Úvodní strana
Literatura ->
:: Seznam všech literárních autorů v databázi ( celkem:223)
Zobrazit vše A   B   C   Č   D   E   F   G   H   J   K   L   M   N   O   P   R   S   Š   T   U   V   W   Z  
Jan Neruda ( 1834 – 1891 )

Jan Neruda ( 1834 – 1891 )

Neruda žil a vyrůstal v Praze na Malé Straně. Zde sledoval chování lidí co dělají již od malého věku. A to se odrazí i v jeho díle. Studoval filosofii, kterou nedokončil. Byl novinářem a svými příspěvky přispívá i do časopisů, žurnalistou v Národních listech.

Byl zakladatelem fejetonů, napsal jich přes 2000.

fejetonkrátký článek na úvodní straně a píše se pod čarou ( podčarník ), s vtipem a humorem komentoval soudobé jevy. V 19. století se fejeton přesouvá pod čáru a byl na hlavní straně.   

Jan Neruda napsal celkem 6 básnických sbírek :

poezie:

1)     Hřbitovní kvítí – plná pesimismu

2)     „Knihy veršů“ – epické ( výpravné ) básně, první sociální balady

– u sociální balady může za špatný osud člověka soudobá společnost ( Dědova mísa )

balady:

3)      „Písně kosmické“ – optimistický pohled na vesmír, je využita personifikace, lidské problémy přenáší do vesmírného světa, nechce o vesmíru poučovat

4)     „Balady a romance“ – zaměňuje baladu a romanci

balada = epická skladba s tragickým koncem

romance = lyrická skladba s optimistickým vyzněním

Náměty jsou současné i historické, sociální, biblické a legendární.

5)     „Prosté motivy“ – jedná se o básníkovu zpověď

6)     „Zpěvy páteční“ – odkaz k národu, vlastenecké písně vydány posmrtně J. Vrchlickým

Próza:

„Pražské obrázky“ – jedná se o zachycení městské chudiny  

„Povídky malostranské“ – jedná se o umělecký obraz života na Malé Straně. Spisovatelova postava je v příběhu vždy zastoupena ( buď jako jednající postava, nebo vypráví v 1. osobě to, čeho byl přítomen. Zachycuje zdánlivě poklidnou Malou Stranu, ale ve skutečnosti se tady odehrávají i malé tragédie a komedie. Autor popisuje lidi dobré i zlé a humorem a ironií kritizuje špatné lidské vlastnosti, v některých povídkách jsou patrné jeho vlastní osudy.

Malostranské povídky obsahují 13 povídek např. „Hastrman“, „Doktor Kazisvět“, „O měkkém srdci paní Rusky“, „Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku“, „Přivedla žebráka na mizinu“.

 

„Hastrman– Pan Rybář je velice starý a všichni si o něm povídají jak je bohatý. Prý má doma mnoho vzácných kamenů, které nasbíral na hoře Kozákově. Žije u své dcery a věří, že se o něj tak dobře starají pouze pro jeho bohatství. Na Malé Straně mu říkali Hastrman, protože nosil dlouhý zelený fráček a s turisty, kteří přicházeli na Hradčany, hovořil o tom jaká je škoda, že u nás není moře, a že se jmenuje Rybář. Rozhodne se, že si své kameny dá ocenit u profesora Mühlwenzela. Zjišťuje však, že jeho kameny jsou takřka bezcenné rozhodne se svou sbírku zničit. V tom mu zabrání jeho zeť, pan Šajvl. Pan Rybář je překvapen, že jeho dceři nešlo o peníze, ale mají svého dědečka rádi.       

