Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Petiška Eduard (1924)

Eduard Petiška (1924)

Vystudoval filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1948 se věnuje pouze literatuře. Básník a prozaik, velká část jeho díla je určena dětem. Starším dětem věnoval literární zpracování pověstí – „Čtení o hradech“, „Čtení o zámcích a městech“, „Staré řecké báje a pověsti“, „Příběhy, na které svítilo slunce“.

„Staré řecké báje a pověsti“ – Staré řecké báje a pověsti vznikly v dávných dobách ve starověkém Řecku. Jejich hrdinové procházejí mnoha staletími až do současnosti – můžeme se s nimi setkat v mnoha literárních, výtvarných i hudebních dílech světových autorů. Seznámení s hrdiny řeckého bájesloví již ve školním věku usnadní v dospělosti pochopení právě těchto uměleckých děl. Kniha obsahuje celkem 26 pověstí. Například:

„Prométheus“ – Potomek božského rodu Titánů bloudí po pusté Zemi. Aby nebyl sám, vytvořil z hlíny a vody bytosti sobě podobné. Pallas Athéna jim vdechla život, Prométheus je naučil všem pracím. Zeus, vládce bohů, vytýká Prométheovi, že mu lidé nepřinášejí oběti. Prométheus Dia obelstil – podsunul mu k výběru horší oběť. To Zeus nenechal bez trestu, vzal lidem oheň. Prométheus se v noci nepozorovaně vplížil na Olymp, ukradl tam oheň a přinesl ho na Zem v duté holi. Bohové opět vymysleli trest – Hefaistos zhotovil sochu krásné dívky, oživili ji. Se zlatou schránkou poslali dívku Pandoru za Prométheovým bratrem Epimétheem. Ačkoli Prométheus bratra varoval, aby nepřijímal dary od bohů, Epimétheus skříňku otevřel, z ní se vyhrnuli bída, nemoci, bolesti a strasti, na dně zbyla jen naděje. Zeus potrestal i Prométhea. Hefaistos ho přikoval k vysoké skále na Kavkaze. Denně k němu přilétal orel a kloval jeho játra. Přes noc játra znovu dorůstala. Po staletích osvobodil Prométhea Hérakles. Zeus mu prominul trest, musel však nosit prsten s kamenem ze skály, aby byl symbolicky stále ke skále upoután.

„Faethón“ – Syn pozemské matky a boha Hélia. Přátelé chlapci nevěří, že jeho otcem je bůh. Faethón zatouží otce navštívit. Když dorazil do slunečního otcova hradu, Hélios, bůh slunce, seděl na trůně, kolem stály Hodiny, Dny, Měsíce, Jaro, Léto, Podzim a Zima. Hélios chlapce laskavě přijal a aby mu dokázal, že ho považuje za syna, slíbil mu splnit jakékoli přání, Faethón žádá projet se po obloze zlatým Héliovým vozem. Otec ho varuje, že koně jsou divocí a cesta obtížná. Faethón ale dosáhne svého. Cestou se mu otěže vymknou z ruky, koně se řítí nízko nad zemí, země hoří, nad Afrikou, kde se vůz nakloní, zčerná lidem pleť. Zeus posílá za vozem blesk, který sráží Faethóna k zemi. Hélios v zármutku po synovi zahalí svou tvář – ve dne je tma (zatmění Slunce). Truchlí pro syna, večer kanou z hvězd slzy (rosa).

„Midas“ – Král, vládl v Malé Asii, byl velmi domýšlivý, považoval se za nejchytřejšího ze všech. Jednou přivedli k němu starce, který kradl hrozny na jeho vinici. Byl to Silénos, vychovatel boha Dionýsa. Midas ho mnoho dní hostil a za to mu bůh Dionýsos slíbil splnit jakékoli přání. Midas si přál, aby se vše, čeho se dotkne, změnilo ve zlato. Ve zlato se však měnila i voda, kterou se chtěl omýt, potrava i nápoje, které nesl k ústům. Bojí se smrti hladem a prosí Dionýsa, aby ho zlata zbavil. Midasovi se líbilo, jak rohatý bůh stád Pan hraje na syrinx a chválí jeho hru. Pan si začal myslet, že hraje lépe než Apollón na lyru. Lesní bůh Tmólos měl rozhodnout, kdo hraje lépe. Přisoudil vítězství Apollónovi. Midas s rozhodnutím nesouhlasil. Apollón za to „odměnil“ Midase dlouhýma oslíma ušima,aby příště lépe slyšel, kdo hraje lépe. Midas si ovázal hlavu turbanem. Když mu narostly dlouhé vlasy, povolal služebníka, který ho vždy stříhal a odhalil mu své tajemství. Toho však tajemství tížilo, proto u řeky vyhloubil v zemi jamku a tam tajemství našeptal. Do roka na místě vyrostlo rákosí, které v závanech větru šumělo píseň o tom, že král Midas má oslí uši.

