje bohatá obraznost střídající abstraktní i konkrétní tropy. Zahrada večer je přirovnána k detailně a navíc obrazně popsanému achátu, pak ke škebli. A závěr doplňuje předchozí „přírodní obraznost“ samostatným, opět dalšími významy interpretovaným obrazem. Reynkův expresionismus je spiritualistický, silně proniknutý biblickou dikcí, obrazností i biblickými příběhy. Nejde o vnější kulisy, ale o symboliku hlubokého vnitřního básníkova prožitku, který v něm přetrvával i v pozdějších sbírkách.

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.002 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz