Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Palacký František, * 14

František Palacký (* 14. 6. 1798, † 26. 5. 1876)

Český historik a politik; zakladatel novodobého českého dějepisectví. První redaktor Časopisu společnosti vlasteneckého musea v Čechách. Stál u zrodu Matice české a Svatoboru 1862, spolku českých spisovatelů. Vytvořil projekt české encyklopedie, který uskutečnil jeho zeť F. L. Rieger jako „Riegrův slovník naučný“. V roce 1868 položil základní kámen ke stavbě Národního divadla v Praze. Jako politik odmítal odtržení Českého království od rakouské monarchie a jeho připojení k německé říši, prosazoval austroslavistický program, požadující přeměnu mnohonárodnostní rakouské monarchie na federativní stát s rovnocennými politickými a národními právy. Patřil k hlavním stoupencům národní jednoty Čechů a Slováků. V roce 1863 jako hlavní představitel strany staročechů vystoupil s českým státoprávním programem, založeným na přirozených historických právech národní samostatnosti, v němž nově formuloval české politické požadavky z roku 1848 (Idea státu rakouského“). V monumentálních Dějinách národu českého v Čechách i v Moravě“ navázal na Dobrovského kritickou metodu studia historických pramenů. Toto dílo koncipoval jako výklad filozofie českých dějin, jejichž smyslem byla svoboda a demokracie; vrchol spatřoval v husitství, které jako první v Evropě vyslovilo požadavek svobody svědomí, opírající se o prvotní křesťanské ideály. V duchu obrozenského preromantismu odvozoval národní svobodymilovnost a smysl pro demokratičnost již z prehistorie, která pro něho byla v zásadě pouze slovanská. Filozofie českých dějin byla podle něho osudově porušena bratrovražednou bitvou u Lipan. Ducha českých dějin oživilo až osvícenství a novým smyslem začalo naplňovat národní obrození, jehož dovršení Palacký považoval za svůj celoživotní úkol. Vydal soubor středověkých kronik Staří letopisové čeští od roku 1378 do roku 1527“. Ve 20. letech 19. stol. zasáhl do sporů o českou prozódii spisem Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie“ (s P. J. Šafaříkem), věnoval se uměleckému překladu (Ossian, F. G. Klopstock), zabýval se literární teorií a estetikou (Přehled dějin krásovědy a její literatury“). Vlastní teorii filozofické estetiky vysvětlil ve spise Krásověda čili O kráse a umění“; své estetické, filozofické a literárně teoretické stati shrnul v trojdílném souboru Radhost“.

 

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.002 sekund
© 2000-2006


webzdarma.cz