„Tantalos“ – Velmi bohatý král Lýdie (území v dnešním Turecku) se těšil přízni bohů, byl zván na Olymp na hostiny, poslouchal, o čem božstva hovoří. Začal se sám považovat za boha. Chtěl se přesvědčit, zda bohové jsou vševědoucí. Vymyslel strašlivou věc – zabil svého syna Pelopa a jeho maso předložil bohům na hostině. Bohyně rolnictví Deméter snědla v zamyšlení kousek masa, ale ostatní bohové poznali jeho zločin. Tantalos vyl Diem odsouzen do podsvětí ke strašlivým mukám – stojí v čisté vodě, trápí ho žízeň ale chce-li se napít, voda uniká. Nad ním roste nádherné ovoce, chce-li si utrhnout, větve se zdvihnou do výše. Nad hlavou mu visí obrovský balvan, který hrozí zřícením. Pelopa bohové oživili, stal se ještě krásnějším než dříve, pouze na lopatce mu chyběl kousek masa, který snědla roztržitá bohyně.

„Hérakles“ – Slavný řecký hrdina, syn Dia a pozemšťanky Alkmény. Když ještě ležel v kolébce, zabil dva hady, kteří se k němu připlazili. Měl obrovskou sílu, ale byl velmi zlostný. Ve zlosti zabil svého učitele a za to musel odejít do hor pást stáda. Tam se rozhodl, že bude pomáhat lidem. Hérakles musí jako nejmladší příbuzný vstoupit do služby ke králi Eurystheovi. Ten mu uloží vykonat deset obtížných prací, pak bude moci odejít. Hérakles přines kůži nemejského lva, zabil devítihlavou hydru, přinesl na zádech do paláce obrovského živého kance, který pustošil pole, zahnal zlé stymfalské ptáky se železnými drápy a zobáky, za jediný den vyčistil obrovské chlévy krále Augiáše. Eurystheově dceři přinesl pás královny Amazonek, přihnal králi stáda obra Géryona. Král však nebyl spokojen a udělil Héraklovi další dva úkoly: přinést zlatá jablka Hesperidek a z podsvětí přivést dvouhlavého psa Kerbera. Pak byl volný a dále pomáhal lidem v neštěstí. Na cestách poznal královskou dceru Deianeiru, chtěl si ji vzít za ženu. Musel však o ni zápasit s dalším nápadníkem – říčním bohem Achéloem. Přesto, že se při boji proměňuje v hada nebo v býka, Hérakles nakonec zvítězí. Když Hérakles umírá, přeje si, aby jeho tělo bylo spáleno na hranici. Bohové ho však odnášejí na Olymp a stává se nesmrtelným. I na zemi žije dál jeho památka.

„Perseus“ – Syn princezny Danaé a boha Dia. Králi Akrisiovi bylo předurčeno věštbou, že ho zabije vlastní vnuk. Aby se věštba nevyplnila, vězní svou dceru Danaé v temném sklepení. Slitoval se nad ní Zeus a navštívil ji v podobě zlatého deště. Narodil se jim synáček Perseus. Akrisius se chce chlapce zbavit, dá ho i s matku zatlouci do bedny a vhodí je do moře. Syn s matkou doplují k ostrovu, kde se jich ujme tamější král. Když pozoruje Perseovu sílu a obratnost, obává se o svůj trůn. Posílá Persea pro hlavu Medúzy (nebezpečná obluda, kdo na ni pohlédl zkameněl).Cestou prožívá Perseus mnoho nebezpečí ale Medúzinu hlavu se mu nepodaří získat. Cestou zpět zachrání královskou dceru Andromedu, která měla být obětována mořské obludě. Perseus se s Andromedou ožení a vracejí se domů. Král chce spatřit hlavu Medúzy přesto, že ho Perseus varuje. Při pohledu na medúzu zkamení. Perseus moudře vládne svému lidu. Jednou je pozván spřáteleným panovníkem do jeho města na hry. Jeho disk nešťastnou náhodou zabije starce, který sedí mezi diváky – je to Perseův děd Akrisios.

„Daidalos a Ikaros“ – Sochař Daidalos zabije svého synovce a před trestem prchá se synem Ikarem na Krétu. Tam pro Minotaura, obludu s býčí hlavou  a lidským tělem, která patří králi Minósovi, staví nevídanou stavbu – bludiště (labyrint). Aby se od krutého krále mohl vrátit domů, vymýšlí křídla, která by mu umožnila létat jako ptáci. Vyrobil pro sebe i Ikara křídla z ptačích per, slepovaných voskem. Vydali se na cestu. otec Ikara varoval, aby nelétal příliš vysoko, sluneční žár by rozpustil vosk na křídlech. Ikaros neposlechl a zřítil se do moře. Otec se snesl na blízkém ostrově a večer moře vyplavilo chlapcovu mrtvolu. Ostrov se nazývá od té doby Ikaria.