 

„Doktor kazisvět“ – Doktor Heribert žije na Malé Straně, ale odmítá kohokoliv léčit. Vyhýbá se lidem, s nikým nemluví, žije odstrčeně od všech a  k tomu ještě sám. Umírá rada Schepeler. S jeho smrtí jsou všichni jeho blízcí spokojeni, smutek jen předstírají. Vdova se chce vdát za radova přítele Kejříka.Všichni se těší kdo bude nástupcem pana rady. Pouze jeho přítel Kejřík není spokojen, příliš se mu do svatby s vdovou nechce. Doktor Link dostal za radovo léčení velikou sumu peněz. Pohřební vůz s tělem kráčí po Malé Straně. U Oujezdské brány mají položit rakev na vůz, ale rakev se padá na zem a víko odskočí. Kolem náhodou prochází doktor Heridert. Uchopí mrtvého za ruku a po chvíli konstatuje, že není mrtev. Podaří se mu radu Schepelera vzkřísit a zachránit mu život. Všichni se začnou radova, ale je to radost neupřímná. Od té doby je Heribert považován za zázračného doktora. Měl by mnoho pacientů ale on dál každého odmítá a stále se uzavírá ve své samotě. Patrně nechce přicházet do styku se zlými a falešnými lidmi, jako byli příbuzní a přátelé rady. Malostranští obyvatelé jsou na něho nazlobení a říkají mu „Kazisvět“   

„Přivedla žebráka na mizinu“ – pan Vojtíšek byl Malostranský žebrák, všichni ho znali a pravidelně dostával almužnu nebo trochu jídla. U kostela svatého Mikuláše měla své místo žebračka, které říkali „bába miliónová.“ Navrhla panu Vojtíškovi, aby spolu žili. Jemu se, ale žebračka nelíbí, je ošklivá, má je jeden zub a proto ji odmítne. Aby se mu pomstila, začala pana Vojtíška pomlouvat. Má prý Na Františku dva domy, jeho dcery se strojí jako slečny a jezdí v kočáře do Stromovky. Malá Strana pomluvám uvěří a od té doby začali panu Vojtíškovi odmítat almužnu. Pokřikují na něj „pane domácí“, hostinský si od něho chce půjčit dvacet tisíc. Pan Vojtíšek je zničen a odchází z Malé Strany na Křižovnický plácek. Zanedlouho se na Malé Straně dozvídají, že zemřel – v zimě ho našli zmrzlého nedaleko Oujezdských kasáren.

 

„O měkkém srdci paní Rusky“ – Zemřel pan Velš, jeden z nejbohatších kupců malostranských. Na jeho pohřeb přichází Ruska, vdova po panu Rusovi, hostinském. V nebožtíkově domě okázale truchlí, ale vzápětí začíná pomlouvat jeho rodinu – pomlouvá jeho ženu, s niž prý neužil nic dobrého, byla prý lakomá a zlá. Pomlouvá i nebožtíka, že měl nemanželské dítě. Z pohřbu je vyvedena příbuznými. Za pomluvy se musí dostavit na komisařství. Komisař ji zakazuje chodit na pohřby – to bylo totiž jejím zvykem – na pohřbech pomlouvat zemřelé i jejich rodinu. Přestěhovala se k Oujezdské bráně, kudy musel každý pohřeb projet, pak vždy vyšla před dům a „srdečně“plakala.

 

„Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku– pan Vorel, syn mlynáře z venkova, si otevřel na Malé Straně krupařský krámek. Konzervativní obyvatelé Malé strany odmítali novoty, neměli rádi, když se v jejich čtvrti jakkoliv měnil ustálený řád. Pana Vorla nepřijali mezi sebe, nemluvili s ním ani v hospodě, proto si pořídil novou pěnovou dýmku, aby vypadal jako malostranský soused. Když otevřel svůj krám, čekal na prvního zákazníka a kouřil pěnovku. V krámě bylo plno kouře. Slečna Poldýnka, která si u něho koupila krupici, to všude vyprávěla, a lidé do večera věděli, že všechno v krámku zapáchá tabákovým čmoudem. Nikdo již k panu Vorlovi nepřišel nic koupit. On stále kouřil ze své pěnovky, jeho krám pustl a chudl. Nakonec se ve svém krámě ze zoufalství oběsil. Zůstala po něm nádherná pěnovka.        

  ::  Menu
:: Nahoru «
  ::  Vyhledávání
Vyberte oblast pro hledání




Vyber typ vyhledávání
Přesné ( výchozí )
S použitím náhodnosti znaku


Stránka byla načtena za: 0.002 sekund
© 2000-2006