„Trojská válka“ – Trojský král Priamos dal odnést malého syna Parida do pustých hor – podle věštby měl totiž uvrhnout Tróju do zkázy. Když Paris dospěl, zjevily se mu bohyně Hera, Athéna a Afrodita. Přely se o zlaté jablko a žádaly Parida, aby je dal nejkrásnější z nich. Hera slibuje panovnickou slávu, Athéna slávu vojenskou, Afrodita lásku nejkrásnější ženy na světě. Paris volí Afroditu, Hera a Athéna se rozhněvají. Afrodita brzy plní svůj slib pomáhá Paridovi stavět loď, aby mohl jet do Řecka pro krásnou Helenu, manželku sparťanského krále Meneláa. Meleanos s bratrem Agamemnónem ihned chystají válečnou výpravu proti Tróji. Války se zúčastnil řecký hrdina Achilleus s přítelem Patroklem, ithacký král, moudrý a lstivý Odysseus, a další hrdinové. Agamemnón dokonce hodlá pro zdar výpravy obětovat bohům svou dceru Ifigenii – zachrání ji bohyně Artemis. Řekové deset let obléhají Tróju. Desátý rok při rozhodující bitvě syn krále Priama Hektor zabije Achilleova přítele Patrokla. Achilleus se chce pomstít. Utká se s Hektorem, zabije ho a jeho mrtvolu vláčí městem před zraky Trojanů. Nakonec ji však vydá králi Priamovi. Achilleus je nedlouho potom zabit Paridem, který ho zasáhl šípem do paty, jediného zranitelného místa na Achilleově těle. Nedlouho potom padl i Paris. Trója padla lstí, kterou vymyslel Odysseus. Řekové naoko opouštějí Tróju, před hradbami zanechávají velkého dřevěného koně. Trójané se radují a jeden z Řeků jim oznamuje, že kůň je darem od Řeků na rozkaz bohů. Když Trójané vtáhli koně do města, na Helenino znamení z něj v noci vyskočili řečtí bojovníci a otevřeli brány řeckému vojsku. Trójané byli pobyti, ani Řekům nepřineslo vítězství mnoho dobrého. Jen málo se jich vrátilo do vlasti a velkou část kořisti ztratili na rozbouřeném moři.

„Odysseovy cesty“ – Návrat krále Ithaky z trojské války. Měl 12 lodí, jeho plavba trvala deset let. Pobýval v zemi Kikonů, v zemi Lotofágů – kdo pojedl plod lotosu, nechtěl nikdy zemi opustit, Odysseus musí své plavce odvést násilím. V zemi jednookých obrů Kyklopů ztratí Odysseus mnoho svých druhů a jen díky lsti se mu podaří z ostrova uniknout. Vládce větrů Aiolos daroval Odesseovi kožený měch, v němž byly ukryty nepříznivé, divoké a zlé větry. plavčíci byli zvědavi , jaký dar Odysseus dostal, měch otevřeli a větrná bouře zahnala koráby znovu daleko od Ithaky. Lodě zakotvily u pobřeží země obrů Laistrygonů – ti zničili Odysseovi většinu lodí a on sám jen stěží unikl s hrstkou plavců. Na dalším ostrově sídlila nymfa Kirké odplouvá do podsvětí, kde mu věštec Teiresias radí, jak se vrátit domů. Stín jeho mrtvé matky mu sděluje, že doma na něj stále čeká jeho věrná žena Penelopeia a syn Télemachos. Dále proplouvá kolem skalisek, odkud plavce lákají svým zpěvem Sirény, kolem strašlivých oblud Skylly a Charybdy, které mu zahubily další plavce. Sedm let strávil na ostrově nymfy Kalypsó, která se všemožně snažila, aby zapomněl na domov. Na voru nakonec Odysseus opouští nymfu, připlouvá do země krále Alkinoa, který ví od pěvců o událostech trojské války. Odysseus se mu dává poznat, král mu vypraví loď na cestu do vlasti. Doma Penelopa odolává nabídkám mnoha nápadníků, kteří ne její útraty žijí v jejím paláci a doufají, že se pro někoho z nich rozhodne, neboť jsou přesvědčeni, že Odysseus je mrtev. Konečně Odysseus přichází přestrojen za žebráka, s pomocí syna Télemacha zvítězí nad ženichy, shledá se se svým otcem a nakonec i Penelopa pozná svého manžela.

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.002 